Butterfly

Ne.

"Čau," zvedl vyzvaněcí telefon Harry. Zastavila jsem na křižovatce. Harryho dlaň, která mi hladila celou jízdu z nemocnice pravé stehno se zastavila.
"Teď?" zamračil se.
"Co se děje?" zašeptala jsem, zařadila jedničku a rozjela se na zelenou.
"Motýlku? Nebude ti vadit, když k nám příjde Fred?" nasadil prosebný, štěněčí úsměv.
"Jeho vždy ráda uvidím," falešně jsem se usmála.
"Jasně, za dvacet minut můžeš přijít," zaradoval se jako malé dítě. Zastavila jsem na další červené. K Harrymu domu je smafor za semaforem. Už mě to začíná rozčilovat. Nehty jsem si poťukávala do volantu písničku, kterou zrovna dávali v rádiu. Všimla jsem si, že se Harry pořád nadechuje, jakoby chtěl něco říct, ale nikdy na to nesesbíral dostatek odvahy. Poposedl si a kousl se do rtu.
"Proč ho nemáš ráda?" nevydržel to a zeptal se.
"Někoho mi připomíná," naskočila zelená a já se rozjela.
"Jacoba?" jeho dlaň se začala opět pohybovat.
"Jo," zařadila jsem trojku.
"Motýlku... Žádnej Jacob mi nic neudělá," nahodil svůj "ničím si nelam hlavu, jsem multimilionář, který má dostatek peněz na nejlepší ochranku" úsměv a díval se před sebe.
"Ne, Harolde, udělá!" vztek se mi začal vymykat kontrole. Proč mi ten Jacob vždycky dokáže zvednout žluč jak nikdo jiný?
"Motýlku, nic mi neudělá," zopakoval s klidným hlasem. Naštvaně jsem se nadechla.
"Ššš," otočil se a usmál se. Vždyť Harry za nic nemůže... Kdyby chtěl už dávno mě vyhodí ze svého domu. Pohladila jsem ho po tváři. Chytil mou dlaň do své a políbil jí.
"Miluju tě," zašeptal mi do dlaně. Jednou rukou jsen řídila a druhou jsem měla v Harryho dlaních. Užívala jsem si ten dotek. Očekával, že mu řeknu taky své miluju tě, ale já to nedokázala. Zastavila jsem před Harryho domem. Vytrhla jsem mu svou dlaň a vystoupila. Podívala jsem se přes okénko na Harryho. Byl smutný. Opravdu moc smutný. Hluboce se nadechl a vydechl. Na čele se mu objevila vráska, která se tam vždy objevovala, když byl smutný nebo zklamaný. Bodlo mě to u srdce, co vše mu způsobuju. Ale když mu to řeknu... Kdo ví, co mu Jacob udělá.
"Pojď," otevřela jsem mu dveře a chtěla ho chytit za ruku, ale vymanil se mi. Takže byl smutný a k tomu naštvaný. Chápala jsem ho. Kráčel pomalu a opatrně, slepeckou holí si oťukával každý milimetr na chodníku.
"Ty mě nemiluješ?" otázal se hrubým hlasem.
"Harry..." periferním viděním jsem zahlédla nedaleký pohyb osoby.
"Miluješ mě?!" vykřikl nahlas. Frederik zpozorněl, očekáváním zvedl obočí.
"Harry..." byla jsem v koncích. Když mu řeknu ne, nikdy se mnou nepromluví, zlomí ho to. Ale když řeknu ano, vše bude v normálu, ale Jacob mu ublíží.
"Andrey, ptal jsem se na něco..." zastavil se a začal přetrhovaně dýchat. Z očí se mu vyplavily dvě slzy. Zděsila jsem se. Jacob to vše pozorně s úsměvem od ucha k uchu pozoroval.
Stoupla jsem si na špičky, vzala Harryho za tváře, přitáhla si ho blíže a políbila ho. Do toho tří sekundového polibku jsem se snažila dát vše. Vše, za co jsem ho milovala, ale i nenáviděla.
"Bude ti to stačit jako odpověď?" přiložila jsem své čelo na to jeho a vyčkávala na jeho odpověď.
"Bude muset," pousmál se a polibek plný lásky mi opětoval. Ale to by to nebyl Harry, kdyby se to zas nějak nezvrtlo. Přitáhl si mě za boky k tělu a jazykem se mi probojoval až do úst. Dlaně jsem mu zasunula pod triko na zádech. Přejížděla jsem mu po vypracovaných svalech na zádech a nemohla se jich nabažit. On ty své přesunul na můj zadek.
