You And I Forever...

29.

Kapitola 29.
Nová práce
7.3.1983

Měsíc ve Švýcarsku byl úžasný. Úžasně jsme si oba odpočinuli. Nevím čím to je, jestli místním klimatem nebo poklidnou atmosférou, ale cítila jsem se mnohem lépe než kdy jindy od doby, co mi bylo diagnostikováno AIDS.

Samozřejmě jsem se během naší dovolený setkala i s Fredem, a ne jednou, což vás asi nepřekvapí.

Bohužel jednou jsme se vrátit museli, z rajského klidu do toho městského blázince. Přijeli jsme předevčírem a už včera začal Brian pomalu zařizovat věci kolem nahrávání jeho alba.

Začala jsem si připadat docela blbě, že Brian maká a já ve stejnou chvíli ležela na gauči s tabulkou čokolády v ruce, takže jsem se rozhodla najít si práci.

Prolistovala jsem si nějaké inzeráty v novinách. Asi nejvhodnější pro mě bylo místo servírky. Nějaký odborný vzdělání nemám, kromě maskérky, takže myslím že servírka je to nejlepší. Navíc z toho budu mít docela dobrý peníze.
Za chvíli půjdu na menší pohovor k majitelce kavárny, k paní Colemanové.

,,Dobrý den, posaďte se.'' vyzve mě mile majitelka kavárny.
,,Dobrý den.'' řeknu a posadím se naproti ní.
,,Četla jsem si váš životopis. Váš profesní život je.. jak to říct.. Dost divoký.''
,,To máte pravdu.'' tiše se uchechtnu. ,,Jak prostitutka jsem pracovala protože jsem byla mladá a blbá a nemohla jsem si sehnat práci. Musím říct že to byli nejhorší roky mýho života.''

,,Dobře.'' lehce se usměje. ,,Proč byste chtěla pracovat zrovna zde, když jste vystudovaná maskérka?''
,,Potřebuji práci.'' pokrčím rameny s úsměvem.
Paní Colemanová se uchechtne nad mojí upřímností.
,,Takhle, byla jsem maskérka kapely Queen, ale ta teď má pauzu a já věřím, že to jednou skončí a zase budu mít pro koho pracovat. Chtěla jsem si najít práci jen na krátkou dobu, ne vytvořit si nějaký dlouhodobý závazek, rozumíte?''
,,Rozumím.'' přikývne.

S paní Colemanovou jsem se bavila ještě asi dvacet minut. O mě, o Queen, jejichž fanynkou paní Colemanová je, i o tom co obnáší práce číšnice.

,,Kdy byste byla schopná nastoupit?''
,,Klidně hned.'' usměju se.
,,Skvělé, takže zítra v osm nastoupíte.''
,,Takže tu práci mám?'' ujišťuji se.
,,Ano, samozřejmě.'' pousměje se.
,,Děkuju, děkuju mockrát.''
,,Není zač.'' přikývne paní Colemanová.

,,Jo a ehm ještě něco.. kvůli mým zdravotním důvodům budu mít asi někdy budu mít trochu problém se dostavit.''
,,To není problém, když tak včas dejte vědět a zaskočí vás kolegyně. A jaký máte zdravotní problém?''

Mám lhát nebo říct pravdu? Nevím co si mám za dvě sekundy vymyslet za kravinu. Teď už jen za jednu sekundu, moc dlouho přemýšlím, což znamená, že moc dlouho mlčím. Takže spíš tu pravdu. Zhluboka se nadechnu.
Hlavně ať mě nevyrazí tři minuty po tom, co mě vzala!

,,Mám AIDS.''
Paní Colemanová se na mě zaskočeně podívá a chvíli obě mlčíme.
,,Jestli.. mě nevezmete chápu to.'' špitnu.
,,To mě ani nenapadlo! Je mi vás velice líto. Můj syn je taky nemocný. Každý den může-'' odmlčí se a zakryje si ústa. V očích se jí zalesknou slzy.
,,To mě mrzí.'' šeptnu.
Opět nastane ticho v místnosti. Paní Colemanová se snaží co nejrychleji zahnat slzy a uklidnit se.

,,Já tedy asi půjdu. Moc vám děkuju a omlouvám se.'' Pomalu se zvednu ze židle.
,,Nemáte za co a neomlouvejte se, vy za to nemůžete.''
Lehce přikývnu a odejdu z kanceláře majitelky.

~•~

Když jsem dorazila domů, Brian byl pryč. Bylo šest večer a pomalu jsem dostávala hlad, takže jsem se rozhodla objednat nám pizzu. Brian přišel těsně před kurýrem, takže jsme se navečeřili spolu. U stolu se zapálenými svíčkami a s krabicemi s pizzami před námi. Neskutečná romantika. Ne vážně, byl to příjemný večer. A hlavně, byl s Brianem.