You And I Forever...

34.

Kapitola 34.
Večeře
9.8.1983

,,Ahoj lidičky.'' pronesu a dobelhám se do studia.
Opět jsme v Mnichově. Tentokrát ne na návštěvě u Freda, ale kvůli nahrávání alba kapely. Z nějakých důvodů, kterým já nijak extra nerozumím, se kapela rozhodla nahrávat v Německu.

,,Ahoj, co to máš v ruce?'' zeptá se Roger a ukáže na moji berli.
,,Začala jsem si hrát na důchodce. Je to sranda, měl bys to někdy zkusit.'' pokrčím rameny a Fred sedící u mixážního pultu se usměje.
Samozřejmě na důchodce si ani při nejmenším hrát nechci. Používám ji protože se cítím čím dál víc slabší hůř chodí a nechci pořád využívat Briana jako svoje chodítko. I když je pravda že opírat se o Briana vypadá asi líp než chodit o berli.

,,Tak to se radši posaďte babičko.'' řekne na oko opatrovnicky a opatrně se posadím do křesla.

,,Tak jo, co jsme posledně udělali?'' zeptá se Fred.
,,Myslíš včera?'' ujišťuje se Roger.
,,No.''
,,Ty si nepamatuješ co bylo včera?''
,,Mám na zapamatování zajímavější věci.'' pronese Fred.
,,Ty si to pamatuješ?'' zeptá se Brian Rogera.
Roger se na chvíli hluboce zamyslí.
,,Už vím!'' zvolá Rog. ,,Pamatuju si, že jsme tu včera jedli pizzu.'' řekne a já vyprsknu smíchy.
Brianovi do smíchu není, je spíš zoufalý.

Kluci se nakonec po nějaký době dokopou k tomu, co včera stihli nahrát. Sami by na to asi nepřišli, kdyby jim to nepřipomněl jejich zvukař. Pokračovali tedy tam, kde skončili, u písničky Tear It Up.

~•~

,,Neobjednáme si pizzu?'' navrhne Roger a přestane ťukat s tužkou o kus papíru na stole, což dělal posledních řekněme dvacet minut.
,,Aby sis zítra pamatoval zas jen to?'' Brian zvedne oči od kytary a skepticky se podívá na Rogera.
,,Dobře tak můžeme nějakou čínu, abych si zapamatoval i něco jinýho.'' řekne Roger a Brian obrátí oči v sloup.
,,Já bych si taky docela něco dal.'' přidá se Fred.
,,Dobře jak chcete.'' přikývne Brian.

,,Můžeme si dát toasty.'' navrhne Deacy.
,,A kde je asi tak prodávají? Že by v tý hospodě na konci ulice?'' zeptá se sarkasticky Rog.

Sice je to jen další obyčejná diskuze o jídle, ale je to určitě zajímavější než to, co tu bylo předtím. Doslova nic. Klukům došli nápady a každý si jen tak různě zkoušel sám pro sebe skládat, nebo hrát. Z vymýšlení večeře se diskuze postupně vyvine do čím dál ostřejší výměny názorů.

,,Toast bez nějakýho masa není toast! Musí tam být aspoň šunka!'' rozmáchne se Roger rukama.
,,To není pravda! Už si někdy jedl sýrovej toast?'' brání se Deacy.
,,Ne a ani to nehodlám dělat. Co na něm může být tak dobrýho? Vždyť je tam jenom sýr. Obyčejný žlutý sýr bez chuti.''
,,Sýr je skvělej! A má skvělou chuť!'' brání Brian sýry.
,,Ty plesnivý jsou ale nechutný.'' přidá se Fred.
,,To není pravda.''

Mezitím co kluci pokračují v hádce, dopajdám se na chodbu a pizzu objednám za všechny. Pak se vrátím a dál se bavím posloucháním těch blbostí. Sice jsou to jen kecy, ale je vtipný sledovat kluky, jak jsou schopný jen kvůli kravině rozpoutat třetí světovou válku.

Když pizza přijde, všichni koukají jak z jara.
,,Kdo ji objednal?'' zeptá se překvapeně Fred.
,,Nikdo, přinesl ji Santa.'' plácnu a otevřu si krabici se svojí pizzou.
,,Na Santu je trochu pozdě.''
,,Nebo brzo.'' pokrčí rameny Roger.