Last Note {Tom Kaulitz}

30

„Takže se to stalo v Berlíně?" Podíval se na mě Oliver mezitím co přežvykoval borůvkovou buchtu.

„Jo, během toho školního výletu" prstem jsem ukázala na datum které bylo napsané na fotce z veřejné kamery města.

Na ní byla vyfocená skupinka chlapů oblečených v černé barvě kráčející si to k místu činu. Nejspíš mafie rodiny Kaulitz.

„Proč zrovna tam vždyť to nedává smysl" natáhnul se po skleničce mléka a furt se díval na tu fotku.

„Nevím... možná můj otec před nimi utíkal. Dost často mizel z domu kvůli práci" dala jsem si hlavu do dlaní a snažila se přemýšlet ale po ránu mi to nikdy moc nejde.

„Hm... Ale máme jasno že mafie Kaulitz a Schmitt byli spojenci už několik let" vzal si do rukou další fotografii.

Tentokrát s vyfoceným Tomem který vystresovaně šel stejným směrem jako skupinka chlapů o 7 minut později.

„Podle mě tady Tom zjistil že jsou v Berlíně. Během celého výletu nic nenaznačoval a sám vypadá dost překvapeně" podotkla jsem.

„To jo ale zase Tom je dobrý tajnůstkář" Podíval se mi Oliver do očí a já musela jen souhlasit.

„Ruby kolik je?" Změnil téma a položil fotku na stůl. „Sakra už bude půl osmí" rychle jsem se zvedla od stolu a vzala oba talířky s drobky od buchty kterou jsme měli ke snídani.

Když jsem se poprvé zmínila Oliverovi o mém tátovi a co se stalo nemohl tomu uvěřit. Hlavně kvůli tomu že v tom měl prsty Bill Kaulitz.

Rozhodli jsme se že u mě Oliver ze čtvrtka na pátek přespí a nějak se z normální přespávačky stalo pátrání po mém otci.

Talířky jsem položila do dřezu a rychle si doběhla do pokoje pro školní tašku. Oliver si mezitím nazul boty a šel nastartovat auto.

Rychlostí blesku jsem za sebou zamknula dveře a šla si sednout na místo spolujezdce.

Moc extra jsem se do školy netěšila, kdo by jo že? Ale já tentokrát měla pořádný důvod a to biologie kde sedí Tom vedle mě.

Od toho incidentu v klubu jsem s nim nepromluvila a to už budou dva týdny. Ani oční kontakt na chodbách jsme nenavázali.

„Ruby jsi v pohodě?" Probudil mě z myšlenek Oliverův hlas. „Jo jasně, ještě se probouzím" zasmála jsem se a on se mnou.

Po několika minutách jsme dojeli na školní parkoviště. Měli jsme dost velké štěstí že bylo zrovna volné místo nejblíž ke škole.

„Ehm musím si ještě něco zařídit" řekl a ukázal za sebe. Bylo jasný že si chce "promluvit" s Chloe která stála za ním.

Doslova furt mluví jen o pizze nebo o Chloe. „Jo jasně. A dík za svezení" usmála jsem se na něho.

Už mi jen za mával a já se rozešla ke škole. Ve skřínce jsem si vzala potřebné sešity a učebnice a vydala se k učebně biologie která je naštěstí v prvním patře.

Dneska ráno fakt nemám moc energie.

„Hey Ruby!" Uslyšela jsem ten hlas co mě pronásleduje poslední týdny. Jak já jo nenávidím.

„Co chceš Chrisi?" Protočila jsem očima a podívala se za sebe na něho. Od té doby co se stalo v baru mě furt otravuje. Ne ze srandy ale z nenávisti.

Všechno mi to dává za vinu a já nemám náladu na to se obhajovat. „Kam si to míříš?" Přešel ke mně blíž s jeho partičkou za ním.

„To tě nemusí zajímat" usmála jsem se a chtěla si otočit abych mohla pokračovat v cestě do učebny.

Rychle mě zatáhl za rameno zpátky. „Mluvím s tebou" řekl naštvaně a díval se mi do očí.

„Na biologii" povzdechla jsem si a on sevření povolil. „Jo tak" zasmál se a podíval se na moje učebnice co jsem držela v rukou.

