Strážný anděl

46. URIEL

„Co to děláš?" zasyčím na Diega a pro jistotu promluvím španělsky. Nechci, aby nám věnoval pozornost celý stůl.

„Co myslíš?" uculí se laškovně a kmitne obočím.

„Nedělej to," varuju ho. „Ať už tě napadá cokoli, tak toho nech."

„No tak, brouku."

„Přestaň!" syknu nahlas až sebou trhne. Párkrát se zhluboka nadechnu, než se mu s klidem podívám do očí. „Prosím tě, řekni mi, že jsi vážně celé ty tři roky nečekal, až se vrátím."

„A co když jo?" odsekne. „Říkal jsem ti přece, že na tebe počkám."

„A já ti říkal, ať takovou kravinu neděláš!" opáčím naštvaně. „Ty víš, co k tobě cítím."

„Jo? A co to je?" zeptá se povýšeně. „Miluješ mě. To jsi říkal."

„A taky je to pravda," potvrdím. „Ale jinak, než si ty představuješ. V tom romantickém smyslu tě nemiluju, Diego. Jsi můj kamarád. Můj brácha. Nic víc."

„To jsou kecy!" třískne dlaněmi do stolu. To, že nám stejně všichni věnují pozornost raději přejdu.

Nechal bych to být. S Diegem jsme se tímto stylem normálně přátelili. Nikdy mi nepřišlo divné, že se mě dotýká, ale Theovy reakce mě utvrdily, že z tohohle už jsme vyrostli.

Už dávno nejsme ti blázniví nadržení kluci, co spolu zkoumali svou sexuální orientaci.

Diego naštvaně vstane od stolu a vyjde ven na terasu.

„Co je?" nechápe Antonio, zatímco tahám mobil z kapsy.

„Říkali jsme mu, ať si nedělá plané naděje, ale proč ti vadí, že se tě dotýká?" zeptá se Monica anglicky. „Tohle jste dělali pořád."

„Protože jsem zadaný," opáčím nevrle a zapnu stopky.

„Yeah," vypískne Monica. „Kdo to je? Holka nebo kluk? Je tady taky?" rozhlídne se po ostatních u stolu, kteří jsou šokovaní. Jediná Monica ze mě má radost.

„Teď to prosím tě řešit nebudu," odbudu ji a zahledím se na stopky.

„Jak dlouho ještě?" zeptá se Antonio.

„Dvě minuty," opáčím.

„K čemu?" podiví se Ily, ale vysvětlí jí to Monica.

„Diego má problémy se vztekem," povzdechne si. „Nejednou se s Urielem porvali. Od té doby se naučil chodit uklidnit na čerstvý vzduch a my mu dáváme pět minut o samotě. Aby se zklidnil."

„Oh," přikývne Ily. „No a... proč se naštval?"

Nikdo jí na to neodpoví a Antonio se podívá vyčítavě na mě.

„On na tebe vážně čekal, Urieli," přejde do španělštiny.

„Řekl jsem mu, ať to nedělá," opáčím stejným jazykem. „Všichni jste vždycky věděli, kdo je pro mě na prvním místě a do dneška se to nezměnilo. Je mi líto."

„Urieli!" trhne se mnou Theo až se otočím čelem k němu. „Nehádej se se svými přáteli. Prosím," dodá.

„Nehádám se," vydechnu a čelem se opřu o jeho rameno. Nasaju jeho vůni, abych se uklidnil a Diega neseřval jako malé děcko.