Butterfly

Chceš?

"Nechoď tam, prosím," sedne si na postel do tureckého sedu Karol.
"Nerozmluvíš mi to," usmála jsem se a vytáhla šedý rolák, co jsem měla zavěšený na ramínku ve skříni a navlékla si ho.
"Nejsi na tom dobře, Audrey... Neblbni," hrála si s prsty. Hodila jsem na ní káravý pohled.
"Raději se jdi obléct, jinak to nestihnem."
"Jestli jde o Harryho..." pořád nevzhlédla od svých dlaní.
"Nejde jen o něj, sakra!" zvýšila jsem na ni hlas, ale to jsem dělat neměla. Chytila jsem se za hruď, předklonila se a naplno se rozkašlala. Karol okamžitě přiběhla a ustaraně mě poklepávala po zádech.
"Bude tam Liam a..." řekla jsem již tichým hlasem.
"Harry..." odpověděla místo mě.
"A Harry," špitla jsem. Byla pravda, že jsem tam šla částeně kvůli němu, ale taky tu byl Liam. Tak proč každý upozorňuje na Harryho, sakra!
Vytáhla jsem si černé džíny a s Karolinou pomocí jsem si je na sebe také navlékla. To vše jsem doplnila teplým černým svetrem. Doufám, že mě Harry nepozná. I když v hlouby své zapeklité duše vím, že pozná. Ale přece jen už nejsem nejhezčí a jsem ostříhaná. Vlasy mi dopadají těsně nad ramena a není jich moc... Kruhy pod očima se již zamaskovat stejnak nedají a obří červený flek na tváři, co se mi dnes objevil nejspíše nezakryji ani nejlepším make-upem. Liam mě zabije. A společně s ním i můj doktor.
Ale mně je to stejnak jedno. Když už mám umřít, tak alespoň v první řadě, kde uvidím kluky. Šťastná.
Pomalými krůčky jsem posbírala do své kabelky od Harryho vše potřebné. Mobil, lístky jak do první řady tak i na meet&greet a peníze na pití. Vše ostatní si do té kabelky dala Karol a převzala si ji. I kdybych se snažila-neudržela bych ji ani hodinu.
"Musíme tam být dřív, ať jsme někde, kde nás Liam uvidí," rozehnala jsem se pomalu ke dveřím, ale Karolina dlaň na mém rameni mně v tom zabránila.
"Musíš si ještě chvíli pospat, jinak tam dlouho nevydržíš," začala mě jemňoulince odstrkovat k posteli, až jsem na ní dopadla.
"Ale, takhle nás neuvidí," připlazila jsem se více doprostřed a zavřela oči. Měla pravdu, musela jsem si ještě na minutku nebo dvě schrupnout.
"Koncert začíná za dvě hodiny a navíc, známe všechny jejich bodyguardy, když se tam u nich ukážeme-upozorní jak Liama tak i Harryho," sedla si do tureckého sedu vedle mě a konějšivě mě začala vískat ve vlasech- tak jak to dříve dělával Harry. Až na to, že jsem mu ležela hlavou na klíně a cítil ke mně to samé, co doposaď cítím i já. A nejspíše i cítit budu, dokavaď nenastane chvilka kdy konečně naposledy vypustím vzduch z plic. Kdy všechny ty bolesti přestanou. Jak po fyzické stránce tak i po té psychické.
"Harryho, nee..." protáhla jsem a zívla. Oční víčka mně začaly od únavy těžknout a pálit.
"Dobře tak jen Liama a teď spi, za hodinu už vyrazíme, ano?"
"Ano," špitla jsem a lusknutím prstu vklouzla do říše snů. No spíše nesnů. Od vypití té břečky se mi žádné nezdají.
-------------------
O hodinu později přesně mě Karol probudila a pomohla mi vstát. Společnymi silami jsme do mě nacpali jídlo a mohli jsme vyrazit. Když Karol vstala ze židle, aby mi pomohla vstát též, zadívala jsem se na své prsty.
"Co se děje?" dřepla si, aby mi viděla do tváře. Po líci mi potekla slaná slza a v Karoliných očích se zablesk strach.
"Pane bože, Audrey! Bolí tě něco?!" chytla mě za obě tváře, aby se mi podívala zpříma do očí.
"Ne, to ne... Já jen..." vyprostila jsem se z Karoliných dlaní, zaklonila jsem hlavu dozadu, zavřela oči a zhluboka se nadechla- ve snaze zabránit těm slaným věcem proklouznout pryč z mých očí.
