Strážný anděl

2. THEO

Trhnutím se proberu z dalšího zmateného snu. Posledních pár let mě trápí a nemůžu se jich zbavit. Nejhorší na tom je, že si je většinou nepamatuju. Vzpomínám si jen na pocity. Někdy je to fajn, ale jindy cítím strach, bezmoc a bolest.

Tohle v normálních snech nikdo cítit nechce.

Pár vteřin po probuzení mi dojde, že jsem se nevzbudil sám od sebe. Probral mě můj přítel André, když mi ze skříně vytahuje mé oblečení a hází ho na postel.

„Jsi vzhůru," usměje se a skloní se ke mně pro pusu, až mě zamrazí. „Tohle si vezmi na sebe," ukáže rukou na hromádku u mých nohou. „Budeme k sobě ladit."

Zvednu se do sedu a trhaně přikývnu. Ještě nejsem úplně vzhůru, abych jeho slova pobral. Nechápu, proč k nám pokaždé jezdí tak brzo. Mohl si klidně přispat a vyzvednout mě za hodinu, jako normální člověk.

„Ty jsi spal v tomhle?" zděsí se a ukáže na mé volné tričko na spaní se znakem Batmana. „Děláš si srandu? Kde máš to pyžamo, které jsem ti dal k narozkám?"

„André," zasténám. „Je to jen triko na spaní. Nepotřebuju spát v hedvábí," zakroutím hlavou. Vyhrabu se z postele a přejdu po pokoji ke své koupelně.

„Zítra ho budeš mít na sobě," řekne nekompromisně až sebou trhnu pod tím hrubým hlasem.

Zavřu se rychle v koupelně a pro jistotu zamknu, kdyby ho napadlo sem napochodovat za mnou.

Nechápu, proč mu na tom tolik záleží. Rozumím, proč mi kecá do oblečení do školy, přece mu nebudu dělat ostudu, ale doma mě nikdo nevidí. Nedává to smysl.

Svůj ranní rituál v koupelně udělám rychlostí blesku a doufám, že už je André dole v kuchyni a snídá s mámou.

Uleví se mi, když ho v pokoji nenajdu. Ještě by mě dokázal zkritizovat, že se neoblékám správně, dle jeho nastavených standardů. Ten jeho perfekcionismus je děsně na palici. Nechápe, že bych si to triko, co normálně nosím na spaní, nejraději vzal do školy. Cítím se v tom pohodlněji než v košili od Armaniho, která mě neustále škrtí na krku.

Dneska naštěstí vybral obyčejné tričko od Celine, takže se nebudu cítit jako ve svěrací kazajce.

Už dokonale upravený seběhnu dolů, kde právě André oblbuje mou mámu. Tak trochu se mu nikdy nepovedlo, získat si ji na svou stranu. Ne, že by ho neměla ráda. Právě naopak. Když jsme byli jen přátelé, doslova ho milovala, ale od doby, co se naše přátelství proměnilo na vztah ho u nás vídá nerada.

S naší orientací je v pohodě. Jen má zkrátka dojem, že se k sobě nehodíme. Pořádně mi ani nedokáže vysvětli, proč vlastně.

Alespoň táta je Andrém unešený. Ještě aby ne, když je to dědic Vašutovy korporace mobilních automobilů a sám má rozjetou kariéru v herecké branži. Takže skvělá partie.

Můj táta je akciový společník hotelového impéria Sterea a bokem vlastní dvě modelingové agentury. Jednu tady v Praze a druhou v Madridu. Díky tomu se ze mě stal předně uznávaný model. Jsem tváří jeho firmy a společně s Ilonou Bohmovou, dcerou rodinného přítele a hlavního majitele Sterea Imperia, jsem i tváří těch hotelů.

Kdysi jsme s Ily byli přátelé, ale od doby, co chodím s Andrém se mi vyhýbá. Vídáme se už jen na společenských akcích rodiny nebo při práci. Ona je navíc influencerka – velice oblíbená – a mluví o všem, co se v jejím životě děje. Má spoustu dohodnutých spoluprací s kosmetickými firmami a dává na obdiv i všechny hotely, které její otec vlastní. Rád se na její streamy dívám. Je celkem ukecaná.