Butterfly

Navždy tvůj, M.

Budík mi začal nepříjemně řinčet a má kocovina na to nereagovala příliš dobře. Pootevřel jsem oči, našel budík, vzal ho a co největší silou s ním třískl o zem. Budík přestal okamžitě vydávat nepříjemné, pisklavé zvuky a já se otočil na záda, ale za pasem mě zaškrábal nějaký papír. Zamračil jsem se a kus papíru, který jsem měl pevně zastrčený v kalhotech, si vyndal. Nebyl to žadný kus papíru. Byla to krapet zmačkaná, bílá obálka. Otočil jsem si ji a zadíval se na písmo. Bylo tam úhledně napsané mé jméno. To písmo mi přišlo povědomé.
Aniž bych si své činy promyslel, hladil jsem to povědomé písmo prsty. I přes silné dunění hlavy jsem se hbytě posadil. V rukou jsem si obálku otáčel kolem dokola, ale žádné jiné jméno krom toho mého tam nebylo. Obálku jsem opatrně položil vedle sebe a stáhl si kalhoty. Podíval jsem se do svých tmavě modrých džín, jestli tam někde není ještě nějaký jiný papírek, ale nebyl. Ani v té nejmenší kapse nebyl sebemenší papírek. Kalhoty jsem odhodil k budíku a obálku vzal znova do dlaní.
Srdce mi neznámým důvodem bušilo jako o závod a já se přistihl nad tím, že váhám jestli to otevřít či to nechat navždy zalepené. Má zvědavost mi nedala a tak jsem obálku z boku roztrhl. Než jsem to, ale začal číst, musel jsem si všechna pro a proti nejdříve promyslet. Nikdy se mi nic takového nestalo. Nikdy jsem od nikoho nedostal dopis. Tedy, dostal. Od fanynek, ale ty se podepíší svým celým jménem a k tomu většinou připíší svůj twitter. Nikdy jsem žádný dopis, krom tohohle neotevřel. Nikdy. A k tomu anonymní. Co když to je dopis od nějaké bláznivé fanynky a já se tu strachuju, co v tom za hrůzy může být. Odfrkl jsem si a dopis otočil, ale z jednoho se staly dva. Protočil jsem nad tím očima, ale mé oči začaly číst dřív než jsem to stihl odložit.
Stálo tam až moc povědomým písmem:
"Dřív než si začneš číst, to co ti chci zde napsat, slib mi, že tento dopis po přečtení spálíš. Znám tě dost dlouho na to, abych mohla doufat, že až takový idiot nejsi. Dřív jsi byl a to velký. Ale teď můžu říct, že nejsi. Chováš se tak, ale i ty sám víš, že takový ve skutečnosti nejsi. Tak nejdříve mi slib, že to spálíš. Hned jak si to přečteš. Slib mi to. Prosím."

Položil jsem dva dopisy zpět vedle sebe na postel. Co je tohle za psychopata, že mi píše ať to spálím? Copak bych to měl ještě někomu ukazovat? Promnul jsem si své unavené oči a podíval se na svůj nový telefon. Sedm hodin ráno. Zachvíli bych už měl jít z postele a přichystat se na zkoušku. Zadíval jsem se na ty dva popsané dopisy. Táhlo mě k nim něco, co jsem nemohl popsat ani vlastními slovy. Jako by ty dopisy byla nejlepší čokoláda na světě a já byl malé dítě, kterému mamka zakázala ji jíst. Ale já poslušné dítě nikdy nebyl.
Než jsem se stačil znova nadechnout, první dopis jsem opět třímal v rukou a četl:
"Kde mám začít? Tak asi vše nejlepší Harry. Přečteš si to sice až druhý den, ale to vůbec nevadí.
Chybíš mi. Strašně moc. Chybí mi naše chvíle, které jsme strávili na tom nejlepším koberci na světě. Chybí mi dokonce i tvé věčné hubování za to, že si beru tvá trika. Chybí mi tvé vlasy, slova... Chybíš mi ty, Harry.Je absurdní, že ti to píšu, když jsi ani nepamatuješ, kdo jsem. Ale to je možná i dobře. Nebyla jsem pro tebe dokonalá a nikdy nebudu. A ty si potrpíš na dokonalých věcech. Třeba se přestaneš chovat jako hulvát a znova budeš ten Harry, kterého jsem tak moc milovala. A stále miluju.
