Strážný anděl

25. THEO

Celý týden se mi úspěšně daří vyhýbat sexu s Andrém, jenže dle toho, jak mluví, má na víkend velké plány a k mé smůle už ví, že já mám volno. Máma nepořádá žádný charitativní večírek, na který bych se mohl vymluvit. A požádat ji, aby kvůli mně zase lhala nemám odvahu.

S Urielem se normálně bavíme, hlavně ve škole, protože jinde nemáme možnost. Po tom uvědomění, že si skutečně vzpomínám na to, jak byla Ily otravná jako dítě a neustále za námi dolézala, se ho držím jako záchranného lana a odmítám se pustit.

Pořád na to musím myslet. Pořád mi to běhá v hlavě a nemám pocit, že bych na to zapomněl. Spíš, jako bych to věděl vždycky.

Je to tak zvláštní, protože si pamatuju, jak jsem byl jako dítě šťastný. Veselý. A mám neblahé tušení, že za to může Uriel s Ily.

Andrého štve, že se bavím s Urielem, ale moje výmluva ohledně španělštiny mu dává smysl. A to jsem plácl to první, co mě napadlo, aby nikdo nepojal podezření. André moc dobře ví, jaký na mě táta vyvíjí tlak a Uriel mi s tím zkrátka pomáhá. Nic jiného v tom není, jenže i tak mám dojem, že mi úplně nevěří.

Celý se napnu, když se v sobotu odpoledne domem rozezní zvonek. Vím, že je to on, jenže ani trochu se necítím na to, abych s ním trávil čas. Nebo se s ním rozešel.

Se srdcem až v kalhotách sedím v okně a čekám na něj. Naši jsou doma, naštěstí, tak se určitě vykecává s mámou, než dorazí sem nahoru. Zase jí leze do zadku.

„Ahoj, zlato," vykoukne v mých dveřích a zavře za sebou. V ruce má papírovou tašku s dalším dárkem pro mě.

Přejde po pokoji a posadí se naproti mně na parapet. Nakloní se ke mně pro pusu, kterou mu vrátím.

„Co je s tebou?" zamračí se. „V poslední době nejsi ve své kůži. Měl by sis s vašima konečně promluvit, aby toho na tebe tolik nenakládali. Jsi unavený."

„Jo, já vím," povzdechnu si s mírným úsměvem. „Mám to v plánu s nimi probrat."

„To je dobře," přikývne. „Přinesl jsem ti dárek," řekne a podá mi papírovou tašku.

Vyděsí mě to, ale s knedlíkem v krku nakouknu dovnitř. Trochu se mi uleví, když v ní neuvidím žádné oblečení, ale malou krabičku, jenže v ní může být cokoli.

Posledně to byl vibrační kroužek.

Roztřesenou rukou ji vytáhnu a otevřu.

Spadne mi kámen ze srdce. Uvnitř najdu stříbrný náramek.

„Za co to mám? Narozky mám až za tři měsíce," podivím se.

„Nemůžu dát svému příteli dárek?" nakloní se ke mně a dá mi pusu na čelo. Na tvář, a nakonec na rty. „Chci ti ukázat, jak moc tě miluji."

Trhaně přikývnu a mírně se usměju, než krabičku zase zavřu.

„Málem jsem zapomněl," vyhrkne Uriel. „Úplně mi to vypadlo. Tohle jsem nám vyrobil," sáhne do kapsy od kalhot a vytáhne dva několika barevné pletené náramky. „Značí naše přátelství. Pokud ho budeš nosit, znamená to, že jsme nejlepší kamarádi."

Radostí povyskočím na místě a nechám si od svého nejlepšího kamaráda uvázat náramek kolem levého zápěstí. Stejně tak ho uvážu i já jemu.

„Theo?" mračí se André.

„Promiň, co jsi říkal?" vydechnu a nedám na sobě nic znát.

„Pustíme si nějaký film?"