Luna byla na světě již velmi dlouho. Za tu dobu se její život několikrát změnil, občas k horšímu, občas k lepšímu.
A tentokrát ji to čekalo znovu.
Jen nevěděla, zda je to dobré, či špatné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Budou to temné dny."
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
Měsíc byl vysoko na obloze, hobité slavili, tančili a pili.
Luna seděla u stolu, celá zahalená v plášti, vyhýbala se měsíčním paprskům. Rozhlížela se kolem a sledovala jak se hobité radují.
Byli tak bezstarostní, nevěděli, co je ve vnějším světě. Prozatím neměli důvod se bál. Nikdo o nich ani nevěděl. Nikdo netušil o Kraji. Což bylo dobře. Hobité měli rádi své pohodlí a klid. Nechodili do válek, nesvírali v rukou meče. Vlastně byli bezbranní.
Později toho dne, když už vyšel měsíc, byla oslava v plném proudu. Gandalf vystřeloval své ohňostroje a hobiti slavili. Pili, jedli, tančili.
Luna tam pouze seděla a radovala to. Tu radost, to štěstí. Bylo to něco kouzelného v době, která byla a která ještě nastane. Budou to temné časy, ale oni o tom ani neví.
Usmála se pod svou kápí, když sledovala Bilba jak dětem vypráví o cestě za Osamělou horou. Ach ano, ta úžasná cesta. Den, když změnila jeden osud. Poprvé po dlouhé době se rozhodla změnit budoucnost jednoho odvážného a mladého trpaslíka.
„A pak jsem byl vydán na milost a nemilost příšerným zlobrům. A ti se mezi sebou dohadovali, jak nás mají uvařit. Jestli nás usmaží nebo jednoho po druhém napíchnou na rožeň. A dlouho se hádali, co bude, až nad korunami stromů probleskly první sluneční paprsky." Vyprávěl Bilbo a Luna se tiše usmívala, když vzpomínala.
Výprava za Osamělou horou bylo něco co zažila zase po dlouhé době. Bylo to chaotické, něco na co si odvykla, když strávila několik let sama.
„Puf! A z nich se stal kámen."
Malé děti se lekli, když Bilbo vyprávěl svůj příběh.
Luna zvedla hlavu k obloze, když uviděla velkou rachejtli, která náhle vzlétla. Přemýšlela jaká krása a velikost ohňostroje to bude, jenže z paprsků se vytvořil ohromný drak, který prolétal nad jejich hlavami.
Malí hobité se začali strachem schovávat pod stoly a utíkat.
Jen tam zůstala sedět, sledovala jak jim drak prolétal nad hlavami. Jistě, přinesl spoustu vzpomínek, ale byla to krásná podívaná. Jen hobité na něco takového nebyli zvyklí.
Ovšem nakonec drak vzlétl výš k neby a tam vybouchl na překrásný ohňostroj. Hobité se uklidnili a začali nad krásou tleskat.
Byl to překrásný ohňostroj.
Zahleděla se do dálky, deník otevřený, tužka se rychle pohybovala po papíře.
Dostala se ven ze svého vidění a podívala se dolů na obrázek, který nakreslila. Rozhodně ji nepotěšilo co viděla. Nebylo to dobré znamení. Pokud viděla těchto devět stínů... znamenalo to něco příšerného.
