Butterfly

Jdi pryč.

Vytáhla jsem Harrymu ze zadní kapsy klíče od domu a hledala ten zprávný. Při vytahování jsem s chopila příležitosti a zmáčkla mu zadek. Puberťácky jsem se zasmála.
"To abych si tu kapsu udělal někde jinde," zvedl koutek úst výše. Jen jsem se pousmála nad jeho poznámkou a otevřela vstupní dveře. Zavedla jsem Harryho do domu a začala si sundávat boty. Rozepínala jsem si zip u svých kožených, kotníkových botou, než jsem ucítila Harryho dlaně na mých bocích. Jel dlaněma výš a výš, až skončil u ramenou. Sundala jsem si pravou botu a vzpřímila se. Už jsem se ho chtěla zeptat, co to provádí, přece jen je tu jeho matka a babička, ale on mě otočil a ze spoda po linii zapínání od černého kabátu jel nahoru až k očku, které uchopil a následně jel opačným směrem. Kabát mi rozepnul a otočil mě zpět, tak, že jsem mu byla zády k tělu. Celou dobu, co se soustředil na mé rozepínání kabátu, mračil se a oči měl v malinké přímce. Nechápala jsem, co to vyvádí, ale nechala jsem ho ať si dělá, co se mu zlíbí. Do rukou vzal dva cípy kabátu a pomohl mi se z něj dostat. Udiveně jsem si ho prohlídla od hlavy k patě. Ještě před měsícem měl operaci, ale nijak zvlášť mu nepomohla. Bral různé léky, které by mu měly také nějak pomoci, ale marně. Myslela jsem, že mu to aspoň malinko pomůže, ale jak sám tvrdil, nepomohlo to ani trochu. Byla jsem zklamaná, ale i tak mi to nevadilo.
"Co to děláš." Beze slov mě obešel a pomalým krokem šel k věšáku. Rukou jel po dřvěné tyči až k háčku, na který pověsil můj kabát.
"Věším ti kabát," otočil se a šel opět pomalým krokem ke mně.
"Já si ho umím pověsit," byla jsem víc jak zmatená jeho chováním. Vždycky jsem si svůj i jeho kabát věsila, tak coto do něj vjelo.
"Ale jsi má holka, já bych ti měl věšet kabáty, ne ty mně," přešel ke mně a pohladil mě po tváři. Dala jsem mu svou dlaň na tu jeho a usmála se.
"Je hezké tě vidět se usmívat. Sice příšerně špatně, ale aspoň trochu," dal mi lehký polibek do koutku úst. Vykulila jsem nevěřícně oči.
"Harry..." nemohla jsem ani mluvit, jakou jsem měla šílenou radost. Úsměv jsem měla od ucha k uchu a i to mi nestačilo. Šťastně jsem vypískla a obmotala jsem se mu kolem krku. Zasmála jsem se a z očí se mi vyvalily slzy. Popotáhla jsem a zasmála se. Vyzvedl mě do vzduchu a já mu obmotala nohy kolem pasu. Smála jsem se a do toho brečela. Dala jsem mu několik pus na tvář, naposled ho objala a pak ho pustila. Oči mu zářily jako by byl malý kluk, co dal mamince obrázek a ta z něj byla nadšená.
"Od kdy vidíš?" utřela jsem si do rukávu slzy.
"Nevidím, vidím jen rozmazané šmouhy, ale když se opravdu moc snažím vidím se lidi usmívat," sundal si kabát a pověsil ho vedle toho mého.
"Proč jsi mi to neřekl?"
"Chtěl jsem počkat do Vánoc."
"Aaa!" zakřičela jsem a radostně si poskočila.
"Už jsi jí to řekl?" objevila se tu paní Stylesová, opřená o rám dveří, s utěrkou v ruce.
"Vy jste to věděla?" otočila jsem se na ni a ona přikývla.
"Jsem jediná, která to nevěděla?" podívala jsem se na Harryho a ten se poškrábal na krku.
"Měla bych se na tebe naštvat," prstem jsem ho ďoubla do hrudi.
"Ale nenaštveš, protože jsem neodolatelnej," zvedl pyšně sám na sebe bradu. Zakroutila jsem nad ním očima a odvedla ho do obývacího pokoje.
"Jo a příjde Fred," posadil se, ale já zůstala stát.
"Proč," řekla jsem ledově.
"Motýlku," uchechtl se a dal si nohu přes nohu.
"Nechci aby nám zkazil Vánoce," sedla jsem si vedle něj a dala mu ruku na stehno.
"Fred patří do naší rodiny, vždycky se k nám na Vánoce stavuje," objasnil mi a chtěl si se mnou proplést prsty, ale já se mu vytrhla.
"Jdu pomoct do kuchyně," vstala jsem a nechala ho tam samotnýho.
Neztrpím ho tu. Já se dokonce bojím ho tu mít.
"Můžu s něčím pomoct?" přišla jsem do kuchyně, kde stála paní Stylesová a stará Stylesová. Už bych si měla zjistit jaké má vlastně příjmení. Říkala ať ji říkám babi, ale stejnak mi přijde divný ji tak nazývat.
"Můžeš dodělat cukroví," dala mi do rukou misku s perníčkama, které jsem měla udělat než jsem s Harrym odešla pryč. Sedla jsem si na barovou židli, popadla zdobítko, a bílou tekutinou a začla zdobit perníčky.