"No fuj, necháte toho?" přišel k nám Frederik.
"Kazišuk," zašeptal Harry a odtáhl se. Zamračila jsem se a šla ke dveřím. Harry se tam přivítal s Frederikem a pak oba šli za mnou. Otevřela jsem jim dveře a ustoupila.
"Ahoj Audrey," pozdravil přeslazeně. Ani brvou jsem nepohla a jen dál vyčkávala, až ti dva projdou. Harry se pobaveně pousmál, ale neříkal nic. Vyzuli si boty, pověsili si kabáty a usadili se na gauči.
"Dáš si něco Harry?" pronesla jsem, když jsem šla do kuchyně.
"Kakao, Frede?"
"Taky, díky!" zavolal na mě. Z kredence jsem vytáhla dva bílé hrníčky, z lednice vytáhla mléko, které jsem do nich nalila, ve špajzu jsem po usilovném hledání našla od Mark & Spencera kakao. Ten Harry tu má všechno značkový. A to i takový kraviny. Tak co se dá čekat od multimilionáře. Hrníčky s mlékem jsem dala do mikrovlnné trouby ohřát a mezitím, co se mléko ohřívalo jsem dumala jestli ozdobit Frederikovi hrníček flusancem nebo nikoliv. Mikrovlnná trouba zapípala, ohlašující má ohřátá mléka. Až teď jsem si uvědomila, že jsem to mohla udělat v kávovaru. No nic, aspoň to budou mít krásně tak jak to dělají chudší lidé. Nasypala jsem do nich tři lžíce kakaa a zamíchala. Poté jsem z lednice vytáhla ze včera připravenou šlehačku, která se mi jako jediná z mnoha věcí k požívání povedla, zatřepala a nastříkala tu bílou tekutinu na oba hrníčky. Ty posypala kakaem a odnesla je do obývacího pokoje. Frederikův hrnek jsem postavila na stůl a Harryho vzala do dlaní.
"Tady," předala jsem mu ho a vstala.
"Kam jdeš?" zvedl zrak od hrníčku s kakaem a očima zabloudil na mé břicho.
"Nechám vás tu o samotě," pročísla jsem mu vlasy.
"Ne, buď tady," vycenil zuby Frederik.
"I Fred tě tu chce," poklepal na místo vedle sebe. Povzdechla jsem si a sedla si vedle Harryho.
"A co vy dva? Jak to teď mezi vámi je?" sedl si do tureckého sedu a otočil se směrem k nám.
Stiskla jsem Harryho ruku pevněji. Vymanil se mi ze sevření, dal mi ruku kolem ramen a přitáhl si mě k sobě. Dala jsem mu hlavu na rameno a Frederika ignorovala.
"Zeptej se tady Audrey," dal mi pusu do vlasů a mě zavalilo horko. Cítila jsem jak postupně rudnu.
"No?" nedočkavě si poposedl Frederik.
"Proč zrovna já?" dívala jsem se zbrkle všude možně jen ne na Frederika. Nebo Jacoba? Co já vím jak si teď říká.
"Proč mám furt o našem vztahu mluvit jen já, když ani nevím jak to mezi náma je?" sykl naštvaně Harry.
Frederik si to začal naplno užívat. Oči mu zářily radostí z naší začínající hádky.
"A co chceš vědět?" přitulila jsem se k Harrymu. Frederikovi pohasly oči. Já ti dám ty parchante.
"Jste spolu?" nadzvedl levé obočí.
"Ne," zákeřně jsem se pousmála. Frederik a Harry sebou zaraženě cukli. Harrymu se ztratil úsměv blaha a Frederikovi odplaval zákeřný škleb.
"Cože?" zašeptal tiše Harry, že jsem ho sotva slyšela.
"Dělám si srandu," zasmála jsem se.
Harry si sundal ruku z mého ramene a dam si ji na stehno. Frederik nasadil svůj příšerný úsměv.
"Takže? Co?" zkousl si Frederik ret při pohledu na mé nohy.
"Chodíme spolu," pronesla jsem majetnicky.
"Miluješ ho?" prohlédl si mě.
"Víc bych už nedokázala," podívala jsem se na své ponožky. Právě jsem si koupila jízdenku. Jízdenku do města, kde bydlí smrt. Ale ne má smrt. Harryho smrt.