You And I Forever...

22.

Kapitola 22.
Na tebe vždycky
20.2.1982

Písnička, kterou dneska Freddie nazpívává tak trochu vypovídá o tom, co poslední dny zažívám. Tedy, asi jenom názvem a pár verši. I tak je ale, jako vždy, skvělá.

,,Ahoj vespolek.'' vejde do studia Jim Beach.
,,Ahoj.'' kývnou mu kluci na zpátek.
,,Včera byl dodělaný ten koncert v Montreal jako film tak jsem vám všem přinesl kazetu.'' řekne Jim a rozdá klukům kazety.

Najednou někdo zaklepe na dveře.
,,Ahoj lidi. Přišel jsem vás pozdravit a podívat se co tu vytváříte.''
David Bowie. Ten David Bowie, kterého jsem seřvala za to že do mě málem vrazil.
,,Ahoj! No teď tu něco tak různě zkoušíme s jednou písničkou. Různě předěláváme, vylepšujeme a tak.'' odpoví Roger.
,,Jenom tak jamujem. Můžeš se přidat.'' pokrčí rameny Brian.

,,Ahoj.'' kývne ke mě.
,,No ahoj.'' usměju se.
,,Tohle je Alex, moje snoubenka.'' řekne Brian.
,,A naše skvělá maskérka.'' doplní ho Deacy.
No, kdo ví jak dlouho ještě...
,,Moc mě těší.'' usměje se a z legrace mi políbí hřbet ruky.

,,Davide! Ty různooká sračko, celou dobu tady mávám a ty se ani neuráčíš si mě všimnout!'' zařve Freddie do mikrofonu.
,,V klidu ty hysterická královničko.'' řekne tišším tónem a pousměje se.
,,Cos říkal?'' zeptá se Fred.
David se na něj otočí a ukáže mu prostředníček. Začnu se tomu smát.

Freddie odhodí sluchátka pryč a přijde k nám. Posadí se na židli a zapálí si cigaretu.
,,Co to bylo za písničku cos teď zpíval?'' zeptá se David.
Freddie se podívá na papír s textem.
,,Under Pressure.''
,,Nebýt mě, tak by nebyla.'' řekne pyšně Roger.
,,Tys ji napsal?''
,,Ne, tenhle ji napsal.'' ukáže na Deacyho. ,,Jenže tehdy zapomněl ten basovej riff, co vymyslel. Ale já si na něj vzpomněl.''
Deacy dojde pro svoji basovku a začne na ni vybrnkávat riff k Under Pressure.

David se k Deacymu přidá, začne tleskat a luskat do rytmu. Brian si rychle dojde pro svoji kytaru a začne na ni jemňounce vybrnkávat náhodné tóny. Roger začne udávat rytmus na svých bicích.

Nevím co mě to popadne ale začnu k tomu všemu zpívat text písně. Už jsem ho slyšela tolikrát že si ho pamatuju skoro celý. Všichni na mě hodí příjemně překvapený pohled. Za chvíli se ke mě ale přidá Freddie. V půlce písně se přidá i David.

Je to úžasné. Každý buď hraje nebo zpívá, kolikrát si to jen vymýšlí za pochodu, ale i tak to zní skvěle.

,,Hele, ta písnička je skvělá. Nemohl bych ji s vámi nazpívat?'' navrhne David.
Všichni jsou příjemně překvapeni.
,,Tak jo, proč ne. Bude sranda.'' uchechtne se Freddie.

Kluci začali hledat volné políčko ve svých diářích, aby se mohli sejít a nahrát to. Jenže, za chvíli zjistili, že se nemají kdy sejít. Jeden byl vždy zaneprázdněný, když ten druhý měl čas.

,,Co kdyby jsme to nahráli každý sám? Ten druhý pak nebude vědět, kdy ten druhý zpíval. Taková trochu inprovizace.'' zeptá se David.
,,Jo to by šlo! Ale je to naše píseň, takže ne že to nazpíváš celý a nenecháš mi ani jeden verš.'' řekne Fred a David s úsměvem souhlasí.

~•~

Hned po návratu na hotel jsme si s Brianem pustili tu kazetu. Byl to docela kvalitní film s dobrým zvukem. Teď začala má oblíbená část Love Of My Life. Najednou ve mně hrkne. V tom filmu se totiž na pár sekund objevím i já. Zaraženě se podívám na Briana.

,,Sluší ti to tam.'' usměje se.
Jen se nad tím uchechtnu.
,,Na koho jsi vůbec koukala tak zamilovaně?''
,,Na tebe přece.'' šeptnu a políbím ho na rty.
Pak si hlavu opřu o jeho rameno.
,,Na tebe vždycky.''