Strážný anděl

17. URIEL

Po tom obřím úletu o víkendu se staly dvě věci. Theo nepřišel do školy – jeho vylízanec ano – a Tomáš se mnou nemluví.

První dva dny se mi ulevilo, že Thea nevídám a s Tomášem jsem si musel promluvit, protože nedokážu přijít na to, co jsem udělal.

Prvně mě dost brutálně ignoroval, ale když se mi povede ho odchytit ve skladu nástrojů při tělocviku o samotě, vyjedu po něm a on se nasere.

„Jak sis užil s Rose na večírku?" řekne mi ironicky a založí si paže na hrudi.

Celkem šokovaně valím oči, protože Rose je ta poslední, s kým bych si chtěl užívat.

„Nemám tušení, o čem to mluvíš," řeknu upřímně a on se naštve ještě víc.

„Děláš si prdel?!" vyštěkne dost hnusně, ale pořád tiše, aby nás nikdo nezaslechl. „Ty jsi fakt kretén. A já myslel, že jsi kámoš," zakroutí hlavou a chce kolem mě projít, ale zastavím ho dlaní na hrudi.

„Fajn, jsem kretén," roztáhnu ruce, když mě odstrčí. „Ale kámoši jsme pořád, jen mi vysvětli, co jsem provedl, protože já si nedělám legraci. Netuším to."

„Věděl jsi, že se mi Rose líbí a stejně jsi po ní vyjel," zasyčí.

„Cože?" nakrčím obočí. „Kdy jsem po ní prosím tě vyjel?"

„Na její párty," odsekne. „Plazili jste se po sobě, jako byste si to měli každou chvíli rozdat."

„Ty nejspíš myslíš tu chvíli, kdy mi někdo hodil něco do pití a já byl tak sjetý?" odvětím a vjedu si rukou do vlasů. „V tu chvíli bych nejspíš ojel každého, to je fakt," odseknu a zakloním hlavu. „Hele, omluvám se, jasný? Můj názor na Rose znáš a já bych po ní nikdy nevyjel s čistou hlavou. Jako nikdy," artikuluji, aby to pochopil. „Pořád nechápu, co na ni vidíš, protože zpětně, mám dojem, že ty drogy mi do pití hodila ona. Nebo její kámoška. Jsou to krávy, Tomáši. Je úplně jedno, že jsou krásné. V jádru jsou hnusnější než ten nejodpornější, nejopilejší bezdomovec, co si nadělal do kalhot. Věř mi. Zasloužíš si víc než zahazovat svou pozornost na někoho, jako je ona."

Trhnu rameny a odejdu. Mrzí mě, že se zlobí, ale tohle už zpátky nevezmu. A omluvil jsem se.

Jsem skutečně moc a moc rád, že mě Ilona od Rose odtáhla a já se s ní nevyspal.

Tomáš za mnou přijde další den ve škole a beze slov mi podá pytlíček s čerstvými koláčky upečenými jeho mámou. Ta ženská je ta nejdokonalejší pekařka, jakou jsem kdy poznal.

A všechno je v pohodě. Dokonce se mračí, když kolem nás Rose projde. Už se se mnou párkrát pokoušela mluvit, ale pokaždé se mi podařilo utéct.

A dostavil se strach o Thea. Bojím se, že se ten dlouhán o té noci dozvěděl, a třeba mu něco udělal. Ale to bych nepřežil i já, takže to nejspíš pořád neví. Snad.

Zprvu mi pár detailů té noci uteklo, ale teď už si pamatuju naprosto všechno. Každou část Theova těla. To titěrné znaménko u pupíku, které tam měl vždycky. Jizva na koleni, když v šesti spadl ze skateboardu.

Už nikdy to nedostanu z hlavy.

Nechci tu noc dostat z hlavy.

Nejlepší noc v mém životě. Ani mým představám se to nevyrovná. A zároveň je to celé špatně.

Musel jsem být hodně bezvýznamný článek v jeho jinak dokonalém životě, že si mě nepamatuje. Ani jméno mu nic neříká, a to je moje jméno fakt na hlavu.