Strážný anděl

44. URIEL

Dovezu nás do přístavu, jen pár minut autem od kaple, kde jsme se vzali. Jonáš vlastní jachtu, a protože je psaná, jako majetek společnosti, dovolil jsem si ji přivlastnit po dobu našeho pobytu tady.

Žádní sousedi, ani otravní přátelé, kteří by naše idylické líbánky chtěli narušit. Až na personál. Ten je bohužel nezbytný.

Míša se svou přítelkyní už na nás čeká u jachty, aby nás představila personálu. Omluvil jsem nás s Theem, že jsme jeli na večeři, jen sami dva.

„Jako vážně?" vykulí Theo oči, když mu konečně dojde, kde budeme trávit noc.

Dám mu rychlou pusu na tvář, abych ho zbavil toho překvapeného výrazu. Sám jsem z toho nadšený.

Míša nám v angličtině představí kapitána, jeho zástupce a kuchařku, která se o nás bude starat. Hlavně tedy o Míšu s její přítelkyni. Ty na jachtě zůstanou celých pět dní na rozdíl od nás. Zítra chci Theovi ukázat mé město.

Přejdu do plynné španělštiny, čímž všechny doslova překvapím. Kapitán mi dokonce pochválí přízvuk, protože nejde poznat, že nejsem místní.

„Vyplujeme s východem slunce a dostaneme se až k zálivu k soukromé pláži vašeho hotelu," vysvětluje mi kapitán a já mu vše němě odsouhlasím.

Tak trochu ho vnímám jen napůl. Nějak se nemůžu přestat dívat na svého manžela. Zní to tak zvláštně a zároveň nádherně.

Projde kolem nás až se dostane na příď jachty. Domluvím se s kapitánem na podrobnostech a hlavně, aby byli k dispozici Míši, než se vydám za Theem.

Rukama se opírá o zábradlí a kouká do dáli na moře. Už se začíná stmívat, ale západ slunce uvidíme až zítra. Z této strany nejde moc vidět.

„Jsi rád?" zeptám se ho a předloktím se opřu o zábradlí vedle něj.

„Blázníš?" vydechne nevěřícně. „Jsem doslova nadšený. Tohle je naprosto dokonalé, Urieli," řekne mi a obejme mě kolem pasu. „Jenže právě jsi naší dovolené nastavil vysokou laťku. Pokud příště pojedeme jen do hotelu, je ti jasné, že to bude nuda?"

„V tom případě," otočím se čelem k němu a spojím ruce za jeho krkem. „V létě jedeme kempovat."

Nepřijde mi to jako blbý nápad, vyjet si na víkend do přírody, ale vzhledem k jeho vyděšenému výrazu to asi není nic pro něj.

„Když někdo řekne kempování, představím si brouky, komáry a zimu, protože jako zákon schválnosti, vždycky prší, když je člověk ve stanu."

Zasměju se. „Dobrá tedy, další dovolenou naplánuješ ty. Mimo to, tohle jsou líbánky, takže..." sjedu rukou po jeho hrudi. „Prvně jídlo nebo sex?"

Theo sevře v dlaních můj zadek a přitáhne si mě blíž. „Ten sex zní hodně lákavě," zavrní mi do ucha a nosem se mi otře o krk. „Ale mám hlad."

„Myslel jsem si to," uchechtnu se, zrovna když nám kuchařka donese jídlo a položí ho na stolek vedle nás.

Usadíme se na polštáře, které jsou rozmístěné na provizorním posezení před stolkem a s chutí se pustíme do jídla.

„To je paella," zasměju se, když se na ty mořské plody s rýží dívá Theo nedůvěřivě. „Je to podobné rizotu, jen tady ji dělají ostřejší."

„Ve Španělsku jsem ještě nebyl," pousměje se Theo a pustí se do jídla. „Vždycky se spíš pohybuju ve Francii nebo Itálii."

„Pravá módní ikona," vysměju se mu a Theo na mě vyplázne jazyk.