You And I Forever...

11.

Kapitola 11.
Prachy
13.1.1981

První co po probuzení ucítím je bolest silná hlavy. Utrápeně se za ni chytím. Když bolest po chvilce přejde uvědomím si, že ta ložnice ve které jsem, není moje ložnice.
Kde to kurva jsem?!
Snažím si vybavit moment, jak jsem se sem dostala, jenže si na nic z včerejšího večera nepamatuju.

Pomalu se posadím a všimnu si že na sobě mám něčí pánskou košili. Jelikož jsem dost malá a majitel té košile je nejspíš nějaký obr, skoro se v té košili ztrácím. Také si všimnu balíku peněz které leží na druhé půlce postele. Těch si ale dál nevšímám. Co se tu do háje dělo?!

Vstanu z postele a odejdu z ložnice na chodbu. S pomocí intuice, která mi vždy poradí kam jít, se dostanu až do obýváku. Obývák je spojený s kuchyní, ve které zrovna úřaduje Brian. Najednou ucítím něco chlupatého, jak se mi to otírá o nohu. Tiše vyjeknu a podívám se dolů, kde si v pohodě sedí bílá kočka.

,,Dobré ráno.'' uchechtne se Brian.
,,Dobré.'' odpovím mu s úsměvem.
,,Ta košile ti sluší.'' uslyším za sebou. Trhnu sebou a uvidím Freda, který má namířeno do kuchyně.
,,Čí vůbec je?''
,,Moje.'' ozve se Bri.
Zaskočeně se na něj podívám.
,,Když jsme sem včera dorazili tak jsem ti ji dal.'' pokrčí rameny Brian.
Když jsem si jistá že se nikdo nedívá přivoním si k ní. Jsem cvok.

,,Pojď se nasnídat.'' pobídne mě po chvilce.
Přede mnou přistane talíř s namazaným chlebem a prášek proti bolesti hlavy. Za chvíli dorazí i Deacy, jehož stav je asi stejný jako ten můj a hned za ním Roger.

,,Mimochodem, na posteli vedle mě leželi něčí prachy.'' prohodím a Rogerovi zaskočí.
,,Ty o tom něco víš?'' zeptá se Fred Rogera.
,,N-ne nevím.''
,,No a jak ses cítila když si ochutnala koks?'' zeptá se mě Fred.
,,Včera to nebylo špatný. Ale dnešek stojí za hovno.'' chytnu se za hlavu a kluci se tomu začnou smát.
,,To není vtipný!'' zasměju se taky.

~•~

,,Alex, tady jsou tvoje šaty.'' špitne Rog a podá mi moje včerejší šaty zavěšené na ramínku.
,,Děkuju.''
,,Víš, ty prachy na tvý posteli...'' začal tiše Rog. ,,...jsou ode mě.'' dopoví a celou dobu si prohlíží své tenisky.
,,Jak to myslíš?''
,,Já jsem ti včera zaplatil za to že ses se mnou vyspala.''
Vytřeštěně na něj zírám. Vůbec nevím co mám říct.
,,Byl-byl jsem opilej a když jsem se tě zeptal ty jsi souhlasila.''

,,Vždyť jsem byla zdrogovaná ty idiote! To si měl v plánu?! Zdrogovat mě a pak si se mnou užít?!''
,,Ne! To ne! Ty drogy jsem ti nabídl ze srandy. Ale pak jsem si dal taky a vůbec jsem nevěděl co dělám.''
Jak to mohl udělat?! Využít mě když jsem byla mimo.

,,Vždyť jsi mě v podstatě znásilnil!'' rozhodím rukama.
,,Promiň je mi to líto. Byl jsem sjetej. Alex od první chvíle co jsem tě viděl tě miluju. Chvíli mi trvalo než jsem si to uvědomil ale už si jsem jistý. Ta tvoje nespoutaná, divoká, ale zároveň milá a něžná povaha. Tvoje úžasný tělo, tvůj úsměv a ty tvoje oči... bože jak nádherný máš oči. Vždycky je to to první, na co se podívám když se s tebou potkám. A tím úžasným make-upem je vždy zvýrazníš a rozzáříš...''

Zůstaneme mlčky stát a já si v hlavě třídím myšlenky.
,,Vem si aspoň ty peníze.'' řekne a podá mi balík, co vedle mě ráno ležel.
,,Jdi někam.'' řeknu otráveně a bez peněz odejdu na záchod, kde se v klidu převléknu.

Když jsem převlečená, rozloučím se s klukama. Znovu uvidím Rogera, který v rukou stále drží peníze.
,,Dej to sem.'' natáhnu se pro ně a co nejrychleji vypadnu.