Luna byla na světě již velmi dlouho. Za tu dobu se její život několikrát změnil, občas k horšímu, občas k lepšímu.
A tentokrát ji to čekalo znovu.
Jen nevěděla, zda je to dobré, či špatné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Bude to dlouhá cesta..."
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
Luna vyčkávala. Šedý čaroděj se již neukázal spoustu dní. Samozřejmě jí to dělalo starosti. Ale kdyby se mu něco stalo, věděla by to.
Seděla před krbem, seděla v křesle a koukala do ohně, deník na jejím klíně. Listovala stránkami. To co zatím viděla nebylo žádné dobré znamení, ale byl to teprve začátek. Tajná rada, jezdci, prsten. Obavy jí spíš dělalo to, co ještě uvidí.
Dveře nory se otevřely a dovnitř tiše vstoupil Šedý čaroděj.
„Táhne mě k sobě, Mithrandire. Cítím to. Tu moc, tu zhoubu, tu temnotu. Je to jako magnet. Ten prsten... neměl by tu být. Viděla jsem je. Viděla jsem jezdce v černém. Nazgûlové. Jsou na stopě. Táhne je to sem." Zašeptala, soustředěná na oheň.
O chvíli později dovnitř vešel Frodo. Nic netušil. Lekl se, když se k němu Gandalf náhle naklonil a položil mu ruku na rameno. „Je schovaný? V bezpečí?" Gandalf vyšel ze stínu. Rozhodně byl rozrušený, Luna by dokonce řekla, že i vyděšený.
Frodo přikývl, než začal prohledávat truhlu, do které uložil obálku s prstenem. Nakonec ji našel a vytáhl. Gandalf ji okamžitě vzal a hodil do ohně.
„Co to děláte?" Zeptal se Frodo zmateně.
Luna sledovala jak papír hoří, pomalu se rozpadl v prach a odhalil prsten. Gandalf ho vzal do kleští a položil Frodovi na dlaň hned po tom, co ho ujistil, že nepálí.
„Co tam vidíš? Je tam něco?" Ptal se Gandalf. Frodo s prstenem začal otáčet a hledal jakoukoliv stopu, slovo nebo znaky, jenže nic nezahlédl.
Luna věděla o čem Gandalf mluvil a bylo to tam. Slova se tam objevila po té, co byl prsten hozen do ohně.
„Vůbec nic." Začal Frodo, ale nakonec se zastavil. „Počkat. Jsou tam znaky. Je to asi elfsky, nepřečte to." Dodal. „To není elfština, můj milý Frodo. Jen málo lidí to přečte. Je to jazyk Mordoru, velmi temný jazyk. Nechci jím mluvit... Ale v obecné řeči je to známo jako "Jeden prsten vládne všem. Jeden jim vše káže. Jeden všechny přivede, do temnoty sváže"." Vysvětlila nepřítomně Luna.
Gandalf i Frodo se přesunuli ke stolu.
„Toto je ten jeden prsten. Vykovali ho temný pán Sauron. V ohni hory Osudu. Isildur ho vzal samotnému Sauronovi z ruky." Vyprávěl Gandalf. „Bilbo ho našel v jeskyni." Přemýšlel Frodo. „Ano. 60 let prsten u Bilba klidně odpočíval. Prodlužoval mu život a oddaloval stáří. Teď už ne Frodo. V Mordoru se hýbe zlo. Prsten se probudil, zaslechl volání svého pána."
Luna tím byla samozřejmě znepokojená. To nebylo nic dobrého. Znamenalo to tak akorát zkázu. A i kdyby se jim povedlo Saurona přemoct, určitě bude tolik ztrát.
„Vždyť byl zabit. Sauron byl zabit." Namítal Frodo.
„Bohužel ne úplně, můj drahý Frodo. Sauronův duch přetrval. Jeho životní síla je svázaná s prstenem a ten přetrval. Získá-li Sauron prsten, pohltí Středozem druhou temnotou. Sauron prsten hledá a prsten se ze všeho nejvíce snaží vrátit se na ruku svého pána. Jsou jedno, prsten a temný pán. Sauron nesmí prsten najít, jinak je to konec." Řekla zamyšleně Luna.
Frodo rychle vstal, vzal prsten a šel ke krbu.
