You And I Forever...

26.

Kapitola 26.
Coco
24.12.1982

Kluci se dnes sešli i se svým manažerem, aby se dohodli, co bude dál. Album? Turné? Kdo ví. Já jsem s nimi nešla, přeci jen mě se to nějak velice netýká a přišlo mi nevhodný tam okounět.

Po asi dvou hodinách se Brian vrátí domů. Skleslejší, tišší a zamyšlenější než když odcházel.
,,Jak dopadla schůzka?''
Brian odejde do kuchyně napustit si vodu. Dojdu za ním.
,,Děje se něco?'' začínám se čím dál víc obávat.
Brian se napije vody.
,,Dali jsme si pauzu.''
,,Co? Vy jste se rozpadli?'' řeknu zaskočeně.
,,Nerozpadli! Je to jen pauza. Domluvili jsme se tak, potřebujeme si na chvíli oddechnout jeden od druhého.''
,,Na jak dlouho?''
Brian jen pokrčí rameny.

,,A co bude s tebou?''
,,Ještě uvidím. Nejdřív si odpočinu a užiju si nějaký ten čas s tebou.'' usměje se na mě. ,,A pak.. možná solo album.''
,,Wow! To je dobrý. A co.. bude se mnou?'' zeptám se nejistě.
,,Po dobu pauzy pro nás nejspíš nebudeš pracovat.. Ale můžu ti najít místo někde jinde-''
,,To je v pohodě, umím se o sebe postarat. Něco si najdu. Ale neboj, prostitutku už nikdy víc.''
Brian se pousměje. Dojdu k Brianovi a obejmu ho.

Taky z toho dvakrát neskáču radostí. I když to naštěstí není rozpad kapely, přesto mě to zasáhlo. Kluci spolu jsou už dlouho, jsou jako rodina, moje rodina. A asi i proto potřebují trochu pauzy, být pořád se stejnými lidmi může být někdy unavující. Navíc všichni mají i svoje vlastní rodiny, kterým se chtěli věnovat, ale nemohli, ne naplno.

~•~

,,Ty někam jdeš?'' zeptám se Briana, když si obléká kabát.
,,Jo.'' odpoví tím nejjednodušším způsobem.
,,A kam?''
,,To je tajemství.'' usměje se.
,,Aha.. kam bys asi tak mohl jet před Štědrým dnem?'' zeptám se jako bych vůbec netušila, že by mohl jet pro dárek.

Mezitím co je Brian pryč začnu připravovat večeři. Je to moje premiéra, vždy jsem si buď někam zašla nebo jsem si něco koupila. Nějak mě nelákalo vařit, neměla jsem komu.

Když je Brian zpátky, nenápadně nakouknu do chodby, abych zahlédla dárek.
,,Nekoukej!'' zavolá na mě.
Poslechnu ho a vrátím se zpátky k vaření. Krocan i brambory už jsou dávno v troubě, teď tu připravuju nádivku.

,,Nechceš s něčím pomoct?'' zeptá se mě Brian, když přijde do kuchyně.
,,Můžeš zatím nějak hezky prostřít stůl.''
,,Myslíš že zrovna tohle já zvládnu?''
,,Já ti věřím.'' pokývu hlavou.

Další den
25.12.1982

,,Šťastný a veselý zlato.'' podám Brianovi dárek.
Koupila jsem mu desku od Beatles s podpisy všech členů. Dalo mi hodně práce přemluvit prodávajícího, aby mi ji prodal za nižší cenu. Původní byla neskutečně vysoká. I když jsem chápala, že je to pro něj poklad a že ho nikomu nedá jen za pár liber, musela jsem ho přemluvit, protože tak velkou sumu bych nezaplatila.

,,Wow!'' vytřeští oči když uvidí podpisy na desce.
,,Kdes to sehnala?!''
,,Náhodou jsem narazila na jeden inzerát.'' mávnu nad tím rukou.
,,To je neuvěřitelný! Děkuju moc!'' opatrně položí desku na stůl a políbí mě.

,,Tak, tady je tvůj dárek.'' podá mi větší krabici.
Zarazí mě, že na bocích jsou propíchané díry. Když krabici otevřu, vyskočí na mě hnědobílé koťátko.
,,Proboha!'' vyjeknu překvapeně a vezmu koťátko do ruky.
,,To je fakt pro mě?'' ujišťuji se.
,,No jasně.'' uchechtne se Brian.

Pozornost přesunu zpátky ke koťátku. Je neuvěřitelně roztomilý. A k tomu všemu jemňounce mňoukne, to je vrchol roztomilosti.
,,To je úžasný! Úžasný! Krásný! Děkuju!'' vypísknu a skočím mu kolem krku.
Se vší opatrností vůči koťátku samozřejmě.

,,Můžu mu dát jméno?'' zeptám se Briana.
,,Jasně!''
,,Bude to... Coco.'' rozhodnu.
,,Proč zrovna Coco?''
,,Jako Coco Chanel.''
,,Jasně.'' uchechtne se Brian.

Mezitím co si hraju s Coco, Brian pustí v televizi nějaký vánoční film.

,,Mám pro tebe ještě jeden dárek.'' řekne Brian.
,,Jakej?'' řeknu zvědavě.
,,Našel jsem tvoje rodiče.''
Hrkne ve mně.
,,Jak si je našel?'' zeptám se pomalu.
,,Trochu mi s tím pomohl Miami, ten má spousta kontaktů.''

,,A..a kde bydlí?''
,,V Portsmouthu, ostatně zítra za nimi jedeme.''
,,Co?!'' vyjeknu překvapeně, Coco vylekaně zdrhne.
,,Mluvil jsem s nimi a pozvali nás oba na návštěvu.'' pokrčí rameny.
,,Oni..oni mě chtěli vidět?''
Brian přikývne. Nějak si to nedokážu uvědomit. Už zítra uvidím svoje rodiče, který jsem naposledy viděla ve třech letech. Proč mě ale teď chtějí vidět, když mě tehdy dali do děcáku? Proč mě tam vůbec strčili?