"Pokračuj."
"Co když... Co když mě zahlídne a... Já nevím... Třeba mě nepozná... Nebo pozná a bude ignorovat?" zadívala jsem se zpátky na své prsty.
"Kdo, Harry?"
"No..."
"Zlatíčko," vstala a objala mě tak, jak to umí jen Karol. S láskou a pochopením, "jasně, že tě Harry pozná. Když tě poznají kluci, tak tě pozná i on... A jestli se bojíš toho, jak bude reagovat... Tak myslím, že se nejdříve lekne. Ale, ne toho jak vypadáš. Vypadáš krásně, ale toho jak jsi se díky tomu, co jsi vypila změnila. Každý by se lekl... Myslím, že se leknou i kluci. Ale bůh ví jak všichni čtyři zareagují," šeptala mi do ouška uklidňujícím hláskem její názor.
"Ale, co když... Co když se na mě nebude ani moct podívat?"
"Blbost. Pokud si ten muž začíná vzpomínat, tak by se na tebe měl dívat po celou dobu koncertu," odtáhla se a hřejivě se usmála.
"A teď už pojď, jinak nás ty fanynky zabijou ještě dřív než vůbec kluky uvidíme," vyhrkla rychle. Zavřela jsem pusu a tiše přikývla.
-----------
Když jsme se hrdinsky prorvaly do V.I.P zóny a našly naše místa na stání, koncert měl začít za deset minut. Byla jsem jak jeden obří pytel chodící choroby a neštěstí. Holka, která stála vedle mě na mě už tak dobrých pět minut zírá s otevřenou pusou. Neodradilo ji ani to, že jsem po ní hodila několik pohledů. Stále zírala.
Devět minut.
Stadion se rychle začal hromadit a hlasitý pískot všech dívek se mísil s ruchem všude kolem a tím vyvolával pravou atmosféru koncertu.
"Co se ti stalo?" promluvila dívka vedle mě.
Osm minut.
"Mám nakažlivou a smrtící chorobu, která se na tebe přichytí, jakmile se mě dotkneš," usmála jsem se na ni se zuby a cvrnkla ji do nosu. Hlasitě se zasmála.
"Teď vážně," zvážněla a prohlédla si mé ruce se skvrny, které vypadaly, jako bych tam měla modřiny.
Sedm minut.
Karol se vedle mě nepříjemně ošila.
"Já ji vrazim!" zakřičela. Holka vedle ní už do ní poněkolikáté narazila, pač skákala jak roztěkaná koza.
"No dovol?" ozvala se holka vedle ní. Já a ta zírající holka jsme jee se zájmem pozorovaly. Podívala jsem se na zírající holku a ona na mě. Mrkla a já se pousmála. Docela simpaťanda... Jen kdyby tak debilně nečuměla...
"No dovolím! Ještě jednou do mě vrazíš a letíš k zemi!" zaječela na ni Karol.
"Karol, prosím," řekl Lukas, který stál opodál a hlídal, aby se něco podobného nestalo. Akort u pódia.
"Ale, Luky! Ona si začala!" bránila se.
Šest minut.
Zírající holka a ta koza se na Karol udiveně podívaly. Každá fanynka sní o tom, aby se kámošila s někým, kdo zná bodyguarda One Direction. Věřte mi. Každá.
Karol zvedla pyšně nos a Luky se pousmál, zatřepal s úsměvem na rtech hlavou a stoupl si zpět do velkého postoje. Luky se na mě očkem podíval a já se pousmála. On měl kamenný výraz a koukl se jinam. Nepoznal mě. Nedávala jsem mu to za zlé. Nedivím se mu.
Pět minut.
Už jsem chtěla uhnout pohledem jinam, ale Luky byl očima znovu na těch mých. Ruce měl složené na břiše a tím vypadal ještě víc hrozivě. No... Tak postava metr devadesát mu moc vlídnosti taky nedávala.
"Audrey?" přimhouřil oči.
"Ahoj," řekla jsem nesměle.
"Audrey!" zvolal, posunul kovovou zábranu a rukou mě vytáhl z toho davu dívek a kluků. Zábranu zas zavřel a mé drobné tělo pohltilo to jeho obrovké- když mě objal.
Čtyři minuty.
S Lukym jsme měli a očividně i máme dobrý vztah- i když jsem se o něm nezmiňovala. Takhle- ze všech bodyguardů jsem ho měla nejradši. Když jsem byla někde s kluky a Luky je nemohl zvládnout, stačilo abych zaječela a byli v klidu. A za to mě Luky uctíval jako bohyni. Po pravdě jsem ani nečekala, že mě obejme. Za ramena si mě od sebe odtáhl a přeměřil si mě pohledem.
