You And I Forever...

28.

Kapitola 28.
Dlouhý telefonát
10.1.1983

Dnešek je zase jeden z těch horších. Od rána mám teplotu a cítím se hrozně. Celý den se tu o mě obětavě stará Brian. Teď mi zrovna na čelo dává ledový obklad.

,,Děkuju Briane.'' zašeptám a pohladím ho po ruce.
Zadívám se na televizi a dlouze si povzdechnu.
,,A já jsem tě chtěla vzít do jedný skvělý restaurace.''
,,Jakto? Něco slavíme?'' zeptá se Brian a posadí se vedle mě na postel.

,,Dneska jsou to dva roky co jsme.. co jsme šli do kina na ten horor a pak se šlo ke mně a..'' naznačím a Brian se nad tím pousměje.
,,Takže ty slavíš i takovýhle výročí jo?'' uchechtne se.
,,Víš jak je to významný?''
,,Vím.'' pokýve hlavou a zadívá se na televizi, kde zrovna běží dokument o Švýcarsku. Jak to mi chybí..

,,Podal bys mi telefon prosím?'' zeptám se Briana.
Hned jak ho mám v rukou vytočím Fredovo číslo.
,,U telefonu Paul Prenter.''
Toho jsem zrovna slyšet nepotřebovala.
,,Tady Alex, dej mi Freda prosím.''
,,Nemůžu.''
,,Jak to?!''
,,Freddie si nepřeje být rušen.''
,,Ale jdi s touhle výmluvou někam! Máš štěstí že je mi tak blbě, jinak bych tě možná zabila i přes ten telefon.''
,,Tak určitě.'' špitne Paul.

Chvíli se nikdo neozývá.
,,Ahoj zlato!'' uslyším Fredův optimistický hlas, který mi dodá potřebnou energii. Hned se cítím líp.
,,Ahoj. Tak co, jak jde život?''
,,Paráda, nahrávám album, takže je to super! Co u vás?''
,,Jde to. Ale hrozně mi chybíš!''
,,Můžeš kdykoliv přijet! Kdy máš čas?''
,,Teď ho mám pořád, ještě jsem si nenašla práci.''
,,Tak přijeď! Kdykoliv budeš chtít! Taky mi neskutečně chybíš. Už jsem dlouho neviděl ty nádherný milý očička.'' řekne Fred a pousměju se.
,,Někdy určitě přijedu.'' přikývnu.

S Fredem vedeme ještě asi hodinový rozhovor. Freddie se mi například musel postěžovat, jaký podivný hadry v Německu prodávají, s výjimkou předražených obchodů patřících nějaké známé značce. Že prý oproti New Yorku jsou to všechno odpadky.

Naopak Fred si ode mě musel vyslechnout dlouhý monolog o novém albu Michaela Jacksona. Totálně jsem mu propadla. Fred album už taky slyšel a taky se mu velice líbilo. Líbí se celýmu světu, stal se z toho mezinárodní hit.

Po rozloučení zavěsím a dál sleduju dokument v televizi. Nabitá energie se začne zase rychle vytrácet a zase se cítím stejně jako před telefonátem. Ale aspoň nálada se mi trochu zlepšila.
,,Pojeďme do Švýcarska.'' řekne najednou Brian.
Překvapeně se na něj podívám.
,,Víš že mě to samý napadlo taky?'' pousměju se.
,,A můžeme rovnou navštívit Freda.'' navrhnu.
,,Dobře.'' přikývne.
Ještě asi půl hodiny sledujeme různé pořady v televizi.

,,Tak,'' pronese Brian a zvedne se z postele. ,,jdu udělat večeři.''
,,Ty?'' zeptám se lehce překvapeně.
,,Proč koukáš tak překvapeně?''
,,Já nevím, jen jsem tě ještě neviděla vařit. Vlastně jednou, když sis ohříval jídlo z konzervy.''
,,Náhodou, dřív jsem si sám vařil, to bylo ještě když jsem chodil na střední a bydlel jsem s Rogerem a Fredem. Teď se o tebe ale musím postarat takže něco zkusím udělat.''

~•~

Příprava jídla trvala Brianovi asi dvě hodiny. Za tu dobu jsem slyšela různé zvuky, jednou něco krájel, jindy mu spadl hrnec. Občas padla i nějaká ta nadávka, což na Briama vůbec nesedí. Doteď jsem až šokovaná, že vůbec některý z těch slov zná. Zdá se že vaření nebude jeho koníček.

Po delším tichu v kuchyni Brian přijde do ložnice se dvěma talíři úžasně vonících špaget.
,,Wow.'' pronesu a Brian mi talíř podá.
Ještě uněšenější jsem když ochutnám, chutnají skvěle.
,,Vykašli se na album, otevři si restauraci.''
Brian se začne smát.