You And I Forever...

31.

Kapitola 31.
Kdo si mě chce vzít?
24.3.1983

Při líčení si v zrcadle všimnu Briana, který ze mě nemůže spustit oči.
,,Copak?'' otočím se na něj.
,,Hrozně ti to v těch šatech sluší!'' řekne užasle.
S červeným odstínem na tvářích se na něj usměju vrátím se zpátky k make upu.

,,Nejsou od Rogera?'' zeptá se.
,,Jsou,'' přikývnu. ,,Byli jediný který měli dlouhej rukáv na zakrytí těch skvrn.''
Svůj vzhled doplním nějakými zlatými šperky. Když se v zrcadle prohlédnu, všimnu si že mi jsou šaty volnější než dřív. Hrozně ubírám na váze, kvůli kvůli tý sračce co mám. A to je teprve začátek.. Jen si nad tím povzdechnu.

,,Tak co na to říkáš?'' zeptám se Briana a otočím se kolem své osy, aby si mě prohlédl.
,,Jsi nádherná!'' pronese a zatleská mi. ,,Hned bych si tě vzal znova.''
Uchechtnu se nad tím.
,,Ty taky vypadáš skvěle.'' řeknu Brianovi a opravím mu motýlka. Pro normální lidi normální věc, pro mě, jako trpaslíka, je to nadlidský úkol. Nakonec se mi to ale nějak povede. Pak ho chytnu za klopce a přitáhnu si ho k sobě abych ho mohla políbit.

Za chvíli pro nás přijela limuzína. Cestou vidíme i Eiffelovku a centrum Paříže. Ne teď si nedělám srandu, svatba se koná v Paříži, protože Dominique je z Francie. Obřad bude probíhat v krásné zahradě. Vše je nádherně vyzdobené bílými růžemi, závoji a mašlemi.

Brian jde Rogerovi za svědka, takže Brian s ním taky zůstane u oltáře a já se posadím na židli mezi ostatní. Za pár minut přijede již dlouho očekávané auto. Dominique to ve svatebních šatech neuvěřitelně sluší. Pomalu kráčí po pískové cestičce posypané okvětními lístky a já vzpomínám, jak jsem se cítila, když jsem taky takhle kráčela k Brianovi.

Během obřadu sleduju Rogera, jak se zamilovaně dívá na svoji novomanželku. Už na mě určitě zapomněl, určitě.. doufám.

Když u oltáře dvakrát zazní ano, neuvěřitelně se mi uleví. Bylo tím vlastně stvrzeno, že miluje už jen ji a že už v jeho srdci není místo pro mě, tedy aspoň ne jako milenku. Jako kamarádka tam místo chci mít pořád.

V další části zahrady se bude konat slavnostní oběd. Než se tam ale všichni odhrneme, nevěsta musí hodit kyticí. Já si mezi ty ženský, který by pro tu kytici i vraždili, samozřejmě nestoupnu. Už jsem vdaná paní. To zní hezky!

Když nevěsta kytici vyhodí, přistane přímo do náruče Fredovi, který stojí opodál davu rozzuřených ženských. Začnu se smát, když uvidím ten jeho překvapený výraz.

,,Ooh,'' řekne překvapeně. ,,Kdo si mě chce vzít drahoušci?'' zvolá a začnu se smát ještě víc.
Pár žen z toho davu se pro kytici rozběhnou a prohlašujou, že to neplatí, když ji chytil teplouš.
Radši se s ostatními odeberu na ten oběd a modlím se za Freda, aby za náma ve zdraví přišel taky.

K obědu se podávají samé francouzské lahůdky. Jediné, co jsem si nezamilovala byli šneci. Něco odpornějšího snad ani neexistuje! Vlastně jo, ještě je tu kaviár, ale už je to dávno, co jsem ho uchutnala.

~•~

,,Ahoj.'' špitne Roger, když stojím někde u stromu s džusem v ruce.
,,Ahoj.'' kývnu na pozdrav a napiju se ze skleničky.
,,Je moc hezká.'' poznamenám při pohledu na Dominique.
,,Jo jo, to je.'' usměje se Roger.

,,Chci ti něco říct, ale musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš.'' řekne vážnějším tónem.
,,Dobře slibuju.'' přikývnu.
,,Čekáme s Dom dítě.'' šeptne.
,,Cože? Wow! Gratuluju!'' uchechtnu se a obejmu ho. ,,Jak dlouho už to víte?''
,,Dozvěděli jsme se to teprve před dvěma týdny. Nechceme to ještě úplně roztrubovat, chápeš.''
,,Jasně, chápu.''

,,No a ty a Brian neplánujete miminko?''
Dlouze si povzdechnu.
,,Hrozně bych chtěla, ale nechci riskovat, že by bylo taky nemocný. Navíc bych tu pro něj dlouho nemohla být..''
Roger jen lehce přikývne a obejme mě kolem ramen.