Nechtěný dar pt. 3

31. Paskalovy noční odchody (P)

 Očekával, že bude chtít Nena proležet pár dnů v posteli. Ale ona hned ten večer prosila, aby ji nechal malovat na hrníčky. A tak jí dal jeden ze svých nepovedených kousků a povídali si. Na jednu stranu si tím ověřoval, že skutečně neví, jak se chovat k dětem. K takovým nekonečným hovorům s přáteli v Severopolu brával flašku alkoholu. S Nenou mu musel stačit bylinkový čaj. Učil jí, jak si vzor rozvrhnout, aby na hrnku vypadal dobře. Učil jí tečky, čáry, vlnovky a ona z toho byla nadšená. A spát šli až po půlnoci. Následující noc však cítil, že musí jít za Martinem. Dlužil mu to. A tak, když si myslel, že spí, se tiše vytratil. Vrátil se až se svítáním. A zopakoval to v tom týdnu ještě dvakrát. Týden utekl jako voda a přišla další neděle. Nena jít do kostela nechtěla a Lia zase zvracela, takže si Elias trval na svém, že ji s sebou nevezme. Odešli jen s Aurim. Paskal vzal Nenu aspoň na krátkou procházku po okolí. Venku mrzlo, ale nebe bylo modré. Sníh pálil do očí. „Je v Severopolu taky taková zima jako tady?" zajímala se Nena.

„Ještě větší," odpověděl. Rybáři nejdřív musí nejdřív na moře vyrazit se sekerami. Kolikrát bývá několik kilometrů od pevniny jen tlustý led. Vysekají otvory na rybolov a pak sedí v kruhu zabalení do tuleních kožešin."

„Co to jsou tuleni?" ptala se.

„Zvířata, co vypadají jako ryby s hlavou psů," odpověděl a ona se začala smát. „To sis teď vymyslel."

„Nevymyslel. Za koho mě máš? Vzal bych tě tam, kdyby to bylo bezpečné. Je to tam nádherné." zasnil se, ale Nena ho vytrhla z přemýšlení svou otázkou: „Tobě se pořád nelíbí, že spíme na jedné posteli?"
„Trochu kopeš," pokusil se o žert. Ale byla to pravda. Nena byla v hodně věcech stále ještě dítě. V noci uzurpovala prostor a pak se mu smála.

„Já to myslím vážně, Paskale!"

„Já taky."

„Chodíš v noci pryč. Jdeš se vyspat někam do města? Já se můžu vyspat i v kuchyni u kamen. Vezmu si Darka," líčila mu.

„Tak ty sis toho všimla," ušlo mu z úst. Nevěděl, co s tím dělat. Ale nezlobil se.

„Chodím za někým," přiznal. „Za někým, koho mám moc rád. Ale nemůžeme být spolu."

„Ta paní je vdaná?" zeptala se ho Nena naivně.

„Je to jinak. Ale je to strašně složité."

„Ale je na tebe hodná a máte se rádi?"
Paskal přikývl.

„A nemůžu za to, že je to složité, já?"

„Ne, nemůžeš, zlatíčko. Bylo to složité už dřív," řekl a objal ji kolem ramen.

„Představíš mi ji?" zeptala se Nena.

„Jednou," odpověděl. „Musíš být se mnou trpělivá."

Tu noc o tom vyprávěl i Martinovi. „Myslí si, že jsi žena," zasmál se. „Ale asi bychom ji u toho měli nechat. Je ještě mladá. Neví, co by způsobila, kdyby nás prozradila."

„Souhlasím," odpověděl Martin. Pak ho políbil na krk. Leželi nazí u něj v posteli. Udýchaní z milování. „Má na tebe dobrý vliv."

„Někdo musí ten tvůj špatný vyvažovat."

„Připadám si na statku konečně jako doma," přiznal mu. „Ale jednou pro ni postavím vlastní domek. Když bude chtít."

„A když se bude chtít vdát z lásky?"

„Tak se vdá. Nebudu jí bránit. Ale začínám rozumět, jak důležité je, aby byla samostatná. Aby měla vlastní peníze. Aby se dovedla sama uživit. To je to, co pro ni chci. V Severopolu mám tři bratry a další dvě sestry. A to nepočítám ty mrtvé a ty, o kterých nic nevím. S bratry mezi námi vždy panovala rivalita o otcovu přízeň. Nasmáli jsme se společně, ale spíš vzájemným špičkováním. Jednou mě takhle, když jsem spal, odnesli na hnůj. Rajkův nápad. Roksana mě tenkrát viděla přicházet celého ušpiněného zpět do domu a z okna na mě vylila džbán s ledovou vodou. Podotýkám, že venku bylo snad mínus třicet. Olga mě tenkrát potkala na chodbě a raději zrychlila krok, aby se mnou nemusela mít co do činění. Když jsem pak potkal Dahliu, měl jsem dojem jako bych potkal sám sebe. Byla tak jiná od toho všeho. Jenže i já se ve snaze zapadnou mezi ně choval k Dahlii špatně. Teď mám šanci to napravit s Nenou. Podpořit ji tak, jak jsem vlastní sestru podpořit nedokázal."

„Vím, že to dokážeš," řekl Martin. „Budeš úžasný bratr. I když jsi ve skutečnosti její manžel..."

„Je to ztřeštěné," zasmál se Paskal. „Ale na tuhle část se snažím nemyslet."