Luna byla na světě již velmi dlouho. Za tu dobu se její život několikrát změnil, občas k horšímu, občas k lepšímu.
A tentokrát ji to čekalo znovu.
Jen nevěděla, zda je to dobré, či špatné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Nemůžu změnit budoucnost... Je mi to líto..."
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
Trojice vyrazila velmi brzy za svítání.
Slunce sotva vyšlo. První paprsky jemně osvětlovaly jejich cestu, když odcházeli z Kraje.
Luna byla mírně vyděšená, což se moc často nestávalo, ale nyní? Byla plná obav a nervozity. Se vším co viděla, přítomnost prstenu. Měla obavy o to, co je na cestě ještě čeká. A určitě to nebude lehké. Dokonce věděla, že to bude složitější, než výprava za získáním Osamělé hory.
Navíc se obávala toho, kdy narazí na Nazgûli. Jistě na ně narazí. Ale kdy? A dokázala na to být dostatečně připravená?
Luna vedla hobity zkratkami, cestami daleko od hlavní cesty. Vedla je lesy, poli, loukami. Byly uprostřed jednoho pole, když se Sám náhle zastavil. „Tak je to tu." Řekl. „A co je tu?" Zeptal se Frodo zmateně. „Ještě jeden krok a budu nejdál od domova, co jsem kdy byl." Sam váhavě udělal další krok a Frodo se usmál, než ho objal kolem ramen.
„Víš co říkal Bilbo. Je to nebezpečný podnik, Frodo, vykročit ze dveří. Stoupneš na cestu a když nestojíš pevně, netušíš kam až tě může strhnout."
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
Na večer si dali pauzu, aby si dva hobité mohli odpočinout, protože na něco takového nebyli zvyklí, ale hned dalšího rána je hnala dál. Dalším polem. Procházeli úzkou cestou mezi kukuřicí. Zatímco Luna a Frodo šli vepředu, Sam se trochu loudal. Jenže, když si všiml, že mu dvojice zmizela z dohledu, začal vyšilovat a dostal strach.
„Pane Frodo! Slečno Elenë!"
Luna se zastavila ve svých krocích, čekala dokud je Sam nedohoní.
Samovi se ulevilo, když dvojici uviděl. Luna byla pobavená, když jim Sam vysvětlil, že ho Gandalf varoval, aby je neztratil, obzvlášť Frodu. Jenže chvíli na to byli všichni svrženi k zemi.
Luna tiše a naštvaně zabručela a podívala se na dva další mladé hobity. Smíšek a Pipin. Dvojici v Kraji samozřejmě potkala, ale hlavně si je pamatovala z Bilbovi oslavy narozenin, kdy vystřelili největší rachejtli, která měla tvar draka.
„Smíšku, to je Frodo Pytlík." Řekl nadšeně Pipin.
Jakmile byli všichni na nohách, Smíšek a Pipin začali Samovi dávat do rukou všelijakou zeleninu, na což se Sam zamračil. „To je z pole sedláka Červíka." Řekl Sam a hned na to se ozval štěkot psa a křik.
„Jdeme!"
Všech pět se rozběhlo dál. Farmář a pes běželi někde daleko za nimi, ale i tak je sledoval. Luna se čas od času ohlédla, dávala pozor na to, aby hobité byli před ní a ani jeden z nich se neztratil.
