Butterfly

Je pro Harryho k Vánocům.

Se zazvoněním jsem vešla do obchodu s různýma věcičkama. Urychleně jsem si třela ruce, abych alespoň jim dopřála doušek tepla. Porozhlédla jsem se po obchodě. Je den před Vánocema a já stále nemám dárek pro Harryho. Paní Stylesové jsem koupila řetízek na ruku, Johnovi bílé tričko, přesně takové jaké si přál, Shaw nic nechtěla a tak jsem ji koupila aspoň řetízek na krk, ale u Harryho jsem pořád nevěděla co. Sáhla jsem si letos teda opravdu do peněženky. Karol jsem vzala na nákupy a koupila ji sukni a lehký top. Díky bohu za slevy!
Přešla jsem k regálům s čokoládama.
"Chcete s něčím pomoct?" přišel ke mně mladý prodavač. Mohlo mu být něco kolem dvaceti, ale že by byl nějak pohledný, to ne.
"Vlastně ano," řekla jsem zoufale.
"Pro koho hledáte dárek?" ukázal své perfektně srovnané zuby. Nejspíše měl kdysi rovnátka. Ale zuby a úsměv měl opravdu krásný.
"Pro přítele..." prohlédla jsem si obchod.
"Aha... Tak to bude složitější," zachechtal se a přemýšlel.
"Co takhle něco do auta? Má rád auta?"
"No... Je slepý..." zasmála jsem se. Nachvíli zavládlo ticho.
"Nejste vy Audrey?" přimhouřil nade mnou oči.
"Ehm... Ano," prohlídla jsem si ho. My se snad známe?
"Moje přítelkyně žere One direction, a ještě víc Stylese," zakroutil očima.
"Jo aha," zasmála jsem se. Na to, že mě lidi začínají znát si nikdy nezvyknu.
"Tak, co by tak Harry chtěl..." zamyšleně se poškrábal na bradě.
"To právě nevím," vydechla jsem vyčerpaně. Už týden chodím po krámech jako smyslů zbavená a na nic vhodného přijít nemůžu.
"Co koťátko?" rozzářil se najednou.
"Cože?" usmála jsem se.
"Je slepý, takže moc dárků, které by si ohmatal neseženeš. Ale pokud mu koupíš koťátko tak na to si nejen sáhne, ale může si ho i s bližším popisem, který mu zajisté řekneš, i představit!" zvolal nadšeně.
"Pane bože! Děkuju moc!" zajásala jsem.
"Jenom... Můžu tě poprosit o fotku? Aby přítelkyně záviděla," zasmál se a zčervenal.
"Jasně," pousmála jsem se a přistoupila k němu. Vytáhl svůj mobil a na přední kameru se se mnou vyfotil. Celý vděčný se na mě usmál.
"Děkuju," schoval si mobil do zadní kapsy od džínsů.
"To já ti nadevše děkuju!" poděkovala jsem mu, popřála mu hezké svátky a odešla. Přitáhla jsem si kabát více k tělu a šla rychlým krokem do zverimexu. Vytáhla jsem mobil a naťukala Liamovo číslo. Od našeho posledního konfliktu se náš vztah zlepšil. Zlepšil se tak moc, že jsem s nim byla i nakupovat dárky. Zjistila jsem, že toho máme opravdu moc společného a že s ním můžu mluvit prakticky o všem. Je pro mě jako nejlepší přítel. Jednou, když jsem se s Liamem mluvila o trochu víc jak s Harrym, se ten kudrnatý obr ze srandy naštval. Půl dne se mnou nemluvil. I když byl rád, že mám zrovna s Liamem, kterého jsem kdysi dvakrát nemusela, tak dobrý vztah, se ale zeptal jestli mezi náma něco je. Zasmála jsem se a políbila ho. Šťastně se pousmál do polibku a téma Liam a já, bylo pro něj uzavřené. Ale i tak mě rozčílilo, že si Liam vyloženě právě ode mě nic nepřál a nechtěl. A to mi dal jako předčasný dárek obřího, bílého medvídka, který musel stát tak majlant.
"Liame?" pozorovala jsem jak mi z úst vyše kouř. Venku byla opravdu velká zima.
"Audrey?" Slyšela jsem jak se zasmál a v pozadí jsem uslyšela i další hlasy. Jeden patřil Harrymu, druhý Niallovi, třetí Zaynovi a poslední Louisovi.
"Počkej Harry," pokáral ho Liam a pokračoval: "co potřebuješ?"
"Běž od Harryho dál, prosím," řekla jsem smrtelně vážně. Slyšela jsem jak se Liam zvedl. A jelikož kluci spolu slyší každý slovo, co je od nich minimálně na sto metrů musel jít Liam někam daleko. Podle zvuku schodů jsem poznala, že jde do druhého patra.
"Můžeš," řekl starostlivě.
"Už mám pro Harryho dárek, ale potřebuju aby jsi si ho vzal k sobě do zítřka," zabočila jsem za roh staré budovy a vydala se rovně.
"Ale já zítra odjíždím za rodičema," povzdechl si.
"Aha," zamračila jsem se v hlavě hledala další nápad kam malé koťátko schovat.
"Je to nutný? Harry je slepý, takže když ten dárek schováš pod postel, tak ho tam určitě hledat nebude," zasmál se.
"Obávám se, že koťe pod postel asi neschovám," uchechtla jsem se.
"No to asi ne..." nastalo ticho. Liam nejspíše přemýšlel.
"Harry mě posílá abych se zeptal, co se děje," uslyšela jsem Louise jak mluví k Liamovi.
"Řekni mu, že se nic neděje," odpálkoval ho a dál přemýšlel.
"Máš velice starostlivého přítele," v jeho hlase byl důvtip a tak jsem se pousmála a řekla mu, že jsem to už dávno zjistila.
"Hele tak přijeď k Harrymu, já ti dám ve dveřích svůj klíč od domu a ty tam to koťátko odvez, jo?"
"Seš nejlepší na světě!" opět jsem zajásala.
"Já vím," típl to a já schovala mobil do kabelky od Harryho. Štvalo ho, jak si vše nosím v baťůžku a tak ho nenapadlo nic jiného než mi koupit kabelku za tři sta liber. Už jsem mu nezčetně krát ryla do jeho paličaté paměti, že od něj žadné dárky nechci, ale jakobych to nikdy neříkala. Už tři dárky jsem vrátila do obchodu a peníze mu za ně dala do rukou, sice byl znovu naštvaný, ale to mě nezajímalo. Nechci být světu na očích jako nějaká zlatokopka. Vešla jsem do zverimexu a prohlížela si malá koťátka. Nejradši bych si je vzala všechna. Každé na mě upíralo svůj zrak a prosilo o to abych si jej koupila až na jedno. Hnědosrsté koťátko se choulilo v rohu boxu, černé ťapky mělo stisknutá vedle sebe a vystrašeně se dívalo na všechny strany. Připomínalo mi Harryho. Opilého Harryho. Harry měl dvě opilé stránky. Jedna byla ta, kde byl pravdomluvný, naštvaný a rozbíjel či bil věci nebo lidi kolem sebe. Druhá byla ta kde byl jako tohle koťátko. Nejradši by se schoulil do klubíčka,schoval se pod peřinu a nevylezl. Vybrala jsem si mističky na vodu a jídlo, přešla jsem k pokladně, zaplatila za ní, jídlo a mističky a přistoupila k boxíku.
"Ahoj malinká," pousmála jsem se na ni a vzala ji do rukou. Schovala jsem si ji pod kabát a vyšla na ulici. Nevěděla jsem jestli se to ubohé koťátko klepe zimou nebo se něčeho bojí. Nejhorší na tom bylo to, že jsem tu nebyla autem, ale pěšky. Rychlým krokem jsem si to letěla k Harrymu, jen ať mi ta malinká neumrzne.

