Nechtěný dar pt. 3

4. Schůzka s Dominikem (M)

 Asi po pěti dnech byla Mira už schopná chvíli stát bez obtíží. A hned se rozhodla, že se bude věnovat domácnosti. Pokoušela se utřít prach, ale Juriho máma jí kupodivu hadr vzala. „Běž si ještě lehnout. Nebo si na nás ta dobračka Iryna zase došlápne."

Mira přikývla, ale vzápětí už zase navrhovala: „Mohla bych uvařit."

„A myslíš si, že já to nezastanu?" obořila se na ni paní Garazová.

„Ne, to ne," vyhrkla Mira. „Jenom nejsem zvyklá pořád ležet, paní." A taky už jí z toho ležení všechno bolelo. Její tělo potřebovalo po roce v řetězech pohyb.

Žena vypadala, že už jí neodpoví. Dál otírala police. Ale pak se na ni otočila. „Víš co... Drala jsi někdy peří?"

Mira zakroutila hlavou.

„Tak to zkusíš. Řeknu muži, aby nám nějaké z domu přinesl." A přesně tak se stalo. Juriho otec přinesl v dece spoustu peří a jeho žena učila Miru otrhávat pírka. „Když byl Juri malý, vždycky mi při draní seděl na klíně a já mu vyprávěla pohádky," sdělila Miře.

„Juri je taky dětem vypráví," přikývla Mira. „Naše maminka nám vyprávěla, když pletla. Taky dělala látky z kopřiv.

„V Osgaru asi není taková zima, abys potřebovala pořádnou duchnu."

„Není," přikývla Mira. „A taky zvířat jsme tolik nechovali. Pěstovali jsme zeleninu."

„Proto jsi taková nedomrlá," zakroutila hlavou nevěřícně žena.

„Já nevím, co to znamená," přiznala Mira se sklopeným zrakem.

„Drobná. A celá neduživá. Chce to hodně tučného masa."

„To já nerada, když kvůli mně umírají zvířata."

„Ale děvče. Jestli chceš otěhotnět a udržet to v sobě, tak to chce nabrat. A trochu se zpevnit. Jsi celá shrbená."

Mira netušila, co na to odpovědět, a tak jen špitla: „Omlouvám se."

Žena nad tím jen zakroutila hlavou a dál se věnovala práci. Po chvíli ale dodala: „Sem tam musíte přijít na oběd. Však já už ti navařím a dohlédnu na to, aby ses spravila. Když už si tě Juri vybral."

„On si mě vzal proto, aby mě neodsoudili," přiznala Mira. „Ale milujeme se. Opravdu."

„U něj jsem o tom nikdy nepochybovala. Viděla jsem to na něm už, když nám tě představoval. Ale to neznamená, že bych s tím souhlasila. Teď vidím, že to je i naopak."

Jejich rozhovor v tu chvíli přerušil Juriho hlas: „Já mám snad halucinace," nevěřícně si je prohlížel sedící u jednoho stolu. Mira okamžitě vstala a běžela mu nalít čaj. „Jak ti je, miláčku."

„Jako by na mě spadl strom," pokusil se Juri o úsměv. „Jak jsem se sem vůbec dostal?"

Juriho matka se chystala k odpovědi, když Mira vyhrkla: „Dominik Ogarkov. Vracel se v noci od Delgadových do města."

„To bych měl tomu lišákovi asi poděkovat. Kdo by to řekl," ušklíbl se.

„Je to dobrý člověk," argumentovala Mira.

„A já žárlivý idiot," usmál se na ni, když mu přiblížila šálek k ústům. „Ale hlavně, že jsem zase tu. A že jste tu Vy dvě. Kde je Nory?"

„Už spí," odpověděla Mira. „Oba. Mám je jít vzbudit?"

Juri zakroutil hlavou. „Musí to pro ně být náročné. Příště zůstanu raději ve městě přes noc."