Doufám, že si najdeš nějakou dokonalou manželku, abych si pak mohla říkat, že máš konečně život takový jaký sis přál. Protože položme si ruku ma srdce. Se mnou by jsi ho dokonalý nikdy neměl. Copak by jsi chtěl za ženu tak obyčejnou, nevýraznou ženu? Ne, nechtěl. Dobře, budoucnost jsme si spolu nikdy nepředstavovali. Teda ne až tak do hloubky. Ale víš, co? I přes to jak moc nenávidím děti jsem si Darcy oblíbila. Pamatuješ si jak se mě tenkrát Darcy zeptala jestli si tě chci v budoucnu vzít? A já řekla, že ne? Och jistě, že nepamatuješ... Klidně bych si tě Harry vzala, aby Darcy mohla bydlet s náma. A ty jsi moc dobře věděl jak manželství zapírám. Ale představa, být tvá manželka...
Dobře, nebudu tu kecat nesmysly, když si na to vše ani nepamatuješ.
Takže dnes ti je čerstvě dvacet tři, Harry. Jsi už starý dědek, který má ale kolem sebe stále víc a víc žen. Ale jen si dávej bacha na to, aby jsi je všechny nepostrácel. Dědci o své ženy přicházejí hned jak jim nedají pár liber.
Viděla jsem, že jsi to včera pěkně oslavil. Určitě jsi si nějakou holku našel a využil ji, jak to poslední dobou děláš. Opil se a pak každou žádal ať ti ho vykouří. To nejsi ty Harry. Znám tě na to až moc dobře, abych věděla, že to nejsi ty. Ty jsi milý, pozorný, vtipný a velice inteligentní muž. A ty tvoje kecy, že už nemá cenu si v téhlé společnosti plné laciných zlatokopek, hledat nějakou normální holku? Blbost. Já si taky myslela, že s lidma jako jsi ty, se nemá ani cenu zahazovat. Ale pak jsem potkala tebe. A má přísaha, že se do žádného muže nezamiluju byla zakopána hluboko pod zem. Byl jsi až otravný, jak jsi se snažil abychom byli spolu. Jsi totiž ten nejotravnější člověk, kterého znám. Ty umučíš svými slovy každého. A on ti pak celý zoufalý z toho, jak furt nenápadně prosíš o to, co chceš... Vše dá. I já ti vše dala. Vše, co jsem kdy měla. Víš proč? Protože jsem se do tebe zamilovala tak moc, že jsem bez tebe nemohla pomalu ani dýchat. Ale ani to nám nevydrželo dlouho. Nikdy nam nic nevydrží dlouho. Počínaje hrníčkem, končí námi. A opět. Víš proč? Protože jsi zapomněl. Zapomněl jsi na to jak moc jsem tě zbožňovala. Na to jak jsem ti do postele nosila snídaně, jen ať už na mě nejsi naštvaný. Na to jak moc ráda jsem ti pomáhala a dokonce i na naše noci, na které ty nikdy nezapomínáš. To díky tobě jsem toho tolik zažila. Naše momenty, hádky, ale i vtípky nikdy nezapomenu. I když jsi to všechno zapomněl, já to nezapomemu ani kdybych musela. A až tě uvidím v televizi s tvojí rodinou, bude to bolet, strašlivě moc, ale i tak se pousměju a budu ti přát lásku takovou jakou jsme měli my dva. Lásku, kterou mi teď nikdo neuvěří. Ale jestli tě budu muset ztratit úplně... Nevím, co si počnu Harry. Nemůžu ti nás připomenout, nemůžu. Ale, když jsi šťastný ty, jsem i já. Harry... Je sakra těžké předstírat, že se mezi náma nic neodehrálo. Někdy se bojím, že něco udělám špatně... Sebemenší pohled na tebe... A ty vše zjistíš. Raději si to ani nebudu představovat. Představuji, ale ty důsledky si raději ani nepředstavuji.
Protože Harry... Ty jsi na nás možná zapomněl... Ale já na nás dva nezapomenu nikdy... Nikdy. Kolikrát jsem tu už použila nikdy? Asi tak dvacetkrát. A to jsi mi říkával, že v našem vztahu slovo "nikdy" nepoužijem. A hele, je tu.
