Strážný anděl

36. URIEL

Celý týden, každý den po škole navštěvujeme různé influencery a točíme s nimi podcasty. Pár z nich jede i živě.

Není to zase tak špatné. Celkem se u toho bavím. Dokonce našli i videa Štěpánky, kde vystupujeme s naší taneční crew, takže přijde na přetřes, že poslouchám korejskou hudbu.

Dá se říct, že všichni influenceři jsou z naší trojice u vytržení. My tři jsme naprosto rozdílní, a přesto tvoříme budoucnost firmy. V rodině se meze nekladou.

Hodně jim vyprávíme o našem dětství, kdy jsme byli všichni neustále spolu. Přidá se i Theo, z čehož se tetelím blahem. Po každé mé historce se všichni můžou potrhat smíchy. Trochu tomu nerozumím, když říkám jen pravdu. Jako když jsme s Theem ječeli na celou ulici na všechny kolemjdoucí fuck you. Bylo nám šest a neměli jsme tušení, co to znamená. Bavili jsem se těmi výrazy, které na nás lidi házeli.

„Bylo to hrozné?" zeptám se Ily, jen co nasedneme do auta.

„Ani náhodou," uklidní mě objetím. „Jsi vtipný. I oni měli radost, báli se, že to bude upjaté."

„Fajn," vydechnu úlevou. Na rozdíl od ní na tento druh práce nejsem zvyklý. Bohužel ve škole se to pořád neuklidnilo.

Každý den dostanu hromadu telefonních čísel na papírku a miliony žádostí o sledování na Instagramu. To jsem raději vzdal a nechal svůj účet veřejný. Na TikToku úplně to samé, a to i přesto, že tam nic nepřidávám ani nedělám živé vysílání.

„Píše mi Tomáš," ozve se Theo a vyděšeně se na nás podívá. „Má hotový ten malware a chce ho otestovat."

Narovnám se v zádech a nadějně se usměju. „Fakt?" ujistím se. „Ať přijde k nám. Co nejdřív."

Ily nadšeně chytí Thea za ruku a povyskočí zadkem na sedadle. „V neděli. Napiš mu, ať přijde v neděli."

„To je zítra," uchechtne se Theo.

„Tak už piš," zatřese s ním.

Theo, ač vypadá nervózně, usmívá se na telefon a domlouvá se s Tomem na zítřejší den. Čím dřív, tím líp. Takže zítra odpoledne to provedeme.

Vysadíme Thea před jejich domem a musím odolat nutkání, rozloučit se s ním polibkem. Jako každý den. Tak moc bych si přál, aby byl se mnou pořád.

„Měj se, bráško," zakřičí Ily a zamává na pozdrav. „Páni," vypískne znovu nadšeně. „Nemůžu uvěřit, že zítra už bude po všem. Jsem tak happy," povzdechne si, když se auto znovu rozjede.

Neodolám a přitáhnu si Ily do náruče. I já se nemůžu dočkat. Jako první, co totiž udělám je, že pozvu Thea na oficiální rande.

★★★

Theo s Tomem dorazí až odpoledne, tak se na pár hodin zašiju do posilovny. A pustím live stream.

Ily a několik lidí z PR mi doporučili, abych to zkusil. Problém je v tom, že nemám nejmenší tušení, co říkat.

Chvíli se nic neděje, tak se jen prohlížím v kameře telefonu a pokouším se trochu poupravit vlasy. Přemýšlím, co budu posilovat jako první, když mi v rohu začnou skákat čísla nahoru, jak se lidí přihlašují k mému živému vysílání.

„Wow, vás tady je," uchechtnu se nervózně a mírně vykulím oči na ty komentáře. Klasické pozdravy, nic extra, ale postupně to přejde do trochu divné fáze a lidi mi začnou chválit vzhled. „Hm, tak asi díky?" ušklíbnu se a odvrátím zrak. Posadím se na podlahu pod televizí na zdi a přitáhnu si kolena k hrudi. „Sestřenka Ily, možná ji znáte, mi poradila, abych se víc začal bavit se světem," trhnu sebou, zatímco se dívám mimo kameru do prostoru tělocvičny. „Problém je, že nemám nejmenší tušení, co bych měl říkat a... ty vole," zakoulím očima nad tím, že mě právě sleduje asi šest tisíc lidí.