You And I Forever...

6.

Kapitola 6.
Čmáranice

2.1.1981

Od toho silvestrovského večera nemyslím na nikoho jiného než na Briana. Jedna krátká pusa způsobila totální chaos v mé hlavě a tak jsem se rozhodla zajít si do své oblíbené kavárny, kde dělají ty nejlepší čaje na světě.

Seděla jsem v rohu místnosti, vychutnávala jsem si vůni heřmánkového čaje, který stál na stole vedle mě a poslouchala jsem zvuk dešťových kapek bubnujících na okna kavárny. Během toho všeho si do svého notesu čmárám různý čmáranice. Ze všech těch čmáranic nakonec vznikne portrét Briana. I když se mi obrázek moc nelíbí, snažím se ho aspoň trochu poupravit.

,,Nevěděl jsem že umíš tak nádherně kreslit.'' uslyším najednou.
Příšerně se leknu a mám pocit, že každou chvíli dostanu infarkt.
,,Frede...'' vydechnu a ruku položím na svou hruď.
Mezitím co se snažím sklidnit svůj srdeční tep, Fred se uvelebí hned vedle mě.

,,Tak a teď zpívej. Miluješ ho?''
Hned zavřu svůj notes.
,,Koho?...'' snažím se dělat jakože nic.
,,Alex nedělej blbou ty víš moc dobře koho myslím.''
S očima sklopenýma k zemi dlouze vydechnu.
,,Já-já nevím.'' pokrčím rameny.
,,Je hezkej, milej, bože a jak! No má skvělý smysl pro humora je chytrý a je... úžasný..''

,,Jo! Já to věděl!'' tleskne Fred.
,,Co?''
,,Miluješ ho!''
,,Možná.'' pokrčím rameny s malým úsměvem na tváři. ,,Hlavně o tom nikomu neříkej!'' prosím ho se sepjatýma rukama.
,,Neboj se zlato, já umím udržet tajemství.'' zazubí se Fred.
O Fredovi vím že tajemství udrží maximálně týden, ale všechny věci, které jsem mu kdy řekla, zatím nikdo neví. Zvláštní.

,,A já už se bál že se ti bude líbit Roger.'' pronesl s úlevou v hlase po chvilce.
,,Ten?! Ten určitě.'' odseknu.

,,Můžu si ještě jednou prohlédnout ten obrázek?'' zeptá se Fred.
Chvíli váhám, protože o Fredovi vím že studoval návrhářství a grafiku, ale nakonec mu podám notes a on si obrázek začne prohlížet.

,,To je krásný Alex, opravdu.'' poznamená vážným hlasem.
,,Fakt?'' zeptám se nejistě.
,,Fakt! To je prostě nádherná práce!'' zvedne zrak od kresby a podívá se na mě.

~•~

,,Nechceš jít se mnou na nákupy?'' zeptá se mě Fred, když vycházíme z kavárny.
Nakupování je jedna z mých oblíbených činností. Pokaždé, když mám nějaké ty peníze navíc, vydám se na průzkum do nákupního centra.
,,Jasně ráda.'' souhlasím s návrhem.

Před kavárnou klasicky stojí Fredovo auto i s řidičem. Ten nás odveze do nákupního centra.
Hned po příchodu do centra zapadneme do prvního obchodu s oblečením.

Začnu se prohrabávat v nějakých topech a tričkách.
,,Zlato, zkus si třeba... tohle.'' do ruky mi podá krásnou koženou bundu.
,,A ještě... tohle.'' pokračuje s džínama. ,,A tohle.'' a končí dvěma svetry. Jeden je bílý s rolákem a druhý je pruhovaný v červené a bílé barvě.

,,Já si nezavolala stylistu.'' řeknu s úsměvem.
,,Klidně mi to oblečení omlať o hlavu a vyber si co chceš.'' pokrčí rameny.
,,Ne, jsou to hezký kousky, ráda si je zkusím.'' řeknu a odejdu do kabinky.

Vše si obleču a prohlédnu se v zrcadle. Freddie mě zná tak krátce a už zná můj styl, navíc se mi zdá že k tomu přidal něco navíc, něco lepšího. Ukážu se i Fredovi, který si můj outfit pochvaluje. Všechno oblečení si vezmu, jednoduše proto, že jsem si ho zamilovala.

,,Tak a teď ty!'' řeknu a přesuneme se do pánské sekce.
Procházím se mezi věšáky a občas něco seberu. Za chvíli se mi v rukou nahromadí jedna pruhovaná mikina, jedny bílé a jedny rudé kalhoty a košile s barevnými vzory.

Freddie si jde vše také zkusit. Když vyjde z kabinky v nových kouscích, prohlédne se znovu v zrcadle. Jde na něm vidět, že se mu líbí.

,,Děkuju zlato, ta mikina je skvělá a ty kalhoty jsou taky úžasný.'' usměje se na mě.
Pohladí mě po rameni a odejde do kabinky se převléct.

~•~

Z obchodu odcházíme každý s minimálně třeba taškama s oblečením. Původně jsem si chtěla koupit jen pár věcí, ale oblečení a jeho různé kombinace se mi tak moc líbily, že jsem to tam prostě nemohla jen tak nechat.

,,A teď tě zvu na večeři.'' pronese Fred.
,,A kam?'' uchechtnu se.
,,Kousek odsud je pěkná restaurace.''
,,Doufám že je to opravdu kousek, protože umírám hlady.''
,,Neboj, můžu tě odvézt. Josh nás odveze.''
,,Josh?''
,,Můj řidič.'' objasní Fred.
,,Aha tak jo.'' přikývnu.

Docela lituji jeho řidiče. Musel na nás čekat dvě hodiny v autě, dokud jsme nenakoupili. A takhle musí na Freda čekat asi často.
Cesta k restauraci trvá necelých dvacet minut. Freddie měl pravdu, restaurace je pěkná a útulná. Navíc jsme měli bonus v podobě výhledu na zasněžený Tower Bridge.

,,Dobrý den co si dáte?''
,,Já si dám ten sýrový sendvič.'' rozhodnu se po chviličce rozhodování se.
,,Tak já taky.'' pokrčí rameny Freddie.
Číšnice přikývne a vše si zapíše.
,,Ty jsi jako Deacy.'' řekne s úsměvem Fred když číšnice odejde.
,,Proč?''
,,On miluje sýrový sendviče.''
Jen se tomu zasměju.