Butterfly

To je ten tvůj kamarád?!

V úterý tu byl naštěstí klid. Pár hezkých chlapců tu flirtovalo s Karol. A v jednom kuse jí koukali do poprsí a na zadek.

Vše si zapsala a odešla.

"Mám jich plné zuby!" práskla notýskem o stůl a sedla si. Chlapci se nemohli přestat smát a rukama naznačovat jaké mají její prsa velikost.

"Kdyby aspoň věděli, že někoho vyhlížíš," mrkla jsem na ni a jukla do notýsku. Dvě caffe a jedna limonáda. Notýsek jsem jí podala a popohnala k práci. Zakroutila očima a šla dělat caffe. Chvíli jsem tam tak seděla a zírala do neznáma. Zvedla jsem se. Z chladničky vytáhla pomerančovou limonádu a položila ji k dvoum šálkum caffe.

"Dej mi to, jinak tě ještě znásilní," s poděkováním mi předala tác. S tácem a velikým úsměvem od ucha k uchu jsem si to mířila k těm, krasoňům.

"To není ta prsatá číšnice!" zakřičel jeden. Držela jsem jazyk za zuby a dále se usmívala.

"Ta snad žádné ani nemá," prohodil druhý tomu prvnímu. Přišla jsem ke stolu a všem dala objednávku. Nezajímalo mě, že nevím čí co je. Hlavně vypadnout.

"Ale prdel má dobrou, kluci," řekl třetí. Při chůzi ke Karol jsem jim otočená zády ukázala prostředníček. Kavárnou se rozeznělo hlasité Ou, a následně hlasitý smích. Mladíci tu ještě pár chvil zůstali a kolem třetí odešli. Dnes máme jen do pěti. Je půl čtvrté a já tu zírám nepřítomným pohledem na prázdný stůl jedenáct. Třeba jsem se dneska chtěla jen pohádat. Nebo ho jen vidět.

Místností se rozezněl zvonek. Vzhlédla jsem na dveře neuvěřitelnou rychlostí.

Při zjištění, že je to ten blonďák jsem vytáhla mobil a zapla si hru. Karol se začala na židli nervózně ošívat.

"Bože on jde sem, co mám dělat! Vypadám dobře?!" začínala panikařit.

"Vypadáš úžasně," pohladila jsem ji konejšivě po rameni a podívala se na Nialla. Zářivě se na nás usmíval. Kopla jsem do Karol. Rychle vstala a zrudla.

Přešla k Niallovi a dali se do řeči. Nechtěla jsem je poslouchat, tak jsem se otočila a dál se věnovala své hře. Po chvíli se Niall zeptal.

"Tak, co Audrey?"

S nechápavým, cože jsem se na něj otočila.

"Jestli teda jdeš," usmíval se. Karol vedle mě nás pozorovala. Podívala jsem se na ni.

"Ehm, cože o co jde," zčervenala jsem. Když je chci nechat o samotě tak se ztrapnim, super.

"Jestli se mnou, mým kamarádem a Karol půjdeš do restaurace," zaculil se na Karol.

"Ehm... Já asi nemám čas," při pomyšlení, že bych se měla seznamovat mi běhal mráz po zádech. Kdykoliv jsem se seznamovala končily naše témata na bodu mrazu. Beze slov. Karoline do mě kopla.

"Já fakt nevim," přemýšlela jsem jak se vymluvit. Kopla do mě po druhé. To už opravdu bolelo. Raději jsem přikývla.

"Tak to je opravdu super, víš on je teď hrozně smutnej tak ho nechci nechávat doma samotnýho, a když vím, že nikoho nemáš třeba mezi váma proskočí jiskra," mrkl na mě. Rozloučil se s Karol a odešel. Nasupeně jsem se vyrhla na Karoline.

"Jestli se něco zkazí! Zabiju tě na místě!" praštila jsem ji. Zasmála se a poslala mi pusu.

"V kolik a kde to je," sedla jsem si naštvaně zpět.

"O půl sedmé u mě?" zářivě se usmála. Přikývla jsem a šla obsloužit snad poslední zákazníky.

_________V pod večer_________

Při zjištění, že mi zbývá půl hodiny a mám vyrazit za Karol a já tu sedim v podprsence, kalhotech a s drdolem na kštici... Jsem začala jako každá žena zmatkovat. Osprchova jsem se. Díky bohu, že mám celý den drdol, nemusím teď řešit nějaké kulmování vlasů. Vyhrabala jsem ze skříně ty nejvíce slušné šaty, co jsem našla a oblékla si je.

Nařasovala si řasenku, dala lesk na rty, vzala si psaníčko do kterého hodila svůj Alcatel, vzala si deset liber, klíče a vyšla. Jeden hodila pod květináč a konečně opustila tento byt. U Karol jsem se trochu zdržela. Trochu déle jí to trvalo v koupelně. Jakmile vyšla nemohla jsem se udržet na nohách. Měla Červené šaty do půlky stehen. Krajkované kytičky jí lemovaly rukávy a krk. Měla kouřový líčení, černé jehly,překrásnou manikůru a blonďaté vlasy měla pečlivě vyžehlené. Vypadala jako princezna. Oproti ní jsem vypadala jak normální laciná sluška... Se sedmi centimetrovým podpatkem. Měla tak krásné nohy, že jsem si musela sáhnout. Hlasitě se zasmála a já s ní.

"Niall prozvání, je dole!" zakřičel na celý byt. Podívala se na sebe naposledy v předsíni do zrcadla, upravila se a vyšla. Očkem jsem si sebe prohlídla. Ubohá, chudá Audrey.

"Já se bojím, co když bude divnej," se sklopeným zrakem jsem pošepta Karol. Karol zamkla a hodila si klíče k sobě do malé kabelky.

"Neboj, určitě je sexy," mrkla na mě a pospíchala k výtahu. Nastoupili jsme a já Karol ještě poupravila.

"Kozy dobrý, prdel taky, vlasy dobrý, make- up taky a voníš božsky," usmála jsem se na ní.

"Ty taky voníš úžasně, kozy dobrý, prdel libová, styl elegantní a nevinný! Můžeme vyrazit!" vyšli jsme ven kde na nás čekal velký Range Rover.

"Wow. Jakto, že ho má?" promluvila jsem cestou.

"Nevim, dnes zjistim!" usmála se. Niall vyšel ven a podržel jí dveře. Ze zadu vyšel vysoký chlapec s hnědými vlasy. Zastavilo se mi srdce.  Já spatřila jeho, on spatřil mě. Oba se na sebe díváme, nevydáme ani hlásku. Zapluje zpátky do auta. A já se vzpamatuju.

"To je ten tvůj kamarád?! Děláš si prdel Nialle?! Harry?! Nikam nejdu!" otočila jsem se a začala odcházet. Karol do slova naštvaně vypadla z auta.

"Audrey Axford! Nechtěj abych ti vyškrábala oči! Zapadni do auta a drž hubu!" zakřičela na mě. Nevěřícně jsem se otočila. Začala se smát. Naštvaně jsem nasedla do auta a hlasitě práskla dveřma.

(Na obrázku šaty, které na sobě měla Audrey.)