„Schováme ho, uložíme ho. Nebudeme o něm mluvit. Nikdo neví, že je tady." A v tom se Frodo zarazil. „Že ne, Gandalfe?" Dodal Frodo. Luna poznala, že má strach a nebyla tím překvapená. Měl by se bát. Kdyby se nebál, považovala by ho za blázna. „Někdo to věděl, že prsten našel Bilbo. Hledal jsem Gluma, kde se jen dalo. Ale nepřítel ho našel dříve. Nevím, jak dlouho ho mučili, ale mezi nekonečným vřískáním a blábolením rozeznali dvě slova. Kraj, Pytlík." Řekl Gandalf.
Blížili se. Hledali prsten.
„Kraj? Pytlík? To je sem sem přivede." Zpanikařil Frodo. „Vezměte si ho, berte." Řekl Frodo a natahoval ruku s prstenem k čaroději a Luně. „Ne, Frodo." „Ale vy musíte." Namítal Frodo. Samozřejmě že s prstenem nechtěl mít nic společného. „Nemůžeš nám ho nabízet." „Já vám ho dávám."
Luna se okamžitě stáhla. Nemohla mít prsten. Ne. Chápala, že ho Frodo nechtěl a bál se, ale nemohl ho nabídnout ani jí, ani Gandalfovi.
„Dost! Nepokoušej mě. Nemohu ho mít, ani v úschově. Ani jeden z nás. Pochop to, Frodo. Použil bych ho s touhou činit dobro, ale vládl by skrze mě velkou silou." Vysvětlil Gandalf.
„V Kraji prsten zůstat nemůže." Namítal Frodo. „Ne to nemůže." Souhlasila Luna. Pokud byli Nazgûlové na cestě, bude lepší odejít dřív, než se dostanou do Kraje. „Co mám dělat?" Zeptal se ještě Frodo.
„Musíš odejít." Odpověděl Gandalf.
„Kam mám jít?" Vyptával se Frodo dál. „Musíš odejít z Kraje do vesnice Hůrky. Elenë ti bude dělat průvodce." Řekl Gandalf a Luna přikývla. „A co Vy?" „Budu na vás čekat v hostinci U skákavého poníka."
„Tam bude prsten v bezpečí?" Zeptal se Frodo. „Nevím, Frodo. Nevím vůbec nic." Odpověděl upřímně Gandalf.
Sama Luna nevěděla, zda bude prsten někdy a někde v bezpečí. Kamkoliv půjdou, tam je budou následovat. Dokud budou mít prsten, budou v nebezpečí. Ale co jiného mohli dělat?
„Vyhledám hlavu svého řádu. Je moudrý, mocný. Věř mi Frodo, poradí nám."
Luna si tím nebyla zas tak jistá. Saruman sice byl moudrý a mocný, ale v poslední době pochybovala o jeho oddanosti. Ne, že by zatím něco viděla, ale měla špatný pocit.
„Na jméno Pytlík zapomeň. Není bezpečné mimo Kraj." Varoval Gandalf. „Jdi jenom za dne. Podél cest. Elenë tě bude vést a chránit. Ví co dělat." „Půjdu přes louky a pole." Přikývl Frodo. „Milý Frodo, hobiti jsou úžasný stvoření. Za měsíc o nich víš první poslední, a přece tě po sto letech zase překvapí."
Náhle se pod otevřeným oknem zvenčí ozvalo šumění listí.
Gandalf se i se svou holí přiblížil k oknu, sáhl ven a vytáhl dalšího malého hobita. Sama. Frodova nejlepšího přítele.
„No tohle Samvěd Křepelka. Tak tys poslouchal za dveřmi?!" „Vždyť tu žádné nejsou. Jen jsem stříhal trávu pod oknem. Věřte mi." Bránil se Sam.
Luna se pod svou kápí ušklíbla. Jistě že tak pozdě stříhal trávu.
„Není na stříhání trochu pozdě?" Zeptal se Gandalf. „Slyšel jsem rozčílené hlasy." „Co jsi slyšel? Tak mluv?!"
Věděla, že byl Gandalf naštvaný, že je někdo poslouchal. Přestože Sam přísahal, že v tu pozdní dobu pouze stříhal trávu pod okny. Samozřejmě to bylo k neuvěření.
„Nic důležitého. Jenom o nějakém prstenu a o Temném pánovi a konci světa. Pane Gandalfe, neubližujte mi. Neproměňujte mě v něco nepřirozeného." Žadonil vyděšeně Sam. „Ne? Dobrá. Vymyslel jsem něco lepšího." Usmál se Gandalf.
