Butterfly

Nesahej na mě!

Je osm a šest minut večer. Čekám u vchodu jak tvrdé Y a nikde ho nemohu najít. Copak on mi lhal? Jestli ano... Počkám ještě pět minut a pokud se neukáže mizím. Z pozarohu budovy se ozýval hlasitý smích. Dostala jsem strach. Takže pokud mě bude chtít dotyčný zabít letím do klubu. Podívala jsem se na mobil. Ještě tři mimuty. Hlasitý smích se zmírnil. Vyšel z něj větší kluk a dvě dívky. Dívky držel za pás a dlouhé vlasy se mu lepily k obličeji. Harry. V úsměvu se mu dělaly ďolíčky.  Nesnáším ďolíčky, ale ty jeho byly... Neodolatelné... Přímo vybízely k dotknutí. Skousla jsem si ret. Smál se hrdelním a chraplavým smíchem. Nejspíše byl opilý. Dvě minuty.

Dívka mu cosi zašeptala do ucha a on jí políbil. Druhá dívka byla uražená. Bouchla Harryho do zad a odešla pryč. Líbal se s blondýnkou vášnivě, úplně se žrali. Chytl ji za zadek a zmáčkl. Nakrčila jsem obočí. To je hnus. Odtáhl se a usmál se. Vzal ji za pás a nemotorným krokem si to mířili ke vchodu. Prosím ať si mě nevšimne. Skrčila jsem se a doufala, že mi to v mém ukrývání pomůže. Nepomohlo. Všiml si mě. Úsměv se mu vytratil. Pozoroval mě celou dobu, co šel. Oči se mu leskly podnapilým stavem. Teda myslím. Vedli jsme bitvu. Ani jeden z nás nechtěl tomu druhýmu dopřát tu čest vyhrát v nejdelším očním kontaktu. Jakmile zašel do vnitř uhnul pohledem. Tělem se mi rozplynul pocit vítěztví. Usmála jsem se a uviděla Jasona jak za mnou běží.

"Promiň, že jdu pozdě," blekotal udýchaně.

"To je dobrý," usmála jsem se a schovala mobil do kapsy.

"Fakt promiň, měl jsem trochu víc práce, ale neřešme to, jdeme?" nastavil mi rámě a já ho s radostí příjmula. Vešli jsme do zakouřené místnosti plné potících se těl, které se tančily, vnily a skákaly.

Jason mě vedl k baru a já hledala po místnosti jen jednu jedinou osobu. Harryho. Očima jsem zabloudila na malý box v němž bylo několik dívek a Harry. Pane jo. Tak šest jich tam bylo. Dorazili jsme k baru, ale bylo plno. Jakmile se jeden ožrala zvedl, Jason neváhal a sedl si. Mě však sednout nenechal. Objednal čtyři panáky. Tento svět postrádá gentlemany.

"Sedni si na klín Audrey," šibalsky se usmál a poplácal se po stehnech. Koukla jsem na Harryho. Dívce, která se mu svůdně vlnila na klíně nevěnoval pozornost, jeho zrak mířil na nás dva.

Kopla jsem do sebe dva panáky a sedla si obkročmo na Jasonův klín. Svůdně se zavrtěla.

"Wow, Audrey brzdi," přivřel víčka a já ucítila zvedající se jeho přirození na zadečku. Znova jsem se podívala na Harryho. Zamračil se, popadl vrtící se dívky tváře a dlouze ji políbil. Vyschlo mi v krku. Vzala jsem panáka a vypila ho, to samé udělala i s druhým.

"Hej! Ten byl můj!" zasmál se Jason. Cítila jsem jak mi alkohol stoupá do hlavy. Čapla jsem Jasonův obličej do dlaní a začla ho líbat. Nejdříve ho to zaskočilo, ale skoro okamžitě začal spolupracovat. Byl to mokrý a odporný polibek. Odtáhla jsem se a dlouze se mu zadívala do očí. Začala jsem se vrtět, Jason zavřel oči a dlouze oddechoval. Podívala jsem se na Harryho. Nadzvedl jedno obočí a rty naznačil "dobře," popadl dívku za ruku a vedl ji na parket. Přestala jsem se vrtět. Vypila další skleničku vodky, co nám přichystal barman, zvedla se a vzala za ruku Jasona.

"Kam jdem?" zeptal se.

"Tančit!" vykřikla jsem poloopile. Odběhla jsem s ním na parket. Blízko Harryho a blondýnky. Blondýnka se mu třela o klín nemotorně. Harry ji držel za boky a vycházel ji vstříc. Teda pokoušel se o to. Dívka se mu až moc tlačila na stehna a tělo. Ušklíbla jsem se. Postavila jsem se Jasonovi zády a přitikla se mu jemně na klín. Krouživými pohyby jsem jezdila nahoru a dolů. Jeho ruce se mi ocitly na bocích a pošeptal:" Jestli mě chceš něčím provokovat tak takhle se ti to nepovede, Oxforde". Vypískla jsem. Harry. Jak to dokázal?! Jeho dech mě příjemně zahřál na krku. Dotek po jeho obrovských rukou mě příjemně mravenčil. Odtáhla jsem se a hledala Jasona. Tančil s Harryho dívkou. Nezajímalo ho, že to nejsem já. Hlavně, že se mu o penis a koule někdo otírá. Hajzl. Běžela jsem k baru. Houkla na barmana, ať přinese dvě vodky. Ptal se kdo bude platit. Řekla jsem, že kluk, co přišel se mnou. Odkýval a nalil mi. Okamžitě jsem je do sebe zhltla. Poprosila jsem o další takhle tři kola. Proč se opíjím? No a není to jedno? Je mi dvacet jedna let a nemám kluka. Bydlím sama a mám jen jednu kamarádku. Ach, jsem tak asocialní postih.

