Nechtěný dar pt. 3

16. Vyzrazené tajemství (E)

 Milovali se snad celý měsíc. Lia po něm opravdu toužila. Často tak, že se udělala, sotva na něj dosedla. Elias si byl jistý, že se Iryniny obavy nepotvrdily. Protože Lia byla najednou tak živá a tak šťastná. A Eliase tak obklopila tolika šťastnými vzpomínkami. S dětmi stavěli sněhuláky a sjížděli pastvinu na saních. Taky projevila zájem zase tancovat. A tak Elias pozval Kierana s Lynou a Nicka s Emery. A v kuchyni vytvořili improvizovaný parket, tancovali a zpívali. Nejen gumenské písně. Emery zpívala i azmarinské. Některé, které Elias ani neznal. I v práci se mu dařilo. Od Anatolyho měl vyšší plat než z dílny. A ačkoli musel uznat, že by se tam hned vrátil, kdyby mohl, peníze se mu hodily. Na své narozeniny tak koupil dárek Lie. Nedávalo to smysl, ale jemu přinášelo největší radost darovat něco jí. Zašel k šátkařce a koupil jí pěkný malovaný šáteček. Ne moc okázalý. Tmavě zelený s bílými květy. Lia stále nosila velké šátky. Nejen kvůli zimě na uši, ale i kvůli krátkým vlasům. Ale teď už si dovedla vlasy spojit do drobného culíku. A Elias na trhu sehnal také připínací cop. Chtěl, aby se cítila zase stejně jako dřív. Aby se tak aspoň na chvíli přes den dovedla vnímat.

Když pak zasedli ke sváteční tabuli, Lia si neustála spokojeně splétala a zaplétala cop. Večer si pak nechala vlasy spletené. Milovali se dost hlučně. A Lia se neustále smála. Když pak byli u konce, celá vyčerpaná mu ležela v náručí a Elias jí natíral záda mastí na jizvy. Tu noc spali sami. Holčičky už dávno uspali a Iryna na ně dala pozor. A Auri zůstal spát u Paskala, protože ho o to Elias poprosil. Chlapec se tentokrát o matku nestrachoval. Viděl, jak se celý večer usmívala. A Elias v její tváři viděl i něco jiného. Nejen ten úsměv. Doslova zářila.

Radost mu trochu pokazilo až následující ráno, kdy vedle sebe Liu nenašel. Byla sobota. Nikam nemusel. Doufal, že se budou k sobě tisknout ještě ráno. Vyškrabal se na nohy a navlíkl si v chladném vzduchu přes košili svetr. Vyšel na chodbu a zaslechl Paskalův hlas: „Mohly to být ty vejce, co jsi měla včera k snídani... I když ty jsem měl taky... Nebo zkyslé mléko..."

„Asi jsem jen splácala dohromady spoustu jídla..." odpovídala mu Lia.

„A k tomu ten alkohol. Já to říkám pořád, že ženy na pití alkoholu nejsou stavěné."

Pak zaslechl dávení. Okamžitě vyrazil k umývárně, kde se mu naskytl pohled na zvracející Liu do nočníku. Paskal seděl u ní a otíral jí ústa ručníkem.

„Co se děje, miláčku," okamžitě k ní přispěchal z druhé strany. Lia měla ze zvracení uslzené oči a ve tváři nezdravou barvu. „Jen jsem to asi přehnala s jídlem. Jen co to ze sebe dostanu, bude mi dobře," pokusila se usmát.

„Měla jsi mě vzbudit."

„Sotva jsem sem stihla doběhnout," odpověděla na to a usmála se. Jeho přehnaná starostlivost jí evidentně pobavila.

„Tak co kdybys šla zase do postele. Vezmu ti s sebou hrnec, zatopím v kamnech a přinesu ti něco k pití," vyjmenovával, co bude dělat, jako tenkrát, když se ještě bála každého jeho nečekaného pohybu. Byl to zvyk, který ji opět donutil se usmát. „To zní dobře. Ale popros za mě Irynu, jestli by nedohlédla na děti. Jestli je to nakažlivé, nechci, aby to chytily."

„A co já? Já se o své děti postarat nedovedu?"

„Ne, když se budeš starat o mě."

V tu chvíli by ji nejraději políbil, ale držel se raději zpátky. Zato Paskal si všiml toho milostného napětí mezi nimi a pronesl: „Myslím, že teď budu zvracet zase já."

