You And I Forever...

16.

Kapitola 16.
Důvod
6.3.1981

S Brianem se nedá mluvit. Když se s ním snažím navázat kontakt, prostě mě ignoruje nebo prostě odejde pryč. Jsem v koncích.

Přípravy na dnešní koncert jsou v plném proudu. Kluci se převlékli do svých kostýmů, což znamená že na řadě je líčení. Jediný kdo v maskérně chybí je Brian. Zmateně se podívám na Freda.
,,Říkal že pro dnešek nepotřebuje nalíčit.'' oznámil mi Freddie.
Dlouze si povzdechnu. Freddie mě pro utěšení pohladí po zádech. Posadí se do křesla předemnou a pustím se do práce.

,,Zlato měla bys častěji na tváři nosit úsměv. Ten ti sluší víc než tohle.''
,,Jak mám asi nosit úsměv když nemám důvod.'' pokrčím rameny.
,,Tak si nějaký vytvoř.'' usměje se na mě.
,,Ráda bych ale ten důvod je na mě naštvanej a bude asi navždy.'' na chvíli se odmlčím a zhluboka se nadechnu. ,,To je konec.'' posadím se na hranu stolu a schovám obličej do dlaní. Freddie mě chytí za ruku.

Do šatny najednou vrazí Roger s velkou kyticí v ruce. U oka mu svítí pořádný monokl.
,,Alex, přišel jsem se ti omluvit. Vím, jsem debil. Měl jsem mlčet, i když to jde s alkoholem v krvi těžko, ale jde to. Promiň mi i to jak jsem se s tebou vyspal. Ale nemůžu se omluvit za to, že jsem se do tebe zamiloval. Vím že to zní sobecky, ale za to já nemůžu. Prostě se to stalo. Navíc jsem nevěděl, že máš něco s Brianem. Ale teď ti slibuju, že už se kvůli tomu, co k tobě cítím nebudu plést mezi tebe a Briana. Respektuju to co je mezi vámi.'' řekne a podá mi kytici do ruky.
,,Díky.'' šeptnu. ,,Je hezký že ses omluvil, ale to mi Briana nevrátí..'' Roger sklesle přikývne a odejde se posadit na gauč opodál.

,,Musíš dát Brianovi jen trochu času. Musí si to srovnat v hlavě, všechno si ujasnit. On tě miluje, určitě ti odpustí. Hlavně se z ničeho neobviňuj. Může za to především Roger.'' Freddie podívá se na Rogera.
,,Díky.'' usměju se na Freda a vrátím se k líčení.

Asi za dvacet minut nám přijde Paul Prenter oznámit, že za chvíli začíná koncert. Freddie mě chytí za ruku, abych šla s nima. Cestou potkám Briana. Krátce se na mě podívá neutrálním výrazem, jinak ale mě i Rogera úplně ignoruje.
I Rogera, jeho nejlepšího přítele.

Freddie se na mě těsně před odchodem na pódium usměje, což jako by mi dodalo trochu optimismu do života. Úsměv mu oplatím a energeticky vystaruje k mikrofonu.

Sklesle se posadím na nějakou bednu za mnou a vychutnávám si hudbu, kterou kluci hrají. Opodál uvidím stát Paula Prentera, který na mě už nějakou dobu civí.
,,Takže Brian tě nechal?''
Snažím se ho ignorovat a nějak na jeho otázku nereagovat.
,,To se dalo čekat. Proč by chodil se škapkou!'' uchechtne se.

Naštvaně vystartuju k němu. Vylekaně se na mě podívá, když dojdu až k němu. Chytnu ho za límec u košile a přitáhnu ho k sobě.
,,Neser se mezi mě a Briana! To není tvoje věc! A jestli ještě jednou někde řekneš že jsem šlapka tak si mě nepřej!'' odstrčím ho od sebe a naštvaně odejdu do šatny.