"Vypadáš... Krásně," usmál se na mě mile. I když jsem věděla, že lže, poděkovala jsem mu.
Tři minuty.
Hluk ve stadionu začal přibírat na síle a vokály jedné písně začaly hrát. Byla jen úvodní... A taky vybudila holky s kluky k tomu, aby začaly ještě více vyvádět.
"Je ti dobře?" skrčil se ještě více. Byla jsem pro něj strašně malinká a tak se musel vždycky strašně krčit. Bylo to vtipné.
"Jo, je," snažila jsem se o upřímný úsměv, ale Luky se stejnak neubráníl zamračení.
"Kdyby něco, pustím tě ke klukům, mají tam i sedačku, vodu a jídlo," pohladil mě po vlasech.
"Děkuju... Ehm... Budu už muset za Karol a za klukama stejnak půjdu," ukázala jsem na kartičku, co mám na krku do meet&greet.
"Stejnak by jsi tam mohla, Liam to zařídil," mrkl na mě a odsunul mi zábranu. Vklouzla jsem ke Karol a zírající holce.
"Tak to jsem od Lukyho nečekala," promluvila Karol, když jsem se k ní otočila.
"Jo, já taky ne."
Jedna minuta.
Podívala jsem se na zírající holku a ta chytla svojí kámošku za ruku a s očekáváním se zadívala na pódium.
Přimhouřila jsem oči a dostala nápad.
"Karol dej mi tvojí kartičku," natáhla jsem k ní ruku.
"Proč?" podívala se na mě, jako bych byla idiot.
"Dělej, pustí nás i bez ní. Li vše zařídil," zakoulila jsem nad ní očima.
Nechtěně si kartičku sundala a podala mi ji. I já si sundala tu svou a zaklepala na rameno zírající holce. Ta se na mě s úsměvem otočila. Mohlo ji být něco kolem sedmnácti, možná osmnácti.
"Chceš?" ukázala jsem jí kartičky. Kluci vyjeli na pódium a řev se zdvojnásobil. Její kamarádka ji tahala za cíp u trika, ale zírající holka jí nevěnovala žádnou pozornost.
"Vypadají přesně tak jak si myskím, že vypadají?" vzala si je do rukou a s ještě větším nadšením si jednu přetáhla přes hlavu.
"Děkuju, Audrey!" ovinula se mi kolem krku a silně sevřela. Nemohla jsem skoro dýchat, ale měla jsem radost s ní a tak jí objetí opětovala.
"Jak víš kdo jsem?" nedalo mi to-musela jsem se zeptat.
"Chodila jsi s Harrym, zná tě každý," odtáhla se a mrkla na mě.
"Ale... Koukni," ukázala jsem na svůj zničený obličej.
"Trošičku jsi se změnila, ale poznat jdeš," usmála se na mě se zuby.
"Dobře, díky," i já se na ní zářivě usmála.
"Ellen! Dívej, co mi dala Audrey!" otočila se na svou kamarádku a obě začaly skákat radostí.
"Zdravím, Londýne!" zakřičel do mikrofónu Harry a to upoutalo mojí pozornost. Vzhlédla jsem a pousmála se. Zatraceně mu to slušelo.
"Neslyšíme vás, lidi!" ozval se Liam a holky s kluky zvýšily svůj jekot. Chtěla jsem si taky zakřičet, ale mé síly mi na to nestačily. A taky mě znervózňoval Luky. Hlídal mě jako ostříš. Jako otec svou dceru, která stála v davu. Kluci ohlásily, co bude za první píseň (Happily) a poprosily dav, aby zpíval s nima.
Uběhly tři písničky a mně se začaly dělat mdloby před očima. Snažila jsem se to vydržet a zatím se mi to velice dobře dařilo.
Očima jsem mžikla na pódium. Niall stál na kraji a odesílal Karol pusu. Ta ji chytla a dala si ji na tvář. Niall se podíval na mě a já v jeho očích mohla zahlédnout prázdnotu. Sjel pohledem zpátky na Karol a zaartikuloval, kde jsem. Karol se zamračila a ukázala vedle sebe. Na mě. Niall se usmál a podíval se mi do očí. Jeho úsměv povadl. Chvíli si mě prohlížel a pak běžel doprostřed pódia. Zastavil Liama, ktetý poskakoval po pódiu jako zajíc a něco mu pošeptal. Prohrábla jsem si vlasy, ale to jsem dělat neměla. Několik vlasů mi zůstalo v ruce a já se zajíkla. Na tohle si nikdy nezvyknu. Podívala jsem se na zem a vlasy upustila. Představovala jsem si, jak společně s vlasy opouštím mé tělo i já.
