You And I Forever...

3.

Kapitola 3.
Bubeník
1.12.1980

Už asi hodinu se přehrabávám ve své skříni. Snažím se najít něco hezkýho na koncert, ale nemám co na sebe! Chci zaujmout a oslnit, zvláště jednoho kudrnatého kytaristu.. Hele hele brzdi..
Jenže jak mám někoho zaujmout s tím, co mám ve skříni? Nakonec se ze zoufalosti rozhodnu pro zelené tričko s modrými džíny. Vše nakonec doplním kabátem s kožešinou uvnitř. Aspoň nezmrznu. Nalíčím se a své hnědé vlnité vlasy si nechám rozpuštěné.

Před domem stojí cizí auto. Vystoupí z něj Brian a otevře mi dveře u spolujezdce.
,,Jak víš kde bydlím?'' zeptám se zmateně.
,,Posledně jsi mi říkala že bydlíš naproti divadlu Royal Court, takže jsem to našel snadno.'' pokrčí rameny a nastoupím do auta.
,,Ale nemusel si sem jezdi, mohla jsem jít pěšky.'' namítnu.
,,Akorát bys nám zmrzla.''
,,V tomhle kabátě bych nezmrzla ani v Grónsku.''
Brian se začne smát.

,,Moc ti sluší drahoušku, ten je z Biby?'' ozve se zezadu.
Rychle se otočím a uvidím Freddieho Mercuryho sedět za Brianem. Rozbuší se mi srdce.
Je tohle všechno snad jen sen?

,,Alex, tohle je Freddie, Frede tohle je Alex.'' představí nás Brian.
,,Moc rád tě poznávám drahoušku.'' řekne mile a pohladí mě po rameni.
Brian nastartuje a odjedeme k aréně.

,,A j-jo ten kabát je z Biby. Proč?''
,,Mary tam pracuje!'' řekne nadšeně.
Zmateně se podívám na Briana.
,,Fredova bývalá.'' vysvětlí stručně.
,,I tvoje.'' namítne Freddie.
Zmateně na ně střídavě koukám.
,,Je to složitý.'' ukončí to Brian a dál se to už neřeší.

Cesta utekla poměrně rychle. Celou dobu jsme si povídali o módě, hudbě a podobně zajímavých tématech. Jak jsem si tak všimla, Fred má dost vyjímečný módní vkus, ale mě se hodně líbí.

,,Až skončí koncert, přijď za náma do šatny.'' oznámí Bri těsně před tím než odejde do zákulisí.
Popřeju Brianovi hodně štěstí a zůstanu sama s asi dvaceti tisíci lidmi v aréně.
No jo, ale kde je ta šatna?

~•~

Kapela byla prostě neuvěřitelná! Ta hudba, atmosféra, energie v sále, kouř, kterým jsem se málem udusila. Prostě neuvěřitelný.
Sál se pomalu vyprazdňuje ale já stále bloudím a hledám tu posranou šatnu.

,,Promiňte,'' oslovím chlapa kousek ode mě. Odhaduju ho na bedňáka.
,,Kde má kapela šatnu?''
,,Oni si vás objednali až do šatny jo?'' prohodí s pousmátím.
,,Co? N-Ne kvůli tomu tu nejsem. Brian je můj známý.''
,,Potřebujete něco slečno? Koncert už dávno skončil prosím odejděte.'' dojde k nám nižší hnědovlasý chlapík s knírkem.
,,Brian mě pozval, abych navštívila kapelu, ale nevím, kde mají šatnu.''
,,Kdo jste?''
,,Prej známá.'' řekne sarkasticky bedňák.
Nevrle se na něj podívám a on se dál raději věnuje svojí práci.
,,Pojďte se mnou.'' řekne muž.

Nakonec zjistím že jsem byla dost blízko. Šatna byla na konci chodby. Muž zaklepal a vešel dovnitř. Zabouchl mi před nosem. Zaraženě couvnu a čekám co bude. Za chvíli otevře Brian dveře.

,,Ahoj.'' usměju se a přes rameno uvidím Rogera.
Na něho jsem tak trochu zapomněla.

Tenkrát byl opilej, určitě si mě nebude pamatovat...
,,Ahoj, pojď dál.'' vejdu dovnitř velké dost dobře zařízené šatny. ,,Takže tohle je John, neboli Deacy, náš basák. Tohle je Paul, Fredův asistent. A Roger, bubeník.'' Roger se na mě zaskočeně kouká a já bych se nejradši propadla do země.
,,S Fredem se znáš.'' mávne rukou Brian.

Rogerův pohled mě dost znervózňuje. Pořád mě propaluje téma svýma poměnkovýma očima a já nevím, co si o tom mám myslet.
Pamatuje si na mě?

,,Posaď se.'' pobídne mě Bri a posadím se do pohodlného červeného křesla.
Pořád na sobě cítím Rogerův pohled, ale neodvážím se na něj podívat.

Rozhodnu se trochu se uvolnit a zapálit si cigaretu. Skvělý, nefachá mi zapalovač. Rog se najednou zvedne z gauče a zapálí mi cigaretu vlastním zapalovačem.
,,D-díky.'' nervózně se usměju.

,,Dáš si pivo, víno nebo vodku?'' zeptá se mě Fred.
,,Víno prosím.''

~•~

,,Kluci už je dost pozdě, už asi půjdu domů.'' oznámím když hodiny odbíjejí jednu ráno.
,,Odvezu tě.'' Brian se vrávoravě zvedne ze židle.
,,Tak to určitě.'' uchechtnu se. ,,Zavolám si taxi.''

,,Díky za krásný večer.'' řeknu ve dveřích a vyjdu z šatny.
Na konci chodby stojí Roger opřený o zeď se sklenkou whiskey v ruce.

Rozhodnu se ho ignorovat a jen blbě koukat do země. Když projdu okolo, v duchu jsem se radovala, že si mě nepamatuje a že je vše v pořádku. Radovala jsem se předčasně.
,,Celou dobu jsem na tebe myslel.'' zamumlá.
Do prdele...

Podívám se na něj a on na mě.
Najednou se odrazí od stěny a udělá dva kroky ke mě. Je ode mě ani ne dva centimetry. Na obličeji cítím jeho teplý dech.

,,Tenkrát se mi to hodně líbilo.'' zašeptá.
Rozhodnu se zůstat klidná a silná a v případě nutnosti ho kopnu do rozkroku. I tak jsem ale dost nervózní. Vždy když někde potkám někoho, kdo využil mých služeb..

Chvíli jen mlčky stojí a dívá se mi do očí. Rozhodnu se pro nejjednodušší řešení. Obejdu ho tak, abych se ho co nejméně dotkla a uteču dveřma ven.