You And I Forever...

8.

Kapitola 8.
Ruka
Pokračování kapitoly 7.

Lepší a zábavnější večeři jsem ještě asi nezažila. S Brianem se mi úžasně povídalo. Má skvělý smysl pro humor a úžasné názory. Vzal mě do jednoho bistra pár minut od studia. Jídlo tam měli skvělé, ale moje společnost byla ještě lepší.

,,Hele?'' ozve se Brian při menší procházce po ulici.
,,Jo?'' zvednu hlavu do výšin, abych na něj viděla.
Brian si toho všimne a lehce se tomu zasměje.
,,No, jsem malá no.'' pokrčím rameny.
,,Promiň, nechtěl jsem se ti smát.''

,,Co jsi teda chtěl říct?'' připomenu mu a popotáhnu z cigarety.
,,Nechtěla bys jít do kina?'' kývne na kino před náma.
,,Jasně! V kině už jsem nebyla hrozně dlouho.''

,,Víš o tom že kouření je nezdravý?'' připomene mi Brian.
,,A víš o tom že nadměrný hluk na koncertech, kouř z pyrotechniky a časté ponocování je taky nezdravý?'' pozvednu obočí a usměju se na něj.
,,Vyhrálas.'' zamumlá.

Jak nás za chvíli informuje pokladní, za pár minut se bude promítat horor Ruka. Brian nám oběma zaplatí lístky v páté řadě. Sál je skoro plný. Zrovna když se posadíme, film začne.

První půl hodinu je to vcelku normální film do chvíle, kdy hlavní hrdina při autonehodě přijde o ruku a ta začne vraždit jeho známé.
Horory mi nějak nevadí, ale ta první noc po zhlédnutí filmu je vždy nejhorší. To mě děsí i kdejaký stín a zašustění.

Když ve filmu začne ruka zabíjet v pořadí druhého člověka, nevydržím to a chytnu Briana za ruku.
Co když to není Brianova ruka..? Co když je to ta ruka z filmu?
Už se fakt nesmím dívat na horory, akorát vymýšlím blbosti..

Film za necelé dvě hodiny naštěstí končí. Světla v sále se rozsvítí a mě se jen potvrdí, že ruka kterou jsem asi třičtvrtě hodiny svírala je Brianova.

,,V pohodě?'' zeptá se mě Brian.
,,Jo jasně, akorát asi nebudu moct spát.'' pokrčím rameny.
Brian se začne smát. Zvedneme se ze sedaček a odejdeme z kina.

Venku už je tma. Domů to mám kousek, takže jdeme pěšky. Každou chvíli se otáčím za sebe, jestli se mě ta ruka z filmu nechystá uškrtit.
Za chvíli jsme u mého domu.

,,Moc ti děkuju za skvělej večer.'' řeknu a z kabelky vytáhnu klíče.
,,Není zač.'' pokrčí rameny s úsměvem.
Úsměv mu oplatím.
,,Tak se měj.'' mávne na mě a pomalu odchází pryč.
,,Nechtěl-nechtěl bys zůstat přes noc?''
Seš jak malá!
Brian se otočí na patě.
,,To tě ten film tak viděsil?''
,,To každej horor.'' pokrčím rameny.
,,No, tak klidně. Proč ne.'' usměje se a hned na to odemknu.

,,Máš to tu hezký.'' pronese když dojde do obýváku.
,,Díky. Klidně se posaď.'' nabídnu mu ale Brian mě očividně neposlouchá.
Dál se prochází po domě a prohlíží si různé fotografie a dekorace.
,,Ty máš gramofon!''
,,Jo, jestli chceš můžeš na něm něco pustit.'' kývnu na poličku s deskama a já mezitím otevřu víno.
Za chvíli se po domě rozezní melodie Fly Me To The Moon.

S vínem a skleničkama dojdu do obýváku a vše položím na stůl. Dojdu k Brianovi a obejmu ho kolem krku. On mi své ruce položí na pas. Začneme se pomalu pohupovat do rytmu písně.

V obýváku svítí jen jedna lampa, i přesto vidím do těch Brianovo nádherných oříškových očí.
,,Někdy bych si chtěla zopakovat ten Silvestr.'' zašeptám do ticha a zkousnu si ret.
Brian se pousměje a natiskne se mi na rty. Začnu spolupracovat.

Tělem mi projede kouzelný pocit. Srdce mi buší jako o závod. Cítím jak se trošku chvěju. Všechen ten chaos je větší a větší. Položím se na gauč a Brian si lehne nade mě. S kolika chlapa jsem tohle už zažila, ale ani jednou to nebylo takový? Tamti chlapi mě měli ale jen na to jedno. Co když to má Brian stejně?

Po téhle otázce se na chvíli se zarazím. Podívám se Brianovi zase do těch jeho očí.
Ne, on není takový. On ne..
Rukama mu zajedu do vlasů a pokračuju v tom, v čem jsem přestala..