Last Note {Tom Kaulitz}

33

*Ruby Eichel*

„Sakra sakra sakra!" Začala jsem panikařit a vstala z postele. Rychle jsem seběhla do kuchyně a z ledničky vytáhla sendvič který jsem včera nestihla ve škole sníst.

Hodila jsem si ho tašky která se mi válela vedle botníku a vrátila se zpátky nahoru.

V koupelně jsem si vyčistila zuby a opláchla si obličej. Moje vlasy vypadaly strašlivě a tak jsem si je stáhla do culíku.

Přeběhla jsem z koupelny do pokoje a začala ve skříni hledat něco na sebe. Už teď jsem měla pět minut zpoždění takže jsem nic moc speciálního nevymýšlela.

Oblékla jsem se do trošku volnějších džínů a bílého tílka s krajkou na okrajích. Popadla jsem k tomu šedou mikinu kdyby mi náhodou během dne byla zima a ještě se navoněla náhodnou voňavkou.

Uslyšela jsem vyzvánění mého telefonu. Nejspíš jsem ho podle slyšení nechala v koupelně a tak jsem se tam vrátila.

Naštěstí tam byl. Koukla jsem se kdo mi volá a zvedla to. „Dobré ráno" ozvalo se hned jak jsem si mobil přiložila k uchu.

„Moc dobré ho nemám ale snad ty jo" zasmála jsem se a mobil si hlavou přitiskla k rameni abych se mohla během hovoru alespoň trochu nalíčit.

„Já se mám skvěle" řekl sebevědomě. Protočila jsem očima a nanesla si na obličej korektor.

„To mi mohlo dojít... Já jsem zaspala a už mám několik minut zpoždění" řekla jsem a korektor si rozetřela konečkem prstu.

„Asi budu muset celou cestu běžet" doplnila jsem se a nahlas si povzdychla.

„Kdyby sis furt ráno nedávala ještě pár minutek na dospání tak by si možná stíhala" mluvil jako moje máma.

„Proč vůbec voláš?" Zeptala jsem se ho a opatrně si nanesla tužku na oči. Musím uznat že takhle se mi nelíčí zrovna dvakrát lépe.

„Jsem nemocný, nejdu do školy" odpověděl mi. „Mně teda nemocný podle hlasu nepřipadáš" trochu jsem se divila.

„Nevím jestli poznáš zánět střeva podle hlasu" trochu se zasmál a já musela taky.

„Tak se uzdrav, v úterý už musíš přijít" podívala jsem se na hodiny a už nestíhala o 10 minut. „Jasně! Tak se měj a stihni školu" řekl jakoby se mi vysmíval.

„Hahaha... čau" vzala jsem si mobil do rukou a hovor tlačítkem ukončila. Celkem mě mrzelo že Oliver nebude ve škole ale tak co už.

Dodělala jsem si makeup a opět seběhla schody dolu. Nazula jsem si boty, popadla jsem tašku a vydala se z domu.

Normálně bych vycházela o těch 10 minut dříve, ale jak říkal Oliver, pořád jdu spát i po budíku.

Rychlou chůzí jsem šla po okraji silnice. Každou minutu jsem kontrolovala čas a stresovala se čím dál tím víc.

Stihnu školu? První hodina je fyzika... to mě ten učitel rozhodně seřve když přijdu pozdě.

Rychlím krokem jsem šla po okraji silnice protože prostě tady nejsou schopní udělat chodník.

Ale k čemu by tady byl když tu stejně bydlí jen dvě rodiny...

Kolem mě projížděla auta které nejspíš jela do práce. Tahle silnice se napojuje na hlavní z vedlejšího města takže to dává alespoň trochu smysl.

Dost jsem se bála že mě jedno z nich srazí ale co už, alespoň bych nemusela do školy.

Čas ubíhal rychleji a mně přišlo že já šla zas pomaleji. Jedno z projíždějících aut začalo u mě pomalu zastavovat.

Rychle jsem se otočila abych viděla kdo to je nebo co se děje. Samozřejmě... černá Audi...

Neviděla jsem přes zatmavený sklo dovnitř ale jasně jsem věděla že se jedná o Toma. Nebo možná o Billa který ukradl Tomovi auto.

Zastavila jsem se v chůzi a počkala než auto ke mně pomalu přijelo. Stáhlo se okýnko na straně spolujezdce a já spatřila Toma v celé jeho kráse.

„Chceš odvézt?" Sundal si sluneční brýle a šklebil se na mě. Protočila jsem oči a dělala že nemám zájem ale ve skutečnosti jsem byla neskutečně ráda že alespoň stihnu školu.

Zatáhla jsem za kliku a sedla si na místo spolujezdce. Školní tašku jsem si hodila mezi nohy a natáhla se po bezpečnostním pásu.

Ne že bych Tomovi při jízdě nevěřila ale radši...

„Proč jdeš tak pozdě? Často jsi ve škole mezi prvními" zeptal se a rozjel se autem.

„Zaspala jsem" krátce jsem odpověděla a on se zasmál. „Tak ty si zaspala" zopakoval moje slova a furt se smál.

„Hej! To není vtipný! První hodinu mám fyziku a to by mi dal rovnou poznámku" podívala jsem se na něho a on se přestal smát.

„A to by vadilo?" Pohled mi oplatil. „No... celkem jo když mi zbývá ještě jedna poznámka do ředitelské dutky" mykla jsem rameny a on kývnul hlavou na pochopení.

Už jsme přijížděli ke škole. Pomalu jsem chytala mojí školní tašku za poutko a připravovala se na výstup z auta.

„Ehm Tome přejel si tu odbočku" ukázala jsem za sebe. „Fakt? Nevšiml jsem si" odpověděl mi a jel dál.

„Haló Tome! Já potřebuju do školy" začala jsem panikařit, snaží se o únos nebo co?

„Pšt... buď v klidu" ucítila jsem jeho dlaň na mém stehně „Jen se trochu projedeme".

„Tome tohle není sranda!" Vypískla jsem a on přitlačil na moje stehno aby mě udržel na sedačce.

Nic neřekl. Jen koukal na cestu a držel mi nohu. Dost jsem se bála co přijde, celkem bych nechtěla dneska umřít... dneska fakt ne.

„Řekneš mi alespoň kam jedeme?" Povzdychla jsem si. Už jsem to s ním vzdala, vím, že Tom vždycky vyhraje.

„To je překvapení" usmál se. Protočila jsem očima a sedla si pořádně do sedačky. Jen jsem koukala z okna a nechala atmosféru mezi námi napnutou.

Jeho stisk na mé noze povolil ale furt tam tu ruku nechal. Pomalu mi přejížděl po stehně až k blízkosti intimní části.

Neměla jsem teď na něho náladu ale zase jsem neměla energii ho nějak okřiknout.

Ať si dělá co chce... stejně mě neposlechne.