Strážný anděl

32. THEO

Ráno mi Uriel napíše, že nebude celý den ve škole, ale nemám se čeho bát. Bude na mě dohlížet Ily a Tomáš. A taky nezapomene dodat, že mě miluje. Píše mi to vlastně pořád.

Nemá cenu mu říkat, že dohled nepotřebuju. Ve strachu jsem žil spoustu let a škola je jedno z těch bezpečnějších míst. Před nikým by si André nedovolil mi nějak ublížit. Horší je to po škole.

Už jsem Andrému poslal svůj harmonogram do konce roku a je vyloženě nasraný. Musel jsem samozřejmě všude vymazat Urielovo jméno, jinak by vyletěl z kůže.

Včera mi máma oznámila, že nikomu nesmím říct o Urielovi a jeho nástupu na post majitele Sterea Imperia. Bylo očividné, že tím míní Andrého.

Ten totiž nechápe, proč se mě naši rozhodli tak zapřáhnout. Jedinou informaci, kterou jsem mu mohl dát je, že se něco chystá, a protože jsme s Ily tváří společnosti, musíme jít všude vidět. A zalhal jsem mu, že netuším, o co jde. Jsem přece jen model. Tohle se týká byznysu.

Ale v mém harmonogramu našel čas, který si chce vymezit jen pro sebe. Jedním z těch dní je dnešek.

„Po škole pojedeme k nám," uculí se přeslazeně a nakloní se k mému obličeji přes lavici. „Týden jsem tě neviděla a pak tě dalších pár týdnů neuvidím, mimo školu, ale to není ono. Chci s tebou být sám," mrkne jedním okem.

Tak, jako pokaždé, se mi neskutečně navalí a musím polknout žluč. Trochu omráčeně přikývnu, protože ruku na srdce, nemám na vybranou. Tom pořád pracuje na malwaru, a ještě chvíli mu to potrvá. André si ničeho nesmí všimnout. Kdyby ano, rozzuří se a... hádám že by mě ponížil natolik, že bych si už nic takového nedovolil.

Jediné, co si přeju, je být s Urielem. Chci jen jeho. Ani jsem mu neřekl, že si vzpomínám na spoustu věcí z dětství. Vybavilo se mi to potom, co jsem si přečetl jeho dopisy. Vzpomínám si, jak moc mi chyběl. I jak jsem každý den kontroloval poštu, jestli mi od něj přišlo něco nového.

Popravdě jsem doufal, že ho po škole budu moct navštívit. Mám pro něj i Ily dárek a moc se těším, co na to budou říkat.

Po hodině vylezeme na chodbu, abychom se přesunuli na další hodinu, když si mě odchytí Ily.

„Ty bys to mohl vědět," houkne mi tiše do ucha a odvede mě od Andrého a ostatních. „Uriel. Má někoho?"

„Cože?" vyjeknu a nervózně se na ni podívám. Přece o nás nemůže vědět. Nebo jo? Dávali jsme si dostatečný pozor, aby to nikdo nevěděl. Ale Ily má pokoj vedle toho jeho. Mohla nás slyšet?

„Takže se ti taky nesvěřil," zklamaně poklesne v ramenou. „V neděli jsem ho nachytala polonahého v tělocvičně a má na rameni cucflek jako kráva. Chci jen zjistit, s kým se vídá. Ani nevím, jestli je to holka nebo kluk, po tom, co se po tobě sápal v koupelně u Rose."

„Pšt," zasyčím a rozhlídnu se okolo.

„No jo," zakoulí očima. „Promiň."

„O ničem nevím," houknu tiše a vjedu si rukou do vlasů. Mrzí mě, že musím lhát i jí, ale o mém vztahu s Urielem nesmí nikdo vědět. Vůbec nikdo. Ten vztah by ani neměl existovat, jenže jsme oba až příliš velcí sobci, abychom se od toho druhého dokázali držet dál. „A i kdyby, nemyslíš, že je to jeho věc? Nemusí se nám svěřovat, jestli někoho má nebo... nebo jen s někým spí."

„Vím," povzdychne si. „Ale taky by si měl dávat bacha, s kým se vídá. Brzo bude na všech titulkách ve všech novinách i na internetu. Tu holku by třeba mohlo napadnut, ho vydírat. Není zvyklý na pozornost a nedostatek soukromí, Theo. Je možná chytrý, ale pořád nemá tušení, co všechno ho čeká."