Strážný anděl

11. URIEL

„Rozárie Trkalová tě pozvala na svůj večírek?" vykřikne nevěřícně Tomáš, jen co Rose odejde od našeho stolu v jídelně.

„Hm," trhnu rameny. Nechápu, co s tím mám dělat. Je mi to celkem jedno. Do večera jsem v práci a další den ráno jdu do práce znovu, takže na takové kraviny nemám čas. Stejně ani nepiju.

„Jak hm?" praští mě do ramene. „Ty jsi ale zatracený parchant."

„Tak si tam běž sám," namítnu a pokračuju v jídle.

„Mě ale nepozvala," zabručí s našpulenými rty. „Leda že..."

Pozvednu obočí a čekám, co z něj vypadne.

„Vezmi mě sebou!" řekne přehnaně nadšeně. Ale v jeho případě je přehnaný pojem normálnost.

„Já tam nejdu," řeknu rozhodně, až vykulí oči.

„Cože?" zakřičí, aniž by řešil, že ho slyší značné množství studentů. „Jsi normální? Tam musíš jít. Je to nejlepší párty naší školy. Každý tam chce. Tvé postavení na škole se výrazně změní. Budeš... oblíbený," zasní se a podívá se někam za mě.

„Nemám čas," odseknu a ignoruju Tomův zděšený pohled.

„Tak si ho sakra udělej!" namítne, ale akorát zakoulím očima. „Prosím, Uri. Vezmi mě sebou na tu párty. Slibuju, že po tobě už nikdy nebudu nic chtít, jen... chci se dostat blíž k Rose."

„A je ti jasné, že mě pozvala jen proto, že mě chce nejspíš sbalit?" pozvednu obočí a Tomáš se zamračí.

„No a... ty by ses chtěl nechat sbalit?" zeptá se opatrně. Potřesu hlavou, protože on je doopravdy jediný, kdo ví, jaký na ni mám názor. „V tom případě ji přenech mě," uculí se nadšeně. „Budu ji utěšovat až ji odmítneš."

„Nechápu, co na ni vidíš," odfrknu.

„Je nádherná, jako nejkrásnější princezna," pokusí se mě uzemnit.

„Spíš, jako ledová královna," zakoulím očima.

„To mi pak řekni, jaký je tvůj typ?" zahučí a založí si paže na hrudi. „To by mě fakt zajímalo. Nikdy ses nezmínil, že by se ti nějaká holka líbila."

„Ty seš můj typ, puso," našpulím rty a pošlu mu vzdušný polibek. Znechuceně se odtáhne, ale mě to akorát rozesměje.

Když mi cinkne zpráva přes WhatsApp.

(neznámé číslo): Hodláš jít na tu párty? T.

Nepřekvapuje mě, že mi napsal. Spíš mě udivuje, že napsal tak brzo. Čekal bych, že mu to potrvá několik dní, možná týdnů, než se odváží ozvat.

URIEL: Nemám to v plánu. Proč?

THEO: To je dobře. Andrého by naštvalo, kdyby ses tam objevil.

URIEL: Kdo je André?

THEO: Jako vážně???

URIEL: Jo.

THEO: Zapomeň na to. Bude lepší, když se tam neukážeš.

URIEL: Možná přece jen přijdu.

THEO: Cože?!

THEO: Říkal jsi, že ne.

URIEL: Proč mám dojem, že se o mě bojíš?

THEO: Nebojím.

URIEL: Škoda.

THEO: A kdybych napsal, že jo?