You And I Forever...

17.

Kapitola 17.
Velký vůz
9.3.1981

Za pár dní se odjíždí do Brazílie. Prozatím ale zůstáváme v Argentině a navštěvujeme různá zajímavá místa. Tím myslím zdejší nákupní centra samozřejmě. Já se ale nakupování moc nezúčastňuji, nemám poslední dobou moc náladu..

Na pokoji mi začne zvonit telefon.
,,Alex Fosterová.'' ohlásím se do telefonu.
,,Drahoušku tady Freddie. Nechtěla by sis vyrazit ven na večeři? Slyšel jsem o jedný dobrý restauraci!'' navrhne natěšeně.
,,Freddie promiň ale já si nepůjdu.''
,,Pořád tě to tak mrzí?''
,,Freddie mě to bude mrzet asi až do konce života. Vždyť jsem tomu tenkrát určitě mohla zabránit! Nebo možná ne, já nevím, nic si nepamatuju. Co já vím, jak to tenkrát bylo...''
,,Mám s Brianem promluvit?'' nabídne.
,,Jsi hodnej ale tohle si musíme vyřešit mezi sebou.''
,,Vždyť s tebou nechce mluvit.''
,,Já vím.'' povzdechnu si.

,,Kdybys něco potřebovala, pokecat si nebo tak, tak přijď ke mě.''
,,Díky Freddie.''
Freddie položí sluchátko a já hned na to taky. Dlouze si povzdechnu.
Dojdu ven na balkon a opřu se o zábradlí. Na obloze už září pár hvězd a mezi nimi i velký Měsíc.

Najednou si uvědomím, že tu nejsem sama. Na vedlejším balkonu stojí Brian a taky si prohlíží noční oblohu. Rozbuší se mi srdce. Tohle je jedna z mála šancí, kdy s ním můžu aspoň trochu promluvit.

,,Víš o tom že Velký vůz není souhvězdí, ale součást jednoho velkého souhvězdí Velká Medvědice?''
,,Vím.''
,,A víš o tom že Velký vůz je jediný souhvězdí který na obloze poznám?''
Brian jen kývne hlavou a stále se dívá na oblohu.
,,Budeš mě muset naučit další.'' pokrčím rameny.

,,Proč tě je nenaučí Roger?''
,,Roger nestudoval astrofyziku. A Roger není ty.''
Konečně se na mě na chviličku podívá.
,,Briane, byla jsem poprvý v životě sjetá. Vůbec nic si z toho večera nepamatuju. Kdybych byla střízlivá, nedopustila bych to. Protože tě miluju, bože ani nevíš jak moc tě miluju.''
Brian mlčí. Znovu se na mě podívá. Zadívá se do mých uslzených očí.
,,Já se akorát nedokážu dostat přes to že můj nejlepší kámoš miluje někoho, koho miluju nejvíc na světě.''

,,Taky nejsem nejšťastnější za to co udělal. Bude znít divně to co teď řeknu, ale odpusť mu to. Nemůže za to, že se do mě zamiloval. Uvidíš že po čase si někoho najde a zapomene na mě. V nejhorším mu někoho najdu já.'' pokrčím rameny s malým úsměvem.
Ten se objeví i na Brianově tváři. Ten jeho úsměv mě vždy zahřeje u srdce.

,,Briane promiň mi to všechno.'' zašeptám a opatrně položím svoji ruku na tu jeho.
Chvíli se na moji ruku jen dívá. Pak mě po ní začne hladit. Dojde až k okraji balkonu co nejblíž ke mě a pomalu mě obejme. Zavřu oči a jen zhluboka dýchám. Ucítím tu úžasnou vůni. Vůni, která mě vždy uklidní a omráčí.

,,Nechceš jít ke mně?'' zeptá se mě po chvilce.
Hned přikývnu. Rozhodnu se pro rychlé, a trochu nebezpečné, přeleznutí z mého balkonu na Brianův. Mezi balkony je jen miniaturní škvíra, takže to není tak těžký. Brian mě celou dobu jistí.

Když jsem u Briana, znovu ho obejmu. Tak moc mi tohle chybělo..