Nechtěný dar pt. 3

19. Ruta, pelyněk a polej (E)

 Iryna se s nimi oběma usadila do ložnice. V celém domě bylo jinak ticho. Před hodinou dorazil Kieran a teď hlídal děti. Paskal spal u Martina. Anton byl v hospodě a o ničem, co se ten večer v domě řekne, neměl ani tušení.

„Ruta, pelyněk a polej..." vyjmenovala Iryna, zatímco v ruce svírala hmoždíř s připravenou směsí. „Uvařím ti z toho čaj. Vypiješ ho. Přijdou křeče... krvácení... A ten zárodek by měl z tebe vyjít ven."

Lia ji pozorně poslouchala. Elias zatím Liu objímal. Nelíbilo se mu, co teď poslouchal. Připadalo mu to nebezpečné. Pro Liu i pro Irynu. Za andělíčkářství Gumeni popravovali, pokud se ovšem nechtěli zbavit míšence. V takovém případě Iryna kdysi v Guménii jistě byla první, ke komu běželi. A na Liu čekala příšerná noc, které by jí Elias rád ušetřil. Byla rozhodnutá si to dítě vzít. Ráno mu to řekla. Řekla, že to udělá pro jejich již narozené potomky. Protože nechtěla opustit své dcery. Elias věděl, že smrti se nebojí. Už mu to párkrát dokázala. Ale bála se být daleko od Eliase a dětí. To byla její největší noční můra. Že je kterékoli z nich bez ní a ona ho nemůže chytit za ruku a utišit. V noci se budila propocená hrůzou, když byla odloučená od Auriho. Elias ji nemohl nutit, aby si vybrala jinak. A vlastně se mu ulevilo. Ponesou si na prsou tíhu hříchu. Ale jeho žena bude naživu. Zmizí tahle svízelná situace a budou moct dál volně dýchat.

Pak ale Iryna dodala: „Kdyby krvácela moc, budeme muset doběhnout hned pro doktora..."

„Co to znamená?" vyhrkl Elias. Pamatoval si, o kolik krve přišla při potratu kdysi. Myslel si, že to nemůže přežít.

„Krvácení by nemělo být příliš silné. Ale bude to dost bolestivé. Můžu jí dát trochu makového mléka..."

„Ne," zakroutila hlavou Lia. „Žádné makové mléko."

„Ale miláčku," oslovil ji Elias naléhavě.

„Chci to cítit," řekla na to Lia. „Potřebuju to cítit. A potřebuju vědět, že jsi u mě. Prosím..."

Elias na to se sebezapřením přikývl. „Tak dobře."

Lia ho pak políbila na tvář: „Ty pláčeš?" zeptala se a on si uvědomil, že mu po tváři tečou slzy.

„Nesnesu tu bezmoc," odvětil na to. „Už jsem to nechtěl zažít."

„Chceš mi říct, abych to nedělala?"

Na to jen zakroutil hlavou. Kdyby musel rozhodnout za ni, asi by po předešlých zkušenostech rozhodl právě takhle. Naposledy málem zemřela a on měl o ní takový strach, že měl pocit, že z toho přijde o rozum. Pak ji pevně sevřel, zavřel oči a nasál její vůni. „Opovaž se mě tady nechat samotného," vyhrožoval jí.

„Jak poroučíte, pane," zašeptala Lia azmarinsky a tím přinutila Eliase k ještě většímu pláči.

„Musíme sebou pohnout," vyrušila ho pak Iryna. „Provedeme to v umývárně. Vezmi si na sebe tohle," podala jí starou košili. „A až začneš krvácet, Elias tě tam odnese."

Elias pomohl Lie se převléct a pak jí Iryna podala nápoj. „Kdyby se něco zvrtlo," obrátila Lia na Eliase. „Přiveď ke mně Auriho."

A na to jí Elias odpověděl: „Nic se nezvrtne. Všechno bude v pořádku, miláčku."

Lia si přitiskla pohár ke rtům. Elias ji sledoval, jak se třese. Pokoušela se zůstat silná. Zavřela oči a chvíli se nic nedělo. Dovnitř pronikal Kieranův hlas a taky dětský smích. A Lia najednou odhodila pohár na zem a začala si rukávem utírat pusu, přesně tam, kde se dotkla okraje cínového pohárku. „Já... já nemůžu..." vyhrkla. Prudce dýchala a s vytřeštěnýma očima sledovala rozlitý pohár. „Já to dítě chci."

Elias nevěděl, co odpovědět. Necítil úlevu. Byl vyděšený k smrti, že s tím chce pokračovat. Nechápavě na ni zíral. A její odhodlání se najednou změnilo v provinění. Sklopila zrak: „Odpusť. Netušila jsem, že ty to dítě nechceš." Zase mu připomínala tu dívku z Lightmondu, která si každou drobnost v jeho výrazu dovedla vyložit jako zlobu.

Elias se musel zhluboka nadechnout, aby dovedl promluvit. Chytil Liu za ruku, a když k němu udiveně vzhlédla, vyslovil to nahlas: „Strašně se bojím, Lio," přiznal jí. „Bojím se si tím projít znovu. Ty jsi byla vždy statečnější než já..."

„To není pravda," vyhrkla Lia.

„Ale je. Já můžu mít sílu, rozhodnost, když je potřeba... Ale ty dovedeš vydržet víc než já. A já mám strach, že ti nedovedu být dostatečnou oporou. Nechci, aby sis myslela, že nechci to dítě. Jen mě bolí vědomí toho, co nás čeká. Potřebuju čas, abych se s tím dovedl smířit, miláčku..." přiznal jí.

Lia se zdála být jeho odpovědí zklamaná, ale přikývla: „Netlačím na tebe. Nemusíš se se mnou radovat. Jen potřebuji vědět, jestli mu budeš otcem, i když..."

Elias věděl, kam tím míří. Nemusela nic říkat. „Budu," odpověděl ihned. „Budu tu pro něj. Nemusíš se bát."

Lia se k němu přitiskla a objala ho. „Pojďme spát."

Elias ji uposlechl. Jako by nic došel za Kieranem a posunkem mu naznačil, že si dítě rozhodla nechat. Pak nahoru vzal děti. Mlčel, dokud neusnuly. Ale sám spát nemohl. Bývaly doby, kdy se modlil, aby s ním otěhotněla. Teď se na ni díval, sledoval, jak ve spánku tiše oddychuje a představoval si, že by za devět měsíců mohl zase uléhat bez ní.