You And I Forever...

25.

Kapitola 25.
Elegantní pudl
O 4 měsíce později
5.11.1982

Turné uteklo neskutečně rychle. A teď je to konečně tu! Nejkrásnější den vůbec, naše svatba. Nemůžu se dočkat, až si řekneme své ano. A taky až si budu moct říkat Alex Mayová.

Právě se prohlížím v zrcadle ve svých svatebních šatech. Připadám si jako nějaká princezna.
,,Páni zlato vypadáš neuvěřitelně!'' vydechne Freddie.
,,Děkuju. Ty taky nevypadáš nejhůř.'' usměju se, když si všimnu jak úžasně elegantně vypadá v obleku.

,,Podal bys mi ten závoj prosím?'' ukážu na závoj položený na stole.
Freddie ho vezme a nasadí mi ho na hlavu jako nějakou korunku.
,,Jak vypadá Brian?''
,,Jako elegantní pudl.''
Vyprsknu smíchy.
,,Vždyť já mám taky kudrnatý vlasy.''
,,Ty seš krásnej roztomilej pudlík.'' řekne Freddie.
Nad jeho poznámkou se pousměju.
Naposledy se prohlédnu v zrcadle.
,,Půjdeme?'' zeptá se mě Fred.
S úsměvem přikývnu. Vezmu si ještě kytici a vyrazíme k autu.

Svatební obřad se koná na břehu jezera. Na to, že je listopad, je dnes trochu tepleji, protože svítí slunce. Což je výhoda, aspoň mi nebude taková zima.

Svatebčani už obsadili všechny židle, starosta stojí u oltáře a Brian vyčkává na můj příchod. Usměju se od ucha k uchu když uvidím na místě Brianova svědka Rogera.

Freddie vyběhne z auta a galantně mi otevře dveře. Freddie rychlejším krokem odejde k Brianovi. Já se sama za doprovodu hudby vydám k oltáři. Cestou slyším cvakání Deacyho foťáku, ale to teď nevnímám. Dívám se jen na Briana. Nejradši bych se za ním rozběhla a skočila mu kolem krku, ale je potřeba trochu důstojnosti samozřejmě. Jednou se k Brianovi nakonec přeci jen dostanu. Chytnu ho za ruce a usměju se na něj. Starosta začne se svojí svatební řečí.

,,Vážení snoubenci, je pro mě nesmírným potěšením přijmout manželský slib dvou mladých lidí, kteří v sobě našli vzájemnou lásku..''

Úplně nevnímám starostovu řeč, i když mu určitě dalo hodně práce ji napsat. Vnímám jen Briana, který mě něžně hladí po ruce a celou dobu se usmívá. Pořád si prohlížím všechny detaily na jeho obličeji, jako bych si je neprohlídla už tak tisíckrát.

,,Alex Fosterová berete si Briana Maye za svého právoplatného manžela?''
Když uslyším své jméno, rozbuší se mi srdce. Zhluboka se nadechnu.
,,Ano.'' lehce přikývnu.
,,Briane Mayi berete si Alex Fosterovou za svojí právoplatnou manželku?''
Brian se na mě s úsměvem krátce podívá.
,,Ano.''
,,Z moci mně svěřené vás tímto prohlašuji za muže a ženu. Vyměňte si prsteny a dejte si první novomanželský polibek.''

Třesoucí se rukou vezmu prstýnek a nasadím ho na Brianův prst. To samé udělá i on. Pak se ke mně skloní a něžně mě políbí. Jako by to bylo poprvé. Svatebčané začnou tleskat. Odtáhnu se od Briana a podívám se na něj. Naplní mě pocit nekonečného štěstí. Nikdy jsem si nemyslela, že tenhle den přijde. Ale on přišel!

~•~

Oslava se konala v jedné restauraci pár kilometrů od jezera. Přišla valná většina svatebčanů. Brian mě seznámil se svými známými a jeho s těmi svými, těch ovšem nebylo tolik. Znovu jsem se setkala s Brianovy rodiči. Od chvíle co jsme se poprvé potkali mě brali jako součást rodiny.

,,Kéž by tu mohli být moji rodiče.'' prohodím během oběda k Brianovi.
Na chvíli se zamyslí.
,,A víš o nich něco? Jak se jmenovali a tak?''
,,Vím, mám jejich jména v rodným listě. Táta se jmenoval Neil Foster a mamka Valerie. Víc nevím.''
Brian zamyšleně přikývne.

,,Alex, chtěl bych ti někoho představit.'' špitne Roger, který se vedle mě zničehonic zjevil.
Vedle něj stojí pohledná brunetka s úsměvem na tváři.
,,To je Dominique, moje snoubenka.''
Jsem příjemně překvapená a nadšená, že se přeze mě přenesl a našel si jinou. A už je z ní dokonce snoubenka!
,,Páni, moc mě těší! Jsem Alex.'' usměju se na Dominique.
,,Taky mě moc těší. Moc jsem toho o tobě slyšela, nejvíc asi o tvých nádherných očích.''
Podívám se na Roge, který se jen nadšeně usmívá. Úsměv mu oplatím.