Last Note {Tom Kaulitz}

4

*Ruby Eichel*

Mlčky jsem seděla v autě které patřilo Tomovi, a pozorovala cestu ke mně domu. Georg se naštěstí pro změnu na nic neptal.

Celé auto smrdělo po cigaretách, a střelným prachu. Radši nechci vědět co všechno v tom autě ten gang dělá.

Už jsem poznávala příjezdovou cestu před můj dům, takže jsem popadla svojí školní tašku.

Georg mi zastavil před domem, a tak jsem mu poděkovala za odvoz, a vydala se ke mně domů.

Tátovo auto tu ještě nebylo, a tak hádám že je pořád v práci. Zmiňoval se o tom že pracuje v kanceláři pro nějakou firmu co vyrábí součástky do aut, takže chápu že se v tak náročné práci zdrží.

Odemkla jsem dveře, a hned jak jsem vešla dovnitř tak je zase zamkla. Co jsem se vyzula, tak jsem běžela po schodech do pokoje.

Neměla jsem na nic náladu. Po tom co mě Tom uhodil, tak si připadám jako nicka.

Mám takový pocit že mi nikdo kromě mamky přítele nedal facku z nenávisti. Dost mě to zaskočilo, ale poseru se z toho? Ne.

Tom je jen debil co neumí nic jiného než si hrát na frajírka a prodávat drogy. Podle toho co jsem slyšela tak ve škole vždycky sotva projde ročníkem.

Takže pokud mu prodej drog přestane fungovat, tak skončí maximálně jako prodavač v maloobchodě.

Rozhodla jsem se že na uklidněnou si vlezu do sprchy. Ze skříně jsem si vytáhla tepláky a nějaké volné tričko, a s tím si zalezla do koupelny.

Ještě jsem se rychle odlíčila, a pak už se vysvlékla z oblečení, a stoupla si pod proud vody.

Po sprše jsem se převlékla do vybraného outfitu na doma, a vlasy si svázala do culíku.

Dost mi vyhládlo. No ještě aby ne, protože bylo něco málo kolem 17:00, a já od oběda nic nejedla.

Sešla jsem do kuchyně. Táta tu pořád nebyl, snad žije. Otevřela jsem lednici, a vytáhla z ní mléko, a dvě vajíčka.

Po dlouhém hledání jsem našla i mouku, cukr, a olej. V nějaké náhodné misce jsem si přichystala těsto na palačinky, a potom na pánvičku nalila trochu oleje.

Začala jsem dělat palačinky, a aby mi to utíkalo rychleji, tak jsem si do pozadí pustila televizi, kde zrovna dávali nějakou německou pohádku.

Otočila jsem poslední palačinku, a pánev stáhla z plotny. Odebrala jsem si pár palačinek, a zbytek nechala pro tátu, protože určitě až přijede tak bude mít hlad.

Ze skříňky jsem si vzala javorový sirup, a ze šuplíku vidličku a nůž. Sedla jsem si ke stolu, a v klidu začala jíst svojí večeři.

Špinavé nádobí jsem po sobě odnesla. Už jsem neměla nic na práci, a tak jsem si sedla na gauč, a čuměla jako průměrný puberťák do mobilu.

„Ruby?" Rozezněl se táty hlas po baráku od dveří. Konečně přišel. „Ahoj! V kuchyni máš palačinky" zakřičela jsem na něho zpátky.

„Děkuju" povzdychl si táta když vešel do obýváku, a odložil si věci na stůl. Radši jsem se ho na nic neptala, určitě musí být vyřízený po dlouhém dni.

Táta si vzal talíř se zbytkem palačinek, a k tomu marmeládu. Sednul si vedle mě, a mlčky jsme koukali spolu na zprávy v televizi, mezitím co on jedl.

„Hele Ruby" vyrušil mě ze sledování těch blábolů co tam říkali. „Hm?" Podívala jsem se na něho, a čekala co má tak důležitého na srdci.

„Mám jednu známou která by tě mohla učit hrát na piano. Vím jak ráda hraješ, a tak mi to přišlo jako dobrý nápad" řekl.

Cože?! Jsem samouk, a tohle je úžasná příležitost se toho naučit ještě víc. „Ale jestli nechceš tak to samozřejmě cháp-" „Jasně že chci! Je to dobrý nápad" přerušila jsem ho.

„Dobře... to jsem rád" usmál se „Tak se ti pokusím domluvit ty lekce".

***

„Ruby? Proč furt na tebe Tom čumí tak divně?" Zašeptala Angie když jsme zrovna jedli svůj oběd. Seděly jsme spolu jen my dvě, protože ostatní holky mají odpoledku.

„Jak to mám vědět?" Nervózně jsem jí odpověděla, a protočila očima. Jasně že vím co má Tom za problém, ale kdybych to řekla Angelice tak se asi zblázní.

Ne asi, ale určitě.

„Ale no tak... co se mezi vámi stalo?" Opřela se lokty o stůl, a zvědavě mě pozorovala. „Nic! Od té příhody na obědě jsem s ním nepromluvila".

Lež.

„Fakt?" Nadzvedla obočí. „Jo, plus je to debil, a nemám s ním zapotřebí mluvit".

Další lež. Teda jen to první. To že je debil je pravda.

Angie už radši nic neříkala, a bez dalších slov si dojedla svůj oběd. Trochu přemýšlím nad tím jakou bude mít Angelica reakci až se dozví to, co se stalo.

Každá jsme si odnesly svůj tác, a pak se společně vydaly směrem z jídelny. „Dávej pozor!" Okřikla jsem toho, který zrovna do mě vrazil když jsem vycházela.

Sebrala jsem svoje klíče ze země, které mi kvůli tomu vypadli z ruky. „Sorry" zamumlal povědomí hlas, a já se konečně koukla kdo ten kokot je.

Tom. Jak jinak.

Prošel kolem mě se svou namyšlenou partičkou, a chechtali se na kilometry daleko. „V poho?" Zeptala se Angie, a já jen kývla hlavou. Ale propalovala jsem pohledem Toma záda.

Proč já mám takovou smůlu na arogantní blbečky. Svého ex přítele, a zároveň prvního radši zmiňovat nebudu, protože ten byl arogantní až dost.

Jsem snad nějaký magnet nebo co? Doufám že ne, protože jinak budu mít opravdu na nic život.

Snažila jsem se to ignorovat, a jen poslouchat vyprávění Angie. Myslím že zrovna vypráví o svém bratrovi nebo co.

Ahojkyy
Máte tu další kapitolku, a neptejte se proč jí vydávám ve 4:00.

Nebo jako klidně ptejte, ono je to asi jedno. Ale jelikož jsem se probudila, a moje kamarádka jak nečekaně furt spí, tak se nudím no.

Děkuju moc za aktivitu, a užívejte víkendu. Vaše Ally.