Jenže neopouštěla. Ne teď.
Zvedla jsem zrak znovu na pódium a spatřila Liama jak se drží za pusu. Měl pokrčené čelo a v očích strach.
"Díky moc lidi, ale kvůli osobním důležitostem budeme muset dát deseti minutovou přestávku," promluvil vážně k dívkám a chlapcům. Niall se naklonil z pódia a zakřičel na Lukyho. Luky k němu přišel a Niall ukázal na mě a Karol. Luky přikývl a šel k nám.
"Pojďte děvčata," odsunul nám zábranu a my rychle proklouzly. Luky za námi zavřel železnou zábranu a vedl nás u pódia, až k velkému, černému závěsu, který nám odsunul a my vešly. Vešel za námi a dál nás vedl tmavými chodbičkami nebo něčím takovým, do té doby, než se před námi rozlehlo světlo a chodba s dvěřmi.
Na rozlišení čím jsme to šli, jsem byla až moc unavená a moc dobře jsem též neviděla. Luky nám otevřel dveře a my vešly. Než jsem stihla vzhlédnou od země, mohutné tělo mě objalo a jemně, ale zároveň pevně sevřelo.
"O můj bože," zašeptal Liam. Ruce jsem mu položila na záda a obličej přitiskla na jeho vypracovanou hruď.
"Co to je?" zeptal se Louis a sáhl na mé dlaně. Odtáhla jsem se od Liama a ustoupila, abych viděla na Louise.
"Skvrny. Má kůže strácí příliš vitamínů a krve se tam dostavá méně," vysvětlila jsem mu a ruce si dala za záda. Karol se mezi tím vítala s Niallem polibky a dlouhými cucáky.
" A tohle?" pohladil mou tvář Liam.
"To nevím, objevilo se to až dnes ráno," pokrčila jsem rameny a zadívala se na své boty. Ignorovala jsem to, že Harry tu nebyl. Teda, alespoň jsem se snažila.
"Do píči, kluci! Všude vás hled-" ječel Harry a vlítl do místnosti jako šíp vystřelen z luku. Jakmile mě, ale spatřil přestal křičet. Zlost z obličeje mu zmizela a nahradilo ji překvapení a ještě něco... Něco, co jsem u Harryho nikdy neviděla a nemohla to nijak zařadit. Nevěděla jsem jestli je šťastný, nebo jestli právě umře z mého obličeje.
"Ahoj, Harry," vydechla jsem a přinutila se podívat jinam.
"Motýlku?" přešel pomalu ke mně. Až moc blízko. Jeho tělo bylo jen pár centimetrů od toho mého. Dokázala jsem pocítit jeho sálající teplo, jeho kolínskou, a když se zhluboka nadechl jeho hrudník se dotkl toho mého.
"Tak my vás tu necháme," řekl Liam a odtáhl Karol s Niallem a Louisem během pár sekund pryč. Dokonce zavřel i dveře.
"Ne-," vyhrkla jsem na protest, ale bylo moc pozdě. Byla jsem tu jen já a Harry. Tuhle chvíli jsem si přála víc než cokoliv. Jenže teď? Teď bych nejraději vzala nohy na ramena a utíkala tak rychle, jak by to šlo. Pohlédla jsem mu na hruď. Měl průsvitnou košily a můj zrak padl zrovna na to tettování, které jsem tolik milovala. Obřího motýla. Potlačila jsem nutkání si na něj sáhnout. I když bych si teď nic jiného nepřála.
"Co... Co..." zakoktal, ale větu nedokončil. Neudržela jsem se. Bylo mi jedno, co udělá. Jak zareaguje. Musela jsem na tváři cítit jeho. Ať by to bylo cokoliv- potřebovala jsem ho. Přitiskla jsem svou tvář na jeho levé prso a ruce mu pomalu položila na záda. Čekala jsem, že mě odtáhne a odstrčí. Že na mě začne křičet, ale to co jsem nečekala bylo to, že mě nadzvedne, abych mu obmotala nohy kolem trupu. Neváhala jsem a nohy jsem mu okolo trupu obmotala. Ruce jsem mu obmotala kolem krku a nos zabořila do jeho šíje. Spokojeně jsem vypustila všechen vzduch