Last Note {Tom Kaulitz}

39

A je to tady. Jsem už naprosto sama v mém dětském pokoji, no sama... pořád je tu moje mamka a Dan, ale jsem tu bez Toma, bez Billa, bez mých holek, bez všech.

Už jen když si vzpomenu na to jak jsem všechny naposledy obejmula před letištěm, chce se mi brečet.

S Tomem jsme se rozloučili v New Yorku. On letěl do Los Angeles, já do Miami.

Líbali jsme se tak dlouho dokud nám nedošel vzduch. Objímali jsme se minuty dokud jsem už nemusela jít aby mi neuletělo letadlo.

Tom mi sliboval že se ještě uvidíme, ale co když ne? Co když ho ztratím napořád?

„Mami asi má hlad" promluvila jsem na svojí mamku co vařila večeři v kuchyni.

„Lahvičku má na stole" ukázala vařečkou od rajčatové omáčky na dětskou lahev naplněnou mateřským mlékem.

Opatrně jsem se pro ní natáhla abych nějak prudce nepohnula s Leem. Kdo je Leo? Leo je můj 5 měsíční bratr o kterém jsem se dozvěděla před třemi hodinami.

Když jsem spatřila mamku na letišti s miminem v ruce, stala se ze mě socha až jsem málem spadla z eskalátorů.

Lahvičku jsem mu dala opatrně do pusy a pozorovala jak z ní pije. Rukama si ji nahmatal a koukal na mě modrýma očima.

Máme je úplně stejný, po mamce. Veškerý rysy byly spíš Dana, ale doufám, a snad ne marně, že povahu bude mít jako mamka.

„Jak sis to tam vůbec užila? Co táta?" Ozvala se mamka. „Jo dost jsem si to užila a táta... táta, no" sklopila jsem hlavu k Leovi.

„Co se s ním stalo Ruby?" Řekla vystrašeně a cítila jsem její pohled na mém těle.

„Umřel"

Nastalo mezi námi ticho. Tak hustý ticho že jsem se v tom málem dusila. Bylo slyšet jen bublající voda z kuchyně a šťastné mumlání Lea.

„Cože?" Vyslovila mamka. „Proč si mi to neřekla?!" Trochu jí vyskočil hlas a hned přešla z kuchyně ke mně na gauč.

„Ty si mi zase neřekla že mám bratra" trochu jsem se zasmála a utřela si slzu co mi tekla po tváři.

„To máš pravdu..." zasmála se se mnou pro ulehčení ale pořád měla ten výraz že chce slyšet co se stalo.

„On prostě odjel na pracovní cestu a zavolal mi jeden z jeho kolegů že utrpěl vážný úraz a umřel" zalhala jsem, ale kdybych ji řekla pravdu, máma by to nezvládla.

„To mě moc mrzí Ruby" zašeptala a objala mě kolem ramen. Hlavu jsem ji položila na rameno a jen jsme tam tak seděli s usmívajícím Leem.

„A co Dan? Je to lepší?" Zeptala jsem se jí abych změnila téma. Nahlas si povzdechla ale smutná tvář se jí změnila v úsměv.

„Jo, jo je... Asi si uvědomil od té doby co jsem čekala Lea že se má chovat jinak. Věř mi, bude to dobrý teď" usmála se a rukou mi pohladila tvář.

Úsměv jsem ji opětovala a podívala se zpátky na Lea. Prosím Leo, ať je to teď lepší, prosím.

Vzala jsem mu prázdnou lahvičku z pusy a položila ji zpátky na stůl. „Musím se jít vybalit" řekla jsem, a vzala Lea do rukou abych ho položila zpátky do postýlky.

Přece jenom je už na něj pozdě a měl by jít pomalu na kutě. Otevřela jsem dveře do ložnice a tam ho položila do postýlky.

Dala jsem mu dudlík a přikryla ho dečkou. Kolem sebe měl několik plyšáku, od medvědům až ke psům.

Zaschla jsem velké světlo a podívala se naposledy na Lea. Jen jsem se usmála a zavřela za sebou dveře.

Přešla jsem na druhou stranu chodby do mého pokoje. Mamka ho během toho co jsem byla pryč vymalovala na bílo a koupila nový nábytek.

Vypadá to tady jinak, ale dost krásně. Otevřela jsem velkou skříň se zrcadli na dveřích.

Přešla jsem k fialovému kufru do kterého jsem si zabalila všechno oblečení a pomalu si jej naskládala do skříně.

Pak jsem si vyndala i hygienu co jsem si dala do koupelny která byla k mému pokoji připojená.

Všechny knížky jsem si vyskládala do prázdné knihovny a polštáře si narovnala na velkou postel.

Venku už byla tma. V pokoji mám velké okno což jsou zároveň dveře vedoucí na můj balkón.

Přeběhla jsem k batohu a vytáhla z něj krabičku cigaret kterou jsem si koupila na letišti a složku.

Ze šuplíku od stolu jsem vytáhla růžový zapalovač se symbolem "peace" na něm a přešla k balkónovým dveřím.

Potichu jsem je otevřela a hned jak jsem vkročila nohou na balkón je za sebou zavřela.

Ani nevíte jak moc mi ten nepopsatelný výhled chyběl. Ten výhled na klidně moře a všude kolem palmy do kterých narážel vítr.

Ale když na to myslím tak mi bude i tak chybět to pozorování každé ráno při snídani na les kolem domu.

Místo toho mám teď pláž kde se odehrálo celé moje dětství. Každý den když bylo hezky jsem mamku přemlouvala ať si můžu jít stavět hrady z písku s dětmi od sousedů.

Dostat mě z pláže domu bylo nemožné. Šla jsem vždy jen když už jsem měla hlad nebo jsem usínala za chůze.

Sedla jsem si na dřevěnou židličku na mém balkónku a nohy si hodila na zábradlí.

Z krabičky jsem vytáhla jednu cigaretu a růžovým zapalovačem se jí snažila přes vítr zapálit.

Dlouze jsem si z ní potáhla a místo zapalovače jsem si do ruky vzala složku.

Otevřela jsem ji tam kde jsem skončila, strana dvě. Pročítala jsem řádky jako bych četla nějaký román co mi mamka koupila ke třináctým narozeninám.

Otáčela jsem stránky každou chvíli do té doby než jsem došla ke konci. Billův život v jedné složce.

A popsaná vražda mého táty na jedné stránce ve čtyřech odstavcích.

Byl to Tom.

Byl to člověk kterého jsem milovala.

Byl to člověk se kterým jsem měla šestkrát sex.

Byl to člověk se kterým jsem strávila několik hodin týdně.

Byl to on.

Tom Kaulitz.

Zapálila jsem si svojí druhou cigaretu a snažila se snést tu tíhu na mém hrudníku.

Nešlo to, vůbec. Z očí mi tekly slzy v proudu a nešlo to zastavit. V hlavě se mi promítaly ty hezké okamžiky s ním.

Kolem sebe jsem slyšela jen šumění vln z oceánu a mamky hlas jak na mě volá ať se jdu najíst.

Všichni kolem mě jsou kokoti, a osud? Osud ať si políbí prdel a mučí někoho jiného.

Ahojky <3

Zase jsem neměla minulý týden čas na kapitolu a tak jsem dneska vydala dvě.

Vám to určitě nevadí (doufám lol). Budu moc ráda za jakoukoliv odezvu jako je hlas nebo komentář.

Užívejte si prázdniny a stay safe, vaše Ally.