"Neměla by jsi tak pít," sedl si vedle mě na barovou židličku Harry. Podívala jsem se na parket, Jason tam tančil s třemi dívkami naráz. Otočila se na Harryho, dala skleničku nad hlavu, spolkla průzračnou tekutinu a dala zpět na stůl. Kolik jsem těch panáků už měla? Jedenáct? Chci víc. Ať ten prevít platí! Mávla jsem, že chci další. Barman se podíval na Harryho. Řekl, že to není potřeba.

"Hej! Neposlouchej toho buzíka!" zaječela jsem na barmana. Harry se praštil rukou do čela.

"Tak pojď, Oxforde," vzal mě pod rukama a začal zvedat.

"Nesahej na mě!" snažila jsem se bránit, ale mé nohy byly jako želé. Začala jsem se smát.

"Nesměj se a pomáhej mi, vážíš snad tunu," vedl mě dál ke vchodu.

"Kabelka! Zapomněla jsem kabelku!" začala jsem se mu v rukou otáčet.

"Ježiš, žádnou kabelku jsi neměla!" popadl mě za pás a přehoupl si mě na rameno a šel dál.

"Aa, létám? Já létám! Hele, Stylesi, já letám," roztáhla jsem ruce a začala jima mávat.

"Bože, Oxforde, kde máš mobil?!"

"V přední kapse," zachechtala jsem se.

"Bože!" zakřičel a postavil mě  "vyndej ho," nastavil ruku.

"Ne," zkouskla jsem si opilecky ret.

"Dělej."

"Ne."

"Dělej!"

"Ne!"

"Aaaghr," zaječel zoufale a začal si ho brát sám. Začala jsem se více chcechtat.

"Ale pane Stylesi. Nechte toho," smála jsem se.

"Drž hubu," vytáhl mobil a něco hledal.

"Král přizdisráčů? Vážně?" zvedl jedno obočí. Snažila jsem udržet vážnou tvář, ale nevydržela jsem to. Začala jsem se řechtat na celou ulici. Přiložil si mobil k uchu a vyčkával.

"Karol? Jsi to ty?... Nialle.... Jo dej mi Karol," otočil se na mě a sledoval mě. Ukázala jsem mu prostředníček. Usmál se a dál telefonoval. Ups je mi nějako blbě.

"Jo... Tady Harry... Ne... Nešukám ji... Karoline!... Přijedeš pro ni?.... Proč... Mám ji tu nechat?"

Opřela jsem se o budovu a začala naplno zvracet.

"Oxforde!... Jo blije... Ne! Nebudu ji brát k sobě! Fajn... Kam... Pod květináčem? Který debil si dává klíč pod květináč? ... Aha... Má to u mě," zavěsil a šel mi podržet vlasy.

"Máš štěstí, že jsem dnes nepil," plácl mě silně po zádech. Au!

"Tak pojď!" přehoupl si mě přes rameno a šel ke svému autu.

"Docela šunka," poznamenala jsem při pohledu na jeho auto. Snažila jsem se zamaskovat to, že jsem byla z jeho auta unesená. Kolik tak mohlo stát? Několik stovek liber?

"Máš ty snad nějaký?" plácl mě silně přes stehno.

"Na co, když můžu létat?!" začala jsem kolem sebe máchat rukama. Hodil mě na zadní sedadlo a vyrazil do ulic. Zastavil před domem, popadl mě, hodil si mě znova přes rameno a vyšlapal schůdky. Začal hledat klíče.

"V zadní kapse, vem si je," začala jsem mu hladit záda. Jako mráček. A přitom tak tvrdá. Fascinující. Sakra. Začíná mi být blbě. Co se mu vyzvracet na triko? Šibalsky jsem se usmála a tak i učinila.

"Oxforde! Si děláš prdel!" sundal mě z ramene, sundal si také triko a já měla překrásnou podívanou na jeho tělo. Nejvíce mě však zaujal velký motýl uprostřed. Šáhla jsem si na něj. Hladký. Od kdy je motýl tak hladký? Poté na dva ptáčky. Také hladcí. Fascinovaně jsem se vrátila k motýlu. Harry na mě udiveně zíral, ale neodtáhl se. Vzal mi ze zadní kapsy klíč a odemkl dveře. Přehoupl si mě už po několikáté přes rameno, triko zmuchlal a vzal sebou. Vyšlapal se mnou dvě patra, až k mému bytu a postavil mě. Opřel mě o zeď. Dál jsem si ho prohlížela. Podíval se na mě. Hravě jsem hltala jeho tetování. Zakroutil hlavou, vzal zpod květináče klíč, odemkl dveře do bytu a mě vláčel za sebou. Položil mě opatrně na zem před záchodem a šel pro trochu vody. Proč je tak hodný?! Ať se nestará, debil.

-----------------------------------------
Ou yeah! Je to hotový! Už se něco chystá!:-D
Děkuji, že to nadále čteš a šťastný nový ok!:-)