You And I Forever...

24.

Kapitola 24.
S tebou
20.7.1982

Zítra to znovu vypukne. Další turné tentokrát k albu Hot Space. Navíc tam, kde to všechno skončilo, v Montreal. Nemůžu se dočkat!

,,Zlato, musíme vstávat.'' Brian se mnou jemně zatřese.
Ztěží se nadechnu a otočím se na záda. Necítím se moc dobře. Není to ale poprvé. Občas se mi kvůl tý nemoci přitíží. Zrovna dneska mi ale mohlo být dobře!

,,Seš v pohodě?'' zeptá se mě Brian.
,,No, není mi úplně nejlíp. Ale neboj, to je tou nemocí. Podal-podal bys mi prosím moje prášky ty v modré krabičce.'' zašeptám.
Brian mi hned přinese léky a sklenici vody. Pomalu se posadím a vezmu si jeden prášek.

,,V tomhle stavu nemůžeš jet s náma.'' sáhne mi na čelo. ,,Máš horečku.''
,,Ne to bude v pohodě.'' snažím se ho uklidnit.
,,Minule to bylo takhle dva dny.''
,,No to bylo minule. Teď to může být jen na dnešek.'' pokusím se vstát.
Zavrávorám a Brian mě včas chytí, než spadnu na zem. Pomůže mi posadit se na kraj postele. Pak si přede mě klekne.

,,Můžeš letětet nějakým dalším letadlem, až ti bude dobře.''
,,Ne.'' zavrtím hlavou.
Brian si dlouze povzdechne. Podívám se do jeho smutných a unavených očí. Pohladím ho po tváři.
,,Briane budu v pohodě. Jednu cestu letadlem snad vzládnu.'' řeknu, i když si sama nejsem tou větou úplně jistá.
Brian tomu sice nejspíš nevěří, ale přesto přikývne.

Opatrně se zvednu a pomalu dojdu do koupelny, kde provedu ranní hygienu. Pak se převléknu z pyžama do bílého trička a džínů. Během toho si všimnu dalších nafialovělých flíčků na rukou. Je jich čím dál víc. Vždy se je snažím, schovat, buď pod oblečení nebo make-upem. Teď si na sebe dám mikinu, i když je venku docela teplo.

~•~

Už asi hodinu čekáme na letadlo, až bude připravené k letu. Naštěstí letíme soukromým letadlem, jinak bysme čekali ještě dýl. Je hodně brzo ráno, celou dobu jen tak pospávám s hlavou na Brianově rameni.

,,Letadlo je připravený.'' oznámí Paul.
Brian mi pomůže vstát, ale i tak se cítím hrozně slabě. Najednou si mě vezme do náruče a k letadlu mě odnese. V letadle se už sama došourám ke své sedačce.

Celých sedm hodin v letadle jen spím, co taky dělat jinýho. Při vystupování z letadla se cítím o trochu líp, ale i tak to není nějaká paráda.

Jako vždy na nás čekají před letištěm limuzíny. Hned jak dorazíme na hotel, padnu do postele. Vezmu si prášky a jen odpočívám. I s Brianem. Oba jsme po dlouhým letu unavený.

Před chvílí nám Brian došel pro nějaké jídlo. Za chvíli se vrátí s tácem plným jídla, který donese až ke mně do postele.
,,Speciální snídaně pro tebe.'' řekne Brian a podá mi talíř s mým oblíbeným koláčem.
,,Děkuju!'' usměju se na něj.
,,Už vypadáš líp.'' poznamená Brian.
,,Já vím, dívala jsem se do zrcadla.'' šibalsky se na Briana usměju. Ten se nad tím uchechtne.

,,Stejně si ale nemusela jet s náma, co když se ti během turné zase přitíží? Neznáme tu žádný doktory a-''
,,Pšt.'' položím mu prst na ústa. ,,Je hezký že o mě máš starost ale nemusíš mít. Když se mi přitíží, tak to nějak vyřešíme, je to.. jako chřipka, prostě se z toho vyležím. Navíc jsem chtěla jet, abych mohla být s váma. A s tebou.''
Brian lehce přikývne.

,,A slibuju ti že tu s tebou vždycky budu. I když ne fyzicky, stejně budu pořád s tebou..''
Brian se pousměje a chytne mě za ruku. Položím hlavu na jeho rameno a zavřu oči.