Luna (Hobbit/LOTR/Legolas)

XXIX.

„Tak mi to ukaž. Rozptyl mě."

~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~

Luna odešla do své ložnice, aby se umyla, převlékla a upravila se po několika dnech cestování divočinou. Nutně to potřebovala.  

Po příjemné a uklidňující koupeli se oblékla do krásných šatů.

Bylo to tak uvolňující. I když měla obavy o Froda a ostatní. Frodo byl v nebezpečí a tři hobité a Aragorn ještě nedorazili. Doufala že budou v pořádku po tom všem. Nic jiného v deníku neměla. A navíc skupinka neměl prsten. Prsten byl již v bezpečí v Roklince. I když tam nemohl zůstat. 

Vyšla z pokoje a tiše začala kráčet do zahrad. Bylo to klidné místo.

„Nikdy nechodíte včas, Mithrandire..." Promluvila Luna, když tam uviděla starého čaroděje. „Ale vždy se ukážete."

„Omlouvám se za zpoždění, Má Paní." Gandalf jemně pokýval hlavou jako poklonu. „Obávám se, že jsem byl zdržen..." Pokračoval. „Čím? Nebo se mám snad zeptat kým?" Usadila se vedle něj. „Saruman Bílý... Zradil."

Tiše přikývla, nevyjadřovala se. Tušila to. Saruman se nechal lehce zlákat mocí, kterou mu Sauron nabídl. „Bylo jen otázkou času, kdy zatouží po ještě větší moci." Promluvila nakonec.

Seděli tam v tichosti, nebylo třeba slov.

„Nastávající dny budou... temné, obtížné." Povzdechla si. „Prsten bude lákat zlo..." „Nešťastná pravda." Přikývl Gandalf a zapálil si dýmku. „Naši blízcí budou umírat. Rozpoutají se velké války. Pokud se nespojíme, může to být konec." Pokračovala. Nebyla s tím spokojena. A ani nebyla spokojená s tím, že ještě neviděla konec toho všeho. 

Jenže po chvíli náhle vzala svůj deník a uhlík.

Vydechla, než se podívala na obrázek namalovaný uhlíkem. Prsty jemně přejela po obrázku. „Čtyři půlčíci, trpaslík, elf, dva lidé a čaroděj."

Nenápadně se usmála, když uviděla tvář elfa.

„Rozmanitá skupina." Poznamenala Luna. „Vskutku." Přikývl Gandalf a zapálil si svou dýmku. Pobaveně zakroutila hlavou, než vstala. „Pokud mne omluvíte, Mithrandire, půjdu se odebrat do svého pokoje. Čeká mě spánek." Omluvila se. „Jistě, Má Paní."

Kráčela tiše zpět do svého pokoje. 

Doufala že to bude klidný spánek.

Vstoupila do pokoje a pomalu přešla na balkon. Opřela se o zábradlí a sledovala západ slunce. Bylo to uklidňující. Mohla si odpočinout. I když únavu z nedostatku spánku vůbec neznala. Námahu a únavu z boje ale znala. 

Usmála se, když na zábradlí vyskočila liška. Její nejvěrnější společník. 

„Bylo na čase." Luna natáhla ruku a začala lišku jemně hladit. Pokračovali v tichu, než slunce zapadlo. Když měsíční paprsky dopadly na její tvář, začala zářit jako miliony diamantů.  

Mírně se odstrčila od zábradlí a šla se převléct do pohodlné noční košile, než si lehla do postele. Byla ráda za pohodlí. Liška se choulila do klubíčka vedle ní a pomalu vrtěla ocasem. S výhledem na měsíc Luna poklidně usnula. 

~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~

Jeden den spánku. Nevěděla co přesně se za celou tu dobu stalo. Ale Aragorn a tři hobité již museli dorazit. Pokud vyrazili hned po ní, cesta by jim trvala maximálně ten den nebo o dva víc. I když předpokládala, že si chtěli pospíšit. Tři hobité museli mít jistě strach o Froda. 

Hned po probuzení ucítila dotek. Někdo ji držel za ruku.

Zhluboka se nadechla, než otevřela oči a pomalu otočila hlavu k osobě.

Luna se usmála. „Tak dlouho jsme se neviděli..." Zašeptala. „Zdálo se to jako věčnost." Oplatil Legolas a mírně se k ní naklonil. „I věčnost je pro elfa krátká." Namítala pobaveně. „Je to věčnost, když tě nemám po boku." Namítal také Legolas. „Tak už mě polib."

 Legolas pobaveně zakroutil hlavou, než se k ní naklonil a jemně, ovšem dlouze, ji políbil na rty. Spokojeně zavřela oči a natáhla ruku, kterou ho objala kolem krku. 

Po chvíli se jemně odtáhli. 

„Rada se bude konat až zítra... nechceš se mnou strávit odpoledne v posteli?" Zašeptala. „Rád bych." Legolas se usmál a svlékl se jen do košile a kalhot. Mírně se posunula a udělala mu trochu místa. Liška po jejím boku již nebyla. Liška pravděpodobně poznala, že Luna má poblíž jiného ochránce.

„A za svitu hvězd se večer projdeme po Roklince." Pokračovala Luna a přitulila se k němu, zatímco ji objal kolem pasu. „Pokud budeš chtít opustit tuto ložnici." Podotkl Legolas a jemně ji políbil na spánek. „Možná..." Přikývla a položila si hlavu na jeho hruď. 

„Budou to poslední klidné chvilku, než začne skutečný boj o Středozem." Dodala tentokrát s obavami. „Teď se teď netrap." Uklidnil ji. „Je těžké nemít obavy. S tím, co jsem viděla a co ještě uvidím... Víš jak to je." „Vím. Ale také vím jak tě rozptýlit." Přikývl. Mírně se ušklíbla. „Tak mi to ukaž. Rozptyl mě." Pobídla a naklonila hlavu, aby mu viděla do tváře. „Dobře." Naklonila se, aby ji znovu políbil. 

Ale tentokrát se nezastavili jen u polibku.