Doufám, že si své příští narozeniny užiješ stejně jako tyhle, a že vaše skupina se bude lepšit a lepšit.
Navždy tvůj, M."

Dočetl jsem oba listy téměř bez dechu a zmačkal je.
Když jsem se do toho čím dál tím víc začítal, tím víc jsem měl z toho špatný pocit. Očividně jsem se z touhle dívkou kdysi miloval. Kdysi je myšleno, když jsem byl slepý. Není možný, abych někoho miloval. Já nemiluju. Milovat znamená trpět. A já nehodlám kvůli nějaké holce trpět.
Ale to by mi teď nepsala dopis, ze kterého mi stály všechny chlupy v těle. Jako by si mé tělo pamatovalo kdo tento dopis napsal, ale mou mysl zaplavil kouř zapomnění. Nepamatoval jsem si na tu dívku ani malinko, žádný záblesk, nic.
Ale přeci tu byla jedna dívka, která mi utkvěla v mysli hned jak na mě drze promluvila. A ten záblesk, který jsem si nedokázal nijak vysvětlit... Nemohl jsem pochopit zda to byla vzpomínka nebo jen výmysl z mé fantazie. I když mi všichni kladli na srdce jak moc je zkažená, proradná a levná... Mé tělo k ní táhlo něco silného. Věděl jsem, že ji nesnáším. Ale ukradená mi rozhodně nebyla. Když se ten barman kolem ní pochomítal, mé tělo pohlcoval adrenalin. Hotový lev, který by v ten moment schopen z toho barmana nadělat kusy rozdrásaného masa. A pak? Pak si vzít Audrey do svého doupěte a světe div se... Objímat ji v náruči. Chtěl jsem ji vyšukat mysl. A jak. Ale když jsem se zadíval do jejích zvláštních očí, nemohl jsem. Byla tak moc malinká a křehká, že bych ji nesl v rukou jako poklad. Ale barmanova být nemohla. Mé včerejší zjištění, které jsem si záhadným zázrakem pamatoval, mě potěšilo.
Vystrašeně jsem běžel do své koupelny. Svlékl jsem ze sebe boxerky a vlezl rychle do sprchy, kde jsem na sebe pustil proud studené vody. Co se to se mnou krucinál děje. Zděsil jsem se sebe tak moc, že mi mé srdce bilo rychle ještě dlouho po tom, jak jsem vlezl do sprchy. Studená voda mi oplachovala všechny části těla, ale pocit, který mi uvíz v břiše, při myšlení na tu běhnu, stále plál.
"Kurva!" zakřičel jsem a vrazil pěstí do zdi. Okamžitě jsem toho litoval. Do zápěstí se mi vdrala příšerná bolest, ale je to jen a jen dobře. Kdybych nepřemýšlel o té spodině, nikdy by se to nestalo.
Vypl jsem sprchu a vylezl ven. Osušil se ručníkem, který jsem si poté obmotal kolem boků.
"Spíš?" uviděl jsem Louisovu hlavu ve dveřích.
"Ne," přešel jsem ke skříni a přemýšlel nad tím, co si obléct.
"Za hodinu odjíždíme, tak jsem ti to přišel říct," řekl a na to odešel.
Když jsme se s tou dívkou tak milovali, Louis by to věděl jako první... Tak proč mi doteď nic neřekl? Proč mi jen vykládal o Oxfordovi, jak předstírala mou lásku kvůli sázce? Proč mi o té dívce, kterou jsem miloval očividně i já, neřekl? Ví, že bych musel najít tu nejdokonalejší holku na širým světě, abych s ní vydržel být víc než jednu noc. A to mohla být jen jedna. To znamenalo jen a jen jedno. Všichni kolem mě mi tu lžou. Moji přátelé, sestra, matka a babička. Nemohl jsem přijít na kloub, proč. Ale jedno jsem věděl určitě. Půjdu klidně přes mrtvoly, abych zjistil, kdo ta dívka je. Papíry si schovám a až ji najdu, dam ji je a poprosím ji o to, aby mi pomohla mi vzpomenout si.
Ta dívka, která mě ulovila, Harryho Stylese, který byl známý svou chladností a odmítavostí... Musela být hotový anděl, když jsem ji miloval i já.
Kdo to je zjistím za každou cenu. A ti, co mi budou lhát, potrestám. Přísně.