Elias uložil Liu do postele a staral se o to, aby měla dostatek tekutin a jídla, které by jí nerozbouřilo podrážděný žaludek. Četl jí nebo spolu jen tak leželi v obětí. „Je to jako tenkrát," zašeptala k němu. „Akorát, že mnohem lepší."

„Protože nemáš strach?" zeptal se jí a Lia přikývl. „Jediný, kdo nás může vyrušit, je Iryna nebo Auri."

„Já bych ještě o pár lidech věděl," odvětil na to Elias. „Antonovi musíš přidělávat pěkné starosti."

„Má moc práce se zvířaty. Snaží se všechno obstarat, když nemusí jet na trh. A ty bys mu s tím mohl jít pomoct."

„Nevyháněj mě, když ti není dobře."

„Ale mě už dobře je," odpověděla a pohladila ho po tváři. „Už pár hodin jsem nezvracela. Tak běž..."

„Tak dobře," odvětil, ale jen na chvilku. Nabalil se a vyrazil ke zvířatům, kde Anton kydal hnůj. A po návratu se ubezpečil, že Lia měla pravdu. Už nezvracela a následujícího dne naopak už u snídaně snědla tolik jídla, že jí musel připomenout, že by to teď neměla přehánět.

Uteklo pár dalších dnů, když se u nich zastavili Garazovi. Elias by rád nechal Juriho stát před vraty. Ale Mira zřejmě odhadla Eliasovy myšlenky a vyhrkla: „Lia říkala, že můžeme přijít oba."

Juri mlčel, ale působil o dost lépe, než když ho Elias viděl naposledy. Jen se slabě podepíral při chůzi holí. Elias je doprovodil do domu a při té příležitosti se Miry vyptával: „A jak se máš?"

„Dobře," odvětila. Včera mě Hedvika vzala s kamarádkou na kopec sáňkovat. Byla to zábava," srdečně se usmála.

„To věřím. Taky jsme sáňkovali," spustil Elias. Jiskřičky v očích, které měla z vyprávění o té kratochvíli Mira v očích, měla včerejší den Iri, když ji svíral na klíně, zatímco druhou rukou držel lanko od saní. K Jurimu ani nepromluvil. Nevěděl, jak a zda by vůbec měl. A tak je usadil ve světnici, zatímco šel sehnat svou ženu. Vyšel schody k ložnici, odkud zaslechl, jak hovoří s Irynou.

„Mira z toho bude zničená. Nemůžeme jim to teď říct. Říkala mi o té dohodě, kterou mají s Jurim. Řekl jí, že když potratí, tak už se o žádné další dítě pokoušet nechce."

„Myslíš si, že by to mezi nimi mohlo zase začít vřít?" tázala se jí Iryna.

„Já nevím. Zatím bych si to raději nechala pro sebe," řekla a Elias, kterému bylo nepříjemné poslouchat za dveřmi, zaklepal. Obě ženy na něj hleděly dost vylekaně. A tak předstíral, že nic neslyšel. „Mira s Jurim nás přišli navštívit. Jsou v kuchyni."

„Dobře. Pošli mi Miru prosím sem. Jen se upravím a přijdu."

Elias přikývl a věděl, že to pro něj znamená, že stráví chvíli s Jurim. Ale jestli byla Mira skutečně znovu těhotná, měl pocit, že by bylo nejlepší to Jurimu říct a zatlačit na něj, aby byl na Miru co nejvlídnější. V takových chvílích Eliasovi nevadilo třeba i vyhrožovat. Stejně jako Lia, i on potřeboval Miru chránit. Byla to čistá milá duše. Jestli se jí podařilo zase otěhotnět, zasloužila si opečovávat. Zvlášť po tom, čím si prošla v Lightmondu.

Po pár sekundách mučivého ticha tak vyhrkl: „Mira je těhotná."

„Co?" zadíval se na něj Juri nechápavě.

„Je těhotná. Gratuluju. A teď to nepodělej, jasný? Nebo ti přijdu rozbít hubu," pronesl stručně sarkasticky.

„Ne... To nemůže..." Juri na něj stále hleděl, jako by se Elias pomátl.

„Vím, na čem jste se dohodli. Jeden potrat a dost... Ale na plození dětí musí být dva. Takže se nechovej jako zasranej Gumen a dohlídni na to, aby to dítě donosila, když o něj tolik stojí."

To už scházeli dolů i ženy a Elias tak k němu ještě rychle zašeptal: „Ode mě to nemáš. Počkej, až ti to řekne sama."