Last Note {Tom Kaulitz}

18

„Ruby! Už je třicet!" Křičel na mě z kuchyně táta. „Jo! Už jdu!" Ozvala jsme se na zpět, a hodila poslední tričko do sportovní tašky.

Rychle jsem si ji hodila přes rameno, a běžela po schodech dolu. Táta netrpělivě čekal před vchodovými dveřmi, a pozoroval mě jak si nazouvám boty.

Bundu jsem vzala do ruky, a už rychle běžela k autu. Tašku jsem dala na zadní sedačky, a šla si sednout na místo spolujezdce.

Táta se taky usadil za volant, a než jsem stačila mrknout tak nastartoval auto, a už vyjížděl z příjezdové cesty.

Celou cestu jsem se stresovala jestli mám všechno. V hlavě jsem si furt opakovala věci vypsané na seznamu.

Hygiena, zápisník, ručník, přezůvky, dostatek oblečení...

„Je všechno v pohodě?" Vyrušil mě hlas táty. „Naprosto" s úsměvem jsem se na něho podívala, a stejně jako on se začala soustředit na cestu.

Ale nejvíce jsem se obávala Toma, který jako můj nový spolužák na biologii taky jede na školní zájezd, který bude jen o biologii.

Cítila jsem hněv ke všem. K tátovi, Tomovi, Billovi, Gustavovi, a i Georgovi.

Všichni mě zklamali, a hlavně jsem se s Tomem od té doby co jsem utekla s brekem z jeho domu nebavila...

V dálce jsem už viděla školu a před ní školní autobus, který nás dneska veze až do Berlína.

Na papírku s informaci bylo napsáno že cesta bude trvat dvě hodiny. Tak snad to tak bude, protože jsem si stáhla dvou hodinový film.

Táta zaparkoval na volném parkovacím místě mezi auty, a klíčky vytáhnul ze zapalování.

Bez toho aby jeden z nás něco řekl, tak jsme se oba zvedli, a vystoupili z auto. Ještě jsem si tedy ze zadních sedaček vzala tu tašku, a už si to kráčela k autobusu.

„Ruby!" Uslyšela jsem křik Elsie po mém levém boku. „Ahoj" zamávala jsem na ní, a spatřila zbytek holek za ní, i s Dianou.

„Kdyby něco tak volej" promluvil na mě táta. „Neboj, snad všechno mám" usmála jsem se, a on mi úsměv oplatil.

„To jsem rád... Tak si to užij" přitáhnul si mě do objetí, které jsem mu tak i tak oplatila.

Ještě jsme se rozloučili, a už jsem běžela k holkám. Ty mi nadšeně vyprávěly co se jim během víkendu stalo, nebo co zrovna měly k obědu.

„A prostě můj brácha se najednou rozhodl že-" „Nastupovat!" Přerušil učitel Biologie Morgan, a její vyprávění.

„Rychle! Ať máme místa vzadu!" Popadla mě za ruku Angie, a táhla mě k autobusu.

Měly jsme štěstí, a byly první, takže místo vzadu je jasně naše. „Ještě si vás přepočítám, a už budete moct nastupovat" došel k nám učitel se seznamem v ruce.

Začal počítat, a dal si záležet aby nikoho nepřehlídnul. „44....45 dobře jsme všichni!" Vrátil se, a my tak začali nastupovat.

Angelica mě málem srazila k zemi když běžela na zadní sedačky. Jak jsem říkala, místo vzadu bylo naše.

Já jsem si sedla k oknu protože se mi často dělá blbě když tam nesedím. „Nemůžu se dočkat!" Sedla si vedle mě Morgan.

„Já taky! Hlavně až si budeme večer povídat strašidelné historky z internetu" zasnila jsem se, a ona se nad tím pousmála.

„Už jsem si uložila čtyři příběhy, ale třeba ještě nějaké najdu" oznámila mi, a pak se věnovala Jane, která seděla vedle ní na druhé straně.