Strážný anděl

40. URIEL

Theo odejde se svou mámou a sociální pracovnicí do výslechové místnosti. Pokud si správně vzpomínám, existuje protokol, díky kterému se musí policisté řídit, při styku s oběťmi sexuálního zneužívání.

Což je přesně Theův případ.

Posral jsem to. Posral jsem to na plné čáře. Theo to chtěl ututlat. Nechtěl, aby se to jeho rodiče dozvěděli. Tohle celé chtěl vyřešit, bez zbytečných komplikací. A co udělám? Nafouknu to do rozměrů vzducholodi s policií po boku.

Kdybych ty fotky prostě jen smazal. Vyžral si svůj trest, že jsem ho napadl, nic z toho by se nedělo. Theo by mnou nebyl zklamaný.

Vyslýchají mě samotného. Ily ještě nebylo osmnáct, tak je v jiné místnosti se svým tátou. Karel, Tomáš i ostatní jsou v pořadí u výpovědi hned po nás. I s rodiči a právníky.

Třesu se jako ratlík a mám strach cokoli říct, protože to můžu jen zhoršit, jako jsem to dělal do teď.

Vím, že jsem to pokazil od momentu, kdy Theo promluvil v zasedačce ve škole a všem přiznal, kdo je na těch fotkách. Ten jeho hlas. Jako by se jim povedlo, ho zlomit. Nebo jsem ho zlomil já, protože chvíli potom co promluvil, odstrčil mou ruku a ani se na mě nepodíval.

Strašně moc mě jeho chování bolí. Ale pokazil jsem to. Theo mi věřil a já to celé zničil.

Vyptávají se mě celkem dlouho i v přítomnosti mého právníka. Nemám odvahu neříkat pravdu, tak jim všechno vyklopím. Vše od chvíle, kdy jsme se s Theem poprvé střetli v kavárně. Jeho strach, kterého jsem si postupně začínal všímat a taky skrytých modřin pod oblečením s dlouhými rukávy. Zní to absurdně, ale jsou to detaily, které by mohly pomoct.

Jen jeden skutečný fakt vynechám a to, že s Theem nejsme jen přátelé, ale milenci.

I když... s tím bych už tolik nepočítal.

Jeden z policistů mi dokonce přinese sendvič, protože jsem od rána nic nejedl.

Když to konečně skončí, emočně vyčerpaný vyjdu s právníkem z výslechové místnosti. Svou výpověď jsem musel i podepsat.

Nervózně se podívám na ostatní, kteří stále čekají, až přijdou na řadu, aby vypověděli svou verzi. Hlavně Theovi přátelé. Od Andrého ani nedorazili.

Jelikož se jedná o velice závažný čin spáchán na členovi jedné z významných rodin, policie to nechce nechat jen tak. Bude kolem toho velký mediální šum a oni si nemůžou dovolit špatnou publicitu.

Tohle jsem víc, než podělal.

Pomalu se doploužím na židli vedle tety Lenky, která k mému překvapení není s Theem. Ani Ily ještě neskončila.

„Věděl jsi to?" zeptá se teta s pohledem upřeným před sebe. Nemusím se pídit po tom, na co přesně se mě ptá. Nejspíš je hodně v šoku, že se něco strašného dělo jejímu synovi.

„Jo," odvětím se sklopenou hlavou. Chci se k ní natáhnout a obejmout, ale ona sebou při mém pohybu trhne, zvedne ruku dlaní před sebe a zakroutí hlavou.

Zaraženě se zahledím na pracovní stůl policisty přímo před sebou. Tohle... tohle hrozně bolí.

Z jiných dveří vyjde Ily i s Jonášem a dalším jeho právníkem. Vstanu, abych ji objal, protože má naprosto červené tváře od pláče, ale Jonáš je u mě dřív.

Napřáhne se a vlepí mi facku.

Nebolí to. Nedal do toho sílu, ale k tomu, abych se cítil ještě víc uboze to dokonale stačí.