**** *** *** *** *** ***
Měla jsem tak promrzlé prsty, že jsem se nesnažila ani otevřít dveře a zazvonila.
"Kdo tam!" zahulákal Niall. Koťátko hlasitě zamňoukalo.
"Ššš," schovala jsem si ho více do kabátu.
"Jé," vykřikl a otevřel dveře do kořán.
"Koť-."
"Drž hubu!" dala jsem mu ruku na pusu.
"Proč?" začal šeptat.
"Je pro Harryho k Vánocům," objasnila jsem mu a on chápavě přikývnul.
"Tady," přišel Liam a podal mi klíč od jeho domu.
"Děkuju," převzala jsem od něj klíč, popadla klíče od auta a i s koťátkem odjela do Liamova domu. Postupně, co jsem kluky navštívila u nich doma jsem usoudila, že Harry to má asi zařízené ze všech nejlépe.
Vešla jsem do Liamova domu, položila kabelku i tašku s jídlem pro kotě na zem a přešla ke gauči. Položila jsem malou mícu na něj, políbila ji na hlavičku a přešla k věcem. Do rohu místnosti jsem ji dala jednu mističku, kterou jsem naplnila jídlem a druhou šla naplnit do kuchyně vodou. Jakmile jsem ji až po okraj napustila vodou jsem ji šla položit vedle té s jídlem. Koťátko se rozhlíželo po místnosti, ale bylo pořád schoulené do klubíčka. Pohladila jsem malou micinku na rozloučenou, vzala si kabelku a odešla.

(Na obrázku koťátko pro Harryho.)