„Tak si to užij" vykřiknul a učebnice mi z ruky vytrhnul a hodil s nimi na zem. Se smíchem odešel i jeho skupinka pryč.

„Jsi v pohodě?" Ozval se za mými zády Tom. „Jo" odsekla jsem a zvedla si učebnice ze země. „Počkej pomůžu ti" vzal si moje učebnice z mých rukou.

Než jsem stihla něco říct tak si to už kráčel směrem k biologii. Bez jediného slova jsem ho dohnala.

„Díky" zamumlala jsem a on se usmál. Došli jsme k zmiňované učebně a já si sedla na zem protože opět byly všechny lavičky obsazené.

„Nemusíš mě furt chránit Tome" řekla jsem když si sednul vedle mě. „Fakt? Moc se mi nelíbí ta představa že tě někdo obtěžoval v klubu nebo že tě furt otravuje každý den na chodbě" seriózně se na mě podíval.

Má pravdu ale já se dokážu ochránit sama. Nic jsem mu už nestihla odpovědět, celou chodbou se rozezněl zvonek a tak jsme se zvedli a šli do třídy.

Šla jsem si sednout do naší zadní lavice a položila si věci na stůl. Chtělo se mi tak spát... S Oliverem jsme kecali snad až do půl třetí ráno.

„Dobré ráno třído" vešel do učebny učitel a postavil se na stupínek před tabuly. „Dnes nás čeká něco dost důležitého" řekl s úšklebkem a šel si sednout k počítači.

Celá třída si šuškala o čem to mluví. Nějak jsem to neřešila a tajně se koukla na svůj mobil jestli mi nepřišli nějaké zprávy.

Konečně učitel zapnul promítání a my tak mohli vidět co měl na mysli. Projekty.

„Blíží se nám čtvrtletí a konec školního roku. Rozhodl jsem se že vám dám projekty do dvojic a to vám rozhodne známku na vysvědčení. Tak se snažte" řekl a přešel k tabuly.

„Je tu celkem 13 témat takže si každá dvojice jedno vybere" ukázal na vypsané témata. Nejvíce se mi líbily asi nerosty nebo buňky.

„Jo a ještě k těm dvojicím... aby se to neřešilo nějak složitě tak to budete dělat tak, jak sedíte v lavici" hned jak to řekl tak ve mě nastal velký šok.

Pomalu jsem se otočila na Toma a tak jsem s nim navázala oční kontakt. Tenhle svět mi fakt nepřeje v tom aby jsem se mu snažila vyhnout.

„Co vezmeme?" Opatrně se zeptal. „Nerosty nebo buňky, nic jiného nedělám" řekla jsem rozhodnutě a on přikývnul hlavou.

Rychle se přihlásil. „Nějaké problémy Kaulitzi?" Vyvolal ho učitel. „Bereme nerosty" vykřiknul dostatečně nahlas aby překřičel ten hluk v místnosti.

„Dobře, Kaulitz a Eichel mají nerosty" usmál se a připsal naše jméno k vybranému tématu.

„Kdy máš čas?" Zeptala jsem se ho. „Cože?" „No kdy máš čas na to aby jsme mohli dělat ten projekt... za dva týdny se odevzdává" objasnila jsem.

„Jo jasně. Uhm skoro furt až na soboty, to s kluky hrajeme hry" usmál se. „Ok... dneska by si čas měl? Zrovna mi odpadla lekce piana"

„Jo mamka jela pryč. Asi bych měl pár hodinek" pokrčil rameny a já se usmála. „Tak v 15:00 u mě" ukončila jsem naší debatu a už věnovala pozornost tomu, kdo jaký téma si vybral.

Bylo celkem vtipné pozorovat ty naštvané výrazy holek co musejí být s někým ve dvojici s kým být nechtěly.

Ó můj bože! 30 kapitola a ještě k tomu první místo v #tokiohotel!

Děkuju vám mocinky moc!Nevím kdy mám v plánu se blížit ke konci ale určitě mi to ještě pár kapitol zabere.

Díky moc za takovouhle podporu, mám vás ráda <3 Jestli máte nějaké námitky tak mi určitě napište.

Snad si užíváte den, vaše Ally.