Last Note {Tom Kaulitz}

42

*o osm měsíců později*

„Sakra!" Povzdechla jsem si a vstala ze židle. „Co?" Zeptala se zmateně Lucy, moje kamarádka.

Když si všimla rozlitého jahodového mléka hned se začala nahlas smát. „Strašně vtipný" protočila jsem očima a rozešla se k výdejnímu oknu pro ubrousky.

Ze stojanu jsem vzala čtyři a vrátila se zpátky ke stolu. Naštěstí si toho ostatní nevšimli jak byli zakecaný do jejich konverzace o dnešní hodině angličtiny.

Rychle jsem tu katastrofu utřela a nasáklý ubrousky hodila do blízkého koše.

„Kolik je?" Zeptala jsem se Lucy když jsem si sedla zpátky na místo. „Za pět minut tři" odpověděla mi místo ní Rebecca.

„Dík" usmála jsem se na ní a dala si do pusy sousto hranolek. Musím být do půlhodiny doma abych stihla dnešní koncert.

Kdybych přišla pozdě tak to by byla mnohem větší katastrofa než vylité jahodové mléko na školním obědě.

Je to hodně velký koncert. Alespoň pro mě. Sice jsem se do orchestru nedostala, ale dirigent mi nabídnul místo u vyhlášeného učitele klavíru

Ze začátku jsem byla dost smutná že mě nevzali, ale když jsem se dozvěděla
o jakého učitele se jedná, byla jsem jen ráda.

Kemal Gekić, nejvýraznější a nejinovativnější pianista v současnosti. Člověk musí mít opravdu velké štěstí aby se dostal k tomuhle pedagogovi.

Hraju u něho necelých osm měsíců a už mi přicházejí emaily od nejznámějších lidí, divadel a pořadatelů akcí jestli bych u nich nechtěla nějaký večer hrát.

Tohle byl vždycky můj sen, proslavit se jako pianista.

Když všichni dojedli svůj oběd tak jsme vstali, a odnesli tácy. „Co děláte dneska?" Zeptal se Michael, přítel Beccy.

Tohle je podle mě nejvíc americký středoškolský vztah. Michael jako kapitán ragby týmu a Rebecca jako roztleskávačka.

„Trénink..." řekla Becca a Charlie jen na to přikývla. „Škoda, mohli by jsme jít do kina" ozval se Michael.

„Tak můžeme později!" Vykřikla Lucy. „To zas nemůžu já, mám koncert přece" řekla jsem.

„Tak jindy" mávl nad tím rukou Michael. „Jo jindy... ať může jít s námi i Zack" usmála jsem se a oni mi úsměv oplatili.

Ve skřínce jsem si vzala potřebné učebnice na domácí úkoly a notebook. Hodila jsem si na sebe zimní kabát a na ruce si navlékla rukavice.

Před školou jsme se všichni rozloučili a já s Lucy se rozešly k jejímu autu. „Co to máš za koncert?" Zeptala se mě hned jak jsme nastoupili do auta kde byla snad ještě větší zima než venku.

„Na nějaké akci... pořádně nevím o co jde ale je to prostě oslava bohatých lidí" zasmála jsem se a ona se mnou.

„Tak to musíš někoho sbalit" podívala se na mě se šibalským úsměvem „Ježiš! Jen to ne" začala jsem se nahlas smát.