Last Note {Tom Kaulitz}

3

„Furt nechápu čeho se bát" řekla jsem když jsme s holkami vycházely ze školy. „Kolikrát ti máme říkat že on je doopravdy nebezpečný" ozvala se Jane.

„A v čem?" Podívala jsem se na ní, ale místo Jane začala mluvit Elsie. „Prodává zbraně a nějaký drogy, je schopný zmlátit každého, kdo se na něho blbě podívá. A taky je to děvkař, fakt nechutný děvkař"

Dost mě to zaskočilo, ale abych nelhala, celkem jsem čekala že on je zrovna takový typ člověka.

„Celá rodina Kaulitz je taková. Tom s Billem to zdědili po svém otci" doplnila jí Angie. „Tom a Bill jsou sourozenci?" Vykulila jsem oči.

„Dvojčata" řekla Morgan, a já byla překvapená ještě více. Měli podobné rysy, to jo, ale neřekla bych že jsou příbuzný, a ještě k tomu bratři.

„Hele holky, už budu muset. Díky za den" usmála jsem se na ně, a rozešla se na druhou stranu než oni.

*Tom Kaulitz*

„Co si to dovoluje?" Vyjekl jsem, a vrazil do dveřích abych mohl vyjít z té posrané školy ven. „Klid Tome... je to jen blbá holka" položil mi ruku na rameno Bill, a snažil se mě uklidnit.

„Vím, ale i tak" odsekl jsem, a rozešel se ke svému autu. Nasedl jsem, a společně se mnou i Bill, Gustav, a Georg.

Všichni jsme jeli k nám, jelikož jsme měli něco na práci, co se týká prodeje zbraní.

Celou cestu jsem mlčel. Furt mě deptala ta holka. Jak že se jmenovala? Ruby? Ale na tom nezáleží...

Musím uznat že je hezká. Líbí se mi její blond vlasy, a ta ofina ji dělá ještě více roztomilou. Ale povahou je to pitomá svině.

„Hej kluci, není to ta holka?" Probral mě z myšlenek hlas Gustava. Podle toho co říkal Georg když ji potkal, tak je to dcera Isaaca Eichela, což je starý známý mého otce.

„Zastav Tome, určitě se bude chtít svézt" zasmál se Bill. Nikdo však nečekal že to udělám.

Zastavil jsem, a stáhnul okýnko. Kluci mě jen mlčky pozorovali, a cítil jsem napnutou atmosféru mezi námi.

„Hej!" Okřiknul jsem blondýnu, která si ani nevšimla že vedle ní zastavilo auto. Asi měla sluchátka nebo co.

Ona se na mě otočila, a na tváři se jí objevil strach. Líbilo se mi to. „Chceš svést?" Řekl jsem, a ona vypadala překvapeně.

„Ne to je v poho, ráda se projd-" „Prostě nasedni" nechtěl jsem poslouchat její výmluvy.

Trochu se zaskočila, ale pak se strachem nasedla do auta vedle George, který se musel posunout doprostřed.

„Víš kde bydlím?" Promluvila na mě, když jsem se rozjížděl. „Vím, ale k tobě nejedeme" kouknul jsem se na ní přes zpětný zrcátko.

Na jejím obličeji nebyla žádná reakce. To už se nebojí nebo co? Celkem mě bavilo jí strašit.

Po nějaké době jsme přijeli k nám před dům. S Billem bydlíme na druhé straně přes les než ta Ruby, takže to není moc daleko od jejího domu.

Vystoupil jsme, a všichni ostatní taky. Rodiče už pár dní nejsou doma kvůli služební cestě do Francie, ale nám to vůbec nevadí, spíš naopak.

„Tome, co s ní chceš dělat? Bude se nám jen teď plést!" Zašeptal mi do ucha Bill když jsem odemykal dveře od našeho domu.

„Nebude, věř mi" usmál jsem se, a vešel dovnitř. Boty jsem odkopnul na stranu, a bez toho abych čekal až se vyzují ostatní se přemístil do kuchyně.

