Luna byla na světě již velmi dlouho. Za tu dobu se její život několikrát změnil, občas k horšímu, občas k lepšímu.
A tentokrát ji to čekalo znovu.
Jen nevěděla, zda je to dobré, či špatné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Dal jste do pohybu skutečně nebezpečnou věc. Od doby, kdy jste prsten vzal, jste začal psát budoucnost celé Středozemě."
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
Luna stála zahalená v plášti před kulatými dveřmi malého domu, koukala na malou značku na dveřích. Nepřekvapilo ji, že si ji Bilbo zanechal a dveře znovu nenatřel.
Pomalu natáhla ruku a jemně zaklepala na dveře.
Usmála se, když uslyšela naštvané brblání, než se dveře otevřely.
„Dobré odpoledne, pane Pytlíku. Doufám, že jsem nepřišla v nevhod." Promluvila a lehce se uklonila. „Luna. Jak milé překvapení!" Zvolal nadšeně a okamžitě ji hnal dovnitř. „Nečekal jsem, že přijdete taky." Pokračoval a proháněl se norou, rychle uklízel nepořádek. „No, v mém deníku přibyla další kresba..." Začala, než se ušklíbla. „A možná za mnou byl i muž se špičatým kloboukem." „Ach ano, jistě. Gandalf."
Přikývla a tiše se rozhlížela po noře. Papíry a knihy všude kolem, mírný nepořádek.
„Jsem to ale neslušný, nenabídl jsem Vám nic k jídlu ani pití. Vodu, víno, čaj? Něco k jídlu?" Ptal se. „Čaj postačí, děkuju." Řekla a usadila se do křesla.
„Jste určitě vzácná návštěva." Řekl Bilbo a odložil dva šálky s čajem na kulatý stolek mezi dvěma křesli. A do volného křesla se usadil.
Luna koukala do plamenů, které si jen tak plápolaly v krbu. Dřevo praskalo.
Bylo to příjemné. Ticho, klid. Něco na co byla zvyklá. Tohle bylo to, co měla ráda. Nebo na co si po těch letech zvykla. Dřív to byly války, křik válečníků, řinčení zbraní. A potom si zvykla na klid.
Natáhla ruku a pomalu si sundala kápy.
„Rozhodně jste se rozhodl uspořádat velkou událost." Promluvila znovu. „111 není hobitům jen tak." Pokračovala zamyšleně. „Ta věc, co nosíte v kapsy... je to rozhodně nebezpečné... ale musíte mít skutečně silnou vůli." Dokončila.
„Já..." Bilbo na moment zaváhal. Co na to měl říct Luně? Té která věděla prakticky vše.
„Dal jste do pohybu skutečně nebezpečnou věc, můj milý Bilbo. Od doby, kdy jste prsten vzal, jste začal psát budoucnost celé Středozemě."
Nevěděla zda to byla dobrá nebo špatná věc. V tuto chvíli ovšem nebyla cesta zpět. Kdyby ho nechal Glumovi, prsten by mohl být další staletí nenalezen. Ale nyní... Byla to možnost a šance nyní něco udělat.
Jen kolik krve bude prolito.
Chvíli na to se ozvalo bouchání na dveře a Bilbo hned vstal z křesla.
„Děkuji, nechci. Nestojíme o další návštěvníky, gratulanty ani o vzdálené příbuzné." Řekl Bilbo. „A co o staré přátelé?" Ozval se Gandalf a Bilbo okamžitě utíkal otevřít dveře pro starého čaroděje.
„Gandalf." „Bilbo Pytlík." „Můj milý Gandalfe."
„Rád vás vidím, teď je vám sto jedenáct let. Kdo by to řekl? Nestárnete." Řekl Gandalf. „Pojď dál. Vítám tě, vítám tě." Bilbo za čarodějem spěšně zavřel dveře a Gandalfovi vzal hůl a klobouk, aby je odložil bokem.
„Čaj, nebo něco silnějšího? Zůstalo mi pár lahví ze staré vinice, 1236 výborný ročník. Skoro tak staré, jako já." Zasmál se Bilbo a šťastně pobíhal po noře. „Uložil ho ještě můj táta. Co říkáte, načneme jednu?" Dodal a běžel do kuchyně. „Čaj postačí." Řekl Gandalf a trochu postoupil dozadu a praštil se o lustr. Potom chtěl projít dveřmi, ale narazil hlavou o zeď nad dveřmi.
Tiše za zachichotala a upozornila na sebe. „Má paní." Pozdravil okamžitě Gandalf. „Mithrandire."
„Čekal jsem Vás už minulý týden, ale Vy si chodíte, jak je vám libo. Zastihl jste mě poněkud nepřipraveného. Mám tu bohužel jen studené kuře s okurčičkou. A vida. Tady je i sýr. Ale ne, to se nehodí. Je tu malinový džem a jablečný koláč."
Bilbo byl opravdu nepřipravený.
Gandalf se usadil do kuchyně a hned na to se ozvalo klepání. Bilbo se hned schoval za roh a předstíral, že tam není.
„Bilbo Pytlíku." Ozvalo se za dveřmi a hned na to další klepání. „Pro nikoho tu nejsem." Zašeptal Bilbo. „Musím se od těch příbuzných konečně dostat pryč. Nedají mi ani na chvilku pokoj. Chtěl bych zase vidět hory. Hory, Gandalfe. A najít si klidné místečko, kde bych konečně dopsal svou knihu." Řekl Bilbo trochu naštvaně a vzal konvici s čajem..
„Takže chcete provést svůj plán, co?" Zeptal se Gandalf. „Ano, ano. Všechno je připraveno. Všechno jsem zařídil."
„Frodo asi něco tuší." Podotkl Gandalf. „Jak by ne. Je to Pytlík, ne nějaký pitomý Kšaňdička z Tvrdolína." „Povíte mu to, viďte?" „Ano, ovšem." Přikývl Bilbo. „Má vás moc rád." Řekl Gandalf.
„Já vím. A šel by se mnou, kdybych mu řekl. Myslím ale, že Frodo v hloubi duše miluje Kraj, lesy a pole, říčky jako já. Jsem starý. Nevypadám tak, ale začínám to v hloubi duše cítit."
Luna stála nyní ve dveřích a pozorovala jak Bilbo zasunul svou ruku do kapsy. Cítila přítomnost prstenu. Ten malý zrádný kroužek, který byl uchován v jeho kapsy.
Věděla, že i Gandalf si byl vědom prstenu.
„Jsem jakoby... řídký. Jako kousek másla namazaný NA příliš velký krajíc. Potřebuju dlouhou, dlouhou dovolenou... Asi se z ní už nevrátím... Ani to nemám v úmyslu." Vyprávěl jim Bilbo dál.
