You And I Forever...

2.

Kapitola 2.
Mám zdrhnout?
23.11.1980

Pořád nechápu, jakto že jsem tehdy kluky nepoznala. Queen mám moc ráda a jejich hudbu často poslouchám. Zřejmě mi to všechno trochu zkresloval alkohol, kterého jsem si ten den trochu dala. Pořád jsem z toho trochu vedle. Setkala jsem se s nejlepší kapelou současnosti!

Pro dnešek jsem se rozhodla, že změním lokál a půjdu do baru. Tam bude určitě spousta úchylů. Bohužel do toho baru půjdu sama a ještě k tomu kvůli mojí práci. Přátelé skoro nemám, jen známé z práce. Dřív jsem měla nejlepší kámošku. Byla to právě ona, která navrhla, abysme šli dělat prostitutky. Že prý to bude sranda. Naše cesty se ale rozdělili. Je to komplikovaný..

Objednala jsem si sklenku vína a posadila jsem se ke stolu. Chvíli se jen rozhlížím po baru a usrkávám si vína, když si všimnu shluku lidí sedícího u jednoho velkého stolu. Je tu přítmí, takže jim nevidím do tváří. Z toho davu se až k baru prorve jeden z nich. Jak záhy zjistím, je to Brian. Rozbuší se mi srdce. Co mám dělat? Zdrhnout? Nebudu zdrhat jako malá holka. Prostě si ho nebudu všímat a on si nevšimne mě.
Sakra, on si mě všimnul.

,,Ahoj.'' pousměje se na mě.
,,A-Ahoj.'' nervózně se zvednu ze židle.
Proč jsem tak nervózní?!
,,Sluší ti to.'' mrkne na mě a já zčervenám.
,,Díky Briane.''
,,Jak víš jak se jmenuju?''
,,Roger mi to řekl. A navíc mám moc ráda vaši kapelu, takže vás znám.'' pokrčím rameny.
Brian se pousměje.
,,A ty jsi?''
,,Alex.''

,,Hele nechtěla bys-''
,,Prosím ještě než něco řekneš, tak bych tě chtěla poprosit abys nevytvářel předsudky kvůli tomu co dělám. Nedělám tu práci ráda a byla bych ráda kdybys na mě nekoukal jako na tu, která spí s každým.''
Brian na mě zaraženě hledí.
To jsem asi trochu přehnala...

,,Já na tebe nemám žádný negativní názor kvůli tomu co děláš.'' řekne po chvilce. ,,Věřím že tu práci neděláš kvůli tomu že by tě to bavilo nebo něco podobnýho. Takže se nemusíš bát.'' mile se usměje.

,,Nesednem si?'' zeptá se a ukáže na stůl kde jsem před chvílí seděla.
,,Jasně.''
,,Hrozně ti závidím tvoji kytaru.''
Co meleš?
,,Heh, děkuju. Vyrobil jsem ji s mým tátou takže stejnou nikde jen tak neseženeš.'' uchechtne se.

,,Počkej... tys ji fakt vyrobil s tátou?!'' zarazím se.
,,Jasně.'' pokrčí rameny.
,,Wow..'' vydechnu.
,,Ty hraješ na kytaru?''
,,Hrála jsem jenom pár let když jsem žila se strýcem, v děcáku měli málo peněz aby nějakou mi koupili.''
,,Ty jsi z děcáku? Promiň že se tě na to ptám, ale jak dlouho jsi tam žila?''
,,Jo jsem, žila jsem tam celkem deset let.''
,,To je mi líto.''
,,Náhodou to nebylo zas tak špatný.'' pokrčím rameny.

,,Nebudou tě tvý přátelé postrádat?'' uvědomím si.
,,Určitě ne.'' zasměje se Brian. ,,Je to jen obyčejná afterparty.'' pokrčí rameny.
,,Vy jste teď hráli?''
,,Jo, a příští týden máme další koncert. Nechceš přijít?''
Rozzáří se mi oči.
,,Jo moc ráda. Počkat... já ehm.. já nemám peníze na vstupenku.''
,,To nevadí,'' mávne rukou. ,,Ty budeš VIP divák se vstupem zdarma.''
,,To ne-''
,,Pššt! Žádný odmlouvání.'' zazubí se Brian a usměju se.