Ze skříňky jsem si vytáhnul skleničku, a tu si následovně napustil vodou z kohoutku. „Sedněte si klidně ke stolu, máme dost papíru" řekl jsem, když přišli do místnosti.

„I ty Ruby" dodal jsem, a ona se překvapeně na mě podívala. Rychle jsem dopil tu vodu, a skleničku odložil na kuchyňskou linku.

Přešel jsem ke knihovně která se nacházela na druhé straně místnosti, a mezitím na sobě cítil pozornost všech ostatních.

Vytáhl jsem tři složky papírů, a ty pak přinesl na stůl, ke kterému jsem si sednul do čela.

„To fakt budeme řešit i s Ruby?" Zeptal se Georg, a vypadal celkem naštvaně. „Jo" usmál jsem se, a začal listovat v první složce.

„Marco Zimmerman" vyslovil jsem jméno jednoho muže, a nalistoval jeho papír. „Bydlí v Berlíně" ukázal jsem všem jeho fotku, a i mapu kde byl zakroužkovaný jeho byt.

„Nabídl nám stálý dovoz drog, který budeme moct pak prodávat" dořekl jsem svojí myšlenku, a čekal na ostatních reakci.

„Jakoby proč ne" ozval se Gustav, a ještě jednou si prohlídnul jeho fotku. „Vypadá jak Mr Bean" zasmála se Ruby, který seděla vedle Gustava, a koukala mu přes rameno na fotku.

Bill se tomu taky zasmál, ale já měl pořád nasazený kamenný výraz. „Problém je v tom že od nás chce nemilý balík peněz" řekl jsem.

„Ehm" zavrčela Ruby, a získala si tak mojí pozornost. „Proč tu musím být? Nebudu lhát, ale celkem bych teď radši byla doma, a koukala se na film" založila si ruce na prsou.

„Dobře, chtěl jsem to oddalovat, ale máš to mít" zvedl jsem se od stolu, a přešel k ní. Chytl jsem jí za ruku, a vytáhnul jí aby si stoupla.

„Vy tu zůstaňte" podíval jsem se na kluky, a oni bez emocí kývnuli hlavou. Pevně jsem svíral Rubynu ruku, a vedl jsem jí ke mně do ložnice.

Zamkl jsem za námi dveře, a jí pustil. Nebojte, nehodlám se s ní vyspat, to možná jindy... chci, aby věděla, že už si na mě nemůže dovolovat.

„Co to děláš?" Vystrašeně se zeptala, a začala pomalu couvat. To se mi líbí. Má ze mě respekt, a tak to má být.

„Hádám že ti tvé kamarádky říkaly co dělám zlobivým holkám, že?" Přibližoval jsem se k ní.

„Možná se o tom zmiňovali" snažila se znít sebevědomě, ale moc jí to nešlo. Pousmál jsem se, a udělal poslední krok, abych byl u ní co nejblíže.

Dělilo nás jen takových deset centimetrů. Chytl jsem jí za bradu, aby se mi podívala do očí.

Nepatřila mezi nejmenší holky, ale pořád byla nižší než já. Palcem jsem jí pohladil po tváři, a ona mě se strachem pozorovala.

„Neboj, ušetřím tě" s úsměvem jsem zašeptal, a ona se jakoby uvolnila. Než si toho stihla všimnout, tak druhou rukou jsem jí dal facku.

Sletěla na zem, a držela si tvář kam jsem jí uhodil. „Co ti kurva jebe?!" Se slzami v očích na mě zakřičela, a já se postavil nad ní.

„Už ses ponaučila že si na mě nemáš dovolovat, nebo ti to ještě nestačí?" Provokativně jsem se zeptal.

Jen mlčela, a já viděl jak jí po tváři stékají kapičky slz. „Dobře" prolomil jsem ticho mezi námi.

Popadl jsem její paži, a vytáhnul Ruby na nohy. „Jdi za Georgem. On tě odveze domu" odemkl jsem dveře, a čekal až nimi projde.

Bez toho aby se na mě podívala tak vyšla ven z pokoje. Zavřel jsem dveře, a fláknul sebou na velkou postel.

„Kunda" zamumlal jsem.