Přežil jsem Azkaban ✔

XXXI. Riskovat

Hned v pondělí dopoledne jsem vyrazil na ministerstvo. Rázným krokem jsem procházel chodbami až k výtahům. Ačkoliv bych rád vyjel rovnou do nejvyššího patra a zaklepal Pastorkovi na kancelář, neměl jsem dostatečnou prověrku, takže jsem se spokojil s patrem, které mělo o číslo míň. Tady se nacházel odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů, tedy oddělení, pod které jsem také spadal.

Nevím, kde se ve mně bralo tolik odhodlání, ale snad poprvé v životě jsem se rozhodl opravdu zariskovat. Prošel jsem chodbou kolem ústředí bystrozorů, i oddělení zneužívání mudlovských výtvorů, až jsem se dostal k ústředí administrativních služeb Starostolce. Právě odtud vycházely různé zákony, vyhlášky, zatykače a další a další věci týkající se čarodějného práva.

„Hledáte někoho?" oslovila mě drobná blondýnka, která seděla u jednoho ze stolů před kanceláří, kam jsem měl namířeno.

„Vlastně ani ne, mám tady domluvenou schůzku s ministrem kouzel." Mávl jsem rukou k dvoukřídlým dveřím, které kdysi patřily Dolores Umbridgeové. Její jméno už ze zlatého rámečku dávno zmizelo. Popravdě ani netuším, co se s ní po válce stalo; na ministerstvu už nepracovala, ale do Azkabanu se také nedostala, takže se s největší pravděpodobností rozhodla zmizet ze země.

Žena tázavě povytáhla obočí. „Jste si jistý? Tuhle kancelář už poměrně dlouho nikdo nepoužívá."

„Jsem si naprosto jistý," přikývl jsem a bez dalších formalit vešel přímo do místnosti.

Vypadala jinak, než jak jsem si ji pamatoval. Byla z velké většiny vyklizená, ze starého vybavení tam zbývala snad už jenom obrovská knihovna plná nejrůznějších svazků o čarodějném právu a také široký dřevěný stůl s pohodlně vyhlížející židlí. Přesně na tu jsem se s hlasitým povzdechnutím posadil a spěšně sesmolil rychlý oběžník, který jsem poslal o patro výš přímo Pastorkovi.

Čekání jsem si krátil pročítáním knih a pergamenů, které jsem našel v zásuvce stolu. Pastorek mě nicméně nenechal dlouho čekat. Dorazil do půl hodiny. S rázným zaklepáním vešel do místnosti a zavřel za sebou dveře. Jestli ho překvapilo, že sedím za stolem bývalé ředitelky, nedal to ani v nejmenším najevo.

„Pane Carmichaele, rád vás vidím," usmál se na mě vstřícně a potřásl mi rukou, než se posadil na druhou stranu stolu; tu určenou pro návštěvy. „Vsadím se, že máte naspěch, takže pojďme rovnou k věci."

„Dobře," odkašlal jsem si a na chvíli ztratil odvahu, jež jsem během víkendových událostí v Azkabanu nasbíral. Kingsley byl ale trpělivý a nijak na mě netlačil, takže jsem během chvíle opět našel ztracenou nit. „Věc se má tak, pane Pastorku. Máme za sebou těžký víkend. Další sebevražda v cele. Doufal jsem, že nic takového už se po konci války a po vykázání mozkomorů v Azkabanu nebude dít, ale očividně jsem byl naivní. Dosavadní změny zkrátka nestačí, věznice potřebuje mnohem komplexnější transformaci, která momentálně není v našich lidských silách. Potřebujeme na ni vyčlenit finanční prostředky, potřebujeme další lidi a hlavně potřebujeme aktivní spolupráci ministerstva."

Ministr mě sledoval tmavýma očima, nijak mě nepřerušoval a čekal, až domluvím. Teprve poté se chopil slova: „V první řadě mi dovolte projevit lítost nad ztrátou lidského života. Opravdu mě to mrzí a souhlasím s vámi, že nic takového už by se v moderním Azkabanu nemělo stávat. Sám nicméně víte, že mé časové možnosti jsou značně omezené. Myslím ovšem, že máte v hlavě konkrétní řešení vašeho problému. Tak sem s ním, pane Carmichaele, nestyďte se."

Zhluboka jsem se nadechl a krátce zadržel dech, než jsem se konečně osmělil a promluvil: „Rád bych se zúčastnil výběrové řízení na post ředitele. Nežádám, abyste mi místo jen tak přidělil, ale o šanci dokázat, že na něj mám dostatečné zkušenosti a motivaci. Připravil jsem i nějaké podklady pro první změny, které bych v případě získání místa rád učinil. Jsou tam postupy, rozpočet, časový horizont."

Pastorek se jenom usmál.

„Abych byl upřímný, uvažoval jsem nad vámi už nějakou dobu. Dokonce jsem dostal několik velice kladných doporučení na vaši osobu, jenom jsem si stále nebyl jistý, jak moc jste ochoten bojovat za sebe a za svůj svěřený úsek. Právě jste mi vyjasnil i tuto otázku, Edwarde. Jsem s vaší práci dlouhodobě spokojen a velice rád bych s vámi navázal hlubší spolupráci, což by nám vaše další povýšení jistě umožnilo. Nemám rád přehnané formality a zdlouhavá výběrová řízení, takže... vítejte na palubě, chlapče."

Znovu ke mně natáhl ruku s otevřenou dlaní. Zřejmě jsem na něj zaraženě zíral s pootevřenou pusou, jelikož si musel krátce odkašlat, abych se vůbec vrátil do reality a ujal se nabízené příležitosti. Pevně jsem stiskl jeho dlaň a krátce s ní potřásl.

„Děkuji, pane Pastorku. Nebudete litovat, přísahám."

„Vkládám ve vás velkou důvěru a věřím, že dostojíte svým slovům, pane Carmichaele. Očekávám vás tady v kanceláři na začátku příštího týdne. Do té doby vyřídím všechny potřebné formality. Teď běžte, chlapče, čeká vás ve věznici ještě spousta práce."

Široce jsem se usmál, ještě několikrát poděkoval a přesunul se nejbližším krbem rovnou do Azkabanu, kde už na mě čekala Flora s palci pevně sevřenými v pěstích. Nemusel jsem ani nic říkat, všechno poznala z výrazu mé tváře. Jakmile mě zahlédla, nadšeně zavýskla a zbrkle se mi vrhla kolem krku.

Tehdy jsem ji políbil.

A tak začala zcela nová kapitola mého života. 

****

A je tady konec. Příběh z října roku 2021 byl dnes, 4.11. 2024 dopsán. Halleluja! :D Ani jsem netušila, že se k němu ještě někdy vrátím, ale usoudila jsem, že má docela potenciál a navíc jsem se chtěla vrátit do svého universa, protože ehm #žítjekánon, že. Všem, kteří dočetli až sem na konec, z celého srdce děkuji. Jsem ráda, že vás tu ještě pár zbylo, a že jste vyrazily na tuhle divokou cestu Azkabanem. 

Tak snad zase někdy příště ♥