You And I Forever...

21.

Kapitola 21.
Jsem nemocná?
13.2.1982

Don't touch me now
Don't hold me now
Don't break the spell darling
Now you are near
Look in my eyes and speak to me
The special promises I long to hear

Tiše sedím a vychutnávám si Brianovu písničku ve Freddieho podání. Je to nádherné. Chybí málo, abych se rozbrečela dojetím.

,,Alex, máš telefon.'' řekne Deacy a podá mi sluchátko.
,,Halo?''
,,Dobrý den tady doktor Prescott.''
Projede mnou vlna nervozity.
,,Dnes přišli výsledky testů, mohla byste dnes ve dvě přijít ke mě do ordinace?''
,,Ano mohla.''
,,Dobře, tak zatím.''
,,Nashle.'' zavěsím a zhluboka se nadechnu.

,,Alex seš v pohodě?'' ozve se Deacy.
,,Jo, jasně.'' usměju se na něj a posadím se zpátky na gauč.
Úplně přestanu vnímat vše okolo. Dokonce i tu nádhernou píseň, kterou teď Freddie nahrává. V hlavě mi zní jedna a ta samá otázka.
Jsem nemocná?

~•~

,,Dobrý den slečno, posaďte se.'' nabídne mi doktor.
,,Dobrý den.'' špitnu a posadím se naproti němu. ,,Jak dopadli výsledky?''
,,Výsledky.. nedopadli nejlépe... Máte AIDS.''

Na chvíli jako by se mi zastavilo srdce i celý svět kolem mě. Zděšeně koukám na doktora přede mnou. Nevím jak na to reagovat, co dělat.
,,Je mi to moc líto.''

Zhluboka se nadechnu. Do očí se mi začnou hrnout slzy.

Proč zrovna já? Je mi teprve 29, co jsem za tu dobu stihla? Nic.
Chci tu zůstat, cestovat po světě, být s Brianem, mít s ním rodinu...
Jak mu tohle řeknu?

Doktor mi následně předepíše léčbu, kterou budu podstupovat každý den. Budu se muset naučit píchat si injekce. Také budu brát různé prášky a chodit na kontroly.

Můj výhled do budoucnosti je nulový. Ani doktor mi nedokázal říct jistě, jak dlouho tu budu. Měsíce? Roky?

Celé odpoledne nad tímhle vším přemýšlím nad sklenkou vína a balíčkem kapesníků. Cítím se hrozně. Mám pocit jako by pro mě život skončil. Že už mě nic nečeká, jen utrpení.
Takhle ale nemůžu přemýšlet!
Dozvěděla jsem se to před pár hodinama, potřebuju trochu času.

Když se někomu svěřím, mě se aspoň trochu uleví. Ale přitížím tomu druhému...
Jestli se s tím ale klukům svěřím teď, nebo později je vcelku jedno. Jednou by si toho stejně všimli. Asi bude lepší když to řeknu všem najednou. Bude to tak lepší pro mě i pro ně..

O dva dny později
15.2.1982
,,Ahoj kluci.'' kývnu ke klukům ve studiu.
,,Ahoj.'' pozdraví mě nazpátek a každý se dál věnuje své práci. Brian mě dojde políbit na pozdrav.

Zhluboka se nadechnu. Tak do toho..

,,Kluci.. musím vám něco říct.''
Veškerá pozornost se přesune na mě. Dojdu se posadit k Brianovi.
,,Nedávno jsem byla u doktora.'' podívám se na Briana, který vypadá, že pukne nadšením. ,,Ne, nejsem těhotná.'' Brian se pousměje a pokrčí rameny. ,,Byla jsem tam kvůli jedné vyrážce. No a.. zjistil že jsem nemocná.'' Freddie zpozorní.
,,Jak nemocná?'' zeptá se Fred.
,,Mám AIDS.'' šeptnu.

Kluci jsou v šoku. Všichni jsou zticha a snaží se to nějak zpracovat. V místnosti se šíří nesnesitelné ticho. Neodvažuji se podívat klukům do očí. Se sklopenýma očima se dívám na můj zásnubní prsten a uvědomuji si spoustu věcí. Možná se nestihnu vzít s Brianem. A když ano, jak dlouho budeme spolu?

Po chvilce se na kluky přeci jen podívám. Všichni mají v očích slzy. Při pohledu na Briana se mi oči taky zaplaví slzami. Opatrně ho chytnu za ruku.

,,Je to hodně vážný?'' zašeptá Deacy.

,,Nevím.'' pokrčím rameny. ,,Nevím jak dlouho tu s váma budu. Nevím jak to bude vypadat do budoucna. Ani doktoři to neví přesně. Ale co vím je, že s váma chci být až do úplnýho konce, protože vás miluju a jste moje jediná rodina. Chovejte se jako bych tu věc neměla a hlavně kvůli mě nesmutněte.. prosím.''
Kluci lehounce přikývnou.

,,Musím na vzduch.'' šeptnu a odejdu na vzduch.
Sednu si na schody přes studiem a vytáhnu si cigaretu. Když si popotáhnu, něco mě podráždí v krku a začnu kašlat. Na ruce, kterou jsem si zakrývala pusu, jsou malé kapičky krve. Vyděšeně koukám na krev na mé ruce.

Uslyším zaklapnutí dveří. Je to Brian. Hned se zvednu ze země a obejmu ho. Oči mám zase plné slz.
Doktor mi o tomhle říkal, ale vyděsilo mě to.
Já umírám..