Ani ne po dvaceti minutách se domem rozezněl zvonek a mě polilo horko.
"Motýlku? Půjdeš otevřít, prosím?" zakřičel Harry z obývacího pokoje. To snad nemyslí vážně. Praštila jsem s u těrkou, kterou jsem měla na kalhotech, vstala a šla otevřít. Jacob tam stál s úsměvem na tváři a dvouma dárkama v ruce. Nechala jsem dveře otevřené a odešla zpět k mým perníčkům.
"Taky tě zdravím!" zakřičel, ale já šla dál a ani se na něj nepodívala. Náramně si to ten debil užíval. Nemohla jsem nikomu o tom, kdo je říct, a to si moc dobře uvědomoval.
Sedla jsem si na barovou židli a jedním uchem ty dva poslouchala.
"Fakt mě nesnáší," uchechtl se a sedl si vedle Harryho.
"Tak to není," bránil mě a já se pousmála.
"Jo je, vidím to. Ale já vůbec nevím, co jsem ji udělal."
"Žiješ, tím nás otravuješ všechny," řekl se smíchem Harry.
"Dobře, zítra se půjdu zabít," řekl ledabyle. Zbrkle jsem se na ně otočila.
"Tak ta mě chce mrtvého určitě," ukázal na mě prstem. Zakroutila jsem nad ním očima a sklonila zrak k perníčkům.
"Doneseš mi prosím vodu, Audrey?" zvolal na mě Jacob.
"Slepej nejsi, vstaň a dones si ji sám," odpověděla jsem mu rázně a drze.
"Hej," řekl uraženě Harry.
"Prosím," prosil. Neodpovídala jsem mu, svůj dech a slova si šetřim na lidi, co si to zaslouží.
"Prosím!"
Bílou tekutinou jsem na sobíka nakreslila vločky a celýho objela. Jsem to, ale umělec.
"Motýlku?"
"Ano?"
"Přinesla by jsi mi prosím sklenici vody?"
"Jasně," vstala jsem a šla mu napustit do sklenice vodu z kohoutku.
"Cože, to je nefér!" zaprotestoval Jacob. Když byla polovina sklenice napuštěna vodou odnesla jsem ji Harrymu.
"Tady," dala jsem mu ji do dlaní. Usmál se celou ji vypil.
"Noták, jsem host," prosim furt Jacob.
"Můj ne."
"Vždyť tu bydlíš."
"Ale já tě nezvala."
"Prosím."
"Ne," otočila jsem se k němu zády a šla už konečně dodělat ty zatracené perníčky.
"Mrcho," zašeptal.
"Vyliž si," ukázala jsem mu prostředníček aniž bych se na něj otočila a sedla si.
"Takhle s ní nemluv," poznamenal Harry. Jacob něco zamumlal a dál byl zticha.
Jakmile jsem měla perníčky hotové požádala jsem o další úkol. Pověřili mě sundáním prádla. V kumbále jsem čapla koš na prádlo a šla ho přes malou chodbičku až do sušírny sundat.
Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř.
Koš jsem položila na zem a dala se do sundávání.
"Ty seš mi ale mrcha." Po celém těle mi vyskočila husí kůže. Ne, prosím. Ať jde pryč.
"Jdi pryč," sundala jsem své tričko, složila ho a položila do koše.
"Jedno si ujasníme," přišoupal se ke mně a pomáhal mi s prádlem. Přešla jsem na druhou stranu místnosti, jen ať jsem dál od něj.
"Neobracej se ke mně zády!" vykřikl a v mžiku byl u mě. Chytil mě za paži, ale já se mu vysmekla.
"Nesahej na mě!" zvýšila jsem i já hlas. Když jsem u Harryho, jsem v bezpečí. Chytil si mě opět pod krkem a praštil se mnou o bílou, studenou zeď. Tupá bolest, která se mi rozezněla v oblasti hlavy byla příšerná.
"Už jsem tě jednou varoval," zpevnil stisk na krku. Nemohla jsem se nijak nadechnout.
"Máš ještě dvě varování," šeptal hrozivě vedle mého ucha. Jeho slova jsem nemohla pořádně zpracovávat. Jediné na co jsem se soustředila, bylo abych co nejrychleji dostala kyslík do svých plic. Lapala jsem po dechu, ale bylo to stejně marné jako vypít slanou vodu v moři. Otřel se mi klínem o stehno a odtáhl se. Padla jsem k zemi, chytla se za krk a rychle nasávala kyslík.
"Na tvým místě bych mu dal kopačky, jinak to nedopadne dobře," usmál se a pyšný jako páv si to odkráčel zpět do obývacího pokoje.
Sáhla jsem si na bolavé místo na hlavě. Myslela jsem, že mi poteče krev, ale nepotekla. Asi jsem se dívala moc na filmy.
Přejela jsem konečky prstu po bolavém místě a bolestí sykla. Rozhlídla jsem se po místnosti a hlasitě vydechla. Pomalu jsem se postavila a mrkla na své hodinky. Tři odpoledne. O půl čtvrté musíme vyrazit pro Darcy. Doufám, že do té doby Jacob vypadne. Nehodlám Darcy zkazit první společné Vánoce s Harrym, tím že budu kyselá na všechny kolem sebe, jen kvůli tomu hulvátovi.

Pozn. Autorky:
Tak místo pátku jak jsem plánovala, to přidávám v sobotu. A tenhle díl bych chtěla věnovat DeathTeri . Udělala jsi mi lepší den!:)
I hope you like it!