You And I Forever...

1.

Kapitola 1.
Posranej život
19.11.1980

Dnes je to už po pátý, co mě nějakej oplzlej chlapík dovádí do mě cizí ložnice. Zabouchne za námi dveře, hodí mě na postel a začne se svlékat. Během takových chvil přemítám nad smyslem svého života a nad tím, proč stále dělám to, co dělám.
Proč?
Proč nedělám něco co by mě bavilo a za co bych se nestyděla?

Než tedy vykonám své služby trochu se vám představím. Jmenuji se Alex. Rodiče mě jako malinkou dali do děckého domova, pamatuju si je jen velice matně. V mých deseti se o mě začal starat můj strýc, který mě ale od začátku nesnášel a vůbec se o mě nestaral dobře. Občas jsem schytala i nějakou tu facku, někdy i víc facek...
Staral se o mě jen kvůli penězům. V patnácti jsem se rozhodla zakročit. Když mého strýce jednou navštívil jeho nejlepší přítel, se vším jsem se mu svěřila a on mi pomohl.
Strýc skončil ve vězení a já zase v děcáku.

Když jsem z něho pak odešla, nemohla jsem si nikde sehnat práci. Kvůli tomu teď dělám to, co dělám. Prostitutku, šlapku, kurvu nebo děvku. Říkejte si tomu jak chcete. Nejsem na to vůbec pyšná. Sice jsem studovala, ale o maskéry teď není nikde zájem. Už tu tvrdnu pět let, celou věčnost. A každý den čekám na záchranu.

,,Díky.'' zamumlá chlápek a na postel vedle mě hodí osm liber.
Obléknu se a co nejrychleji vypadnu.

Venku už je dávno tma. Nadechnu se čerstvého chladného vzduchu. Sednu si na nedalekou lavičku a vytáhnu si cigaretu. Na té lavičce teď nesedím proto, že bych čekala na další zákazníky, ale venku s cigaretou se cítím nejlépe. Zapomenu na svůj posranej život a na chvíli se cítím svobodná.

,,Ne já s tebou nejdu! Ty si klidně nějakou tu chudinku najdi, ale já žádnou nepotřebuju.'' uslyším odněkud.
Zpoza rohu se vynoří dva kluci. Jeden menší s blond dlouhými vlasy a druhý hodně vysoký s výraznými kudrnatými vlasy.

,,Dobře no.'' řekne ten blonďatý a jeho zrak se přesune na mě. Skousne si ret a odshora dolů si mě prohlíží.
Já stále upřeně hledím na toho vedle. Jeho krásný úsměv mě odrovnal asi nejvíc. Sklopím pohled ke své cigaretě.

,,Ahoj.'' kývne na mě blonďáček.
,,Ahoj, co bys rád?''
,,Tebe.''
Ten na to jde hodně rychle.

Přikývnu a típnu cigaretu.
Zvednu se z lavičky a koutkem oka se podívám na blonďákův doprovod.
Když zjistím, že na mě celou dobu upřeně zírá, uhnu pohledem.

,,Tak, kam půjdem?''
,,Ke mně.'' škytne blonďák.

~•~

Blonďákův dům je dost velký. Nejsem u nějakýho milionáře? Upřímně, mám pocit, jako bych ho odněkud znala, ale nemůžu si vzpomenout.

,,Můžu znát tvoje jméno?''
Nikdy mě jména nezajímala, ale tihle dva (a především ten čekající v obýváku) mě docela zaujali.

,,Jsem Roger. Ty?''
,,Alex.'' odpovím a začnu Rogerovi rozepínat knoflíky u košile.
Za chvíli ji ze sebe strne a přesune se na mě. Začne mě líbat na krku a přitom ze mě vše strhává. Dost z něho táhne alkohol.

Celou dobu myslím na jeho společníka.
,,Jak se jmenuje tvůj kámoš?''
,,Jakej?'' řekne a hodí mě na postel. Následně na mě skočí a pokračuje v tom v čem přestal.
,,Ten co sedí vedle.''
,,Není ti to jedno? Teď jsi tu se mnou.'' řekne lehce podrážděně a strhne ze sebe kalhoty.

~•~

,,Kolik to bude?'' zeptá se Rog a zapne si zip u kalhot.
,,Patnáct liber.''
,,Trochu moc ne?'' podívá se na mě překvapeně.

Nevinně jsem se usmála. Roger jen něco zamumlal a opravdu mi těch patnáct liber dal. Posadím se na kraj postele a začnu si zapínat knoflíčky u své košile.
,,Mimochodem, jmenuje se Brian.'' řekne ve dveřích a zavře za sebou.

,,Brian.'' zašeptám do ticha a jemně se usměji.
Za chvíli se obléknu a podívám se do zrcadla pověšeném na stěně. Mám lehce rozmazanou rtěnku, tu si jen v rychlosti poupravím, linky, které nosím nejradši, mám díkybohu nedotčené. Ještě si párkrát prohrábnu své kudrnaté načechrané vlasy a pak se vydám pryč. Cestou čím dál víc přemýšlím nad tím, kdo to je, že má tak luxusní dům.

Když dojdu k silnici a čekám na taxi, dojde mi to.
Brian a Roger... Freddie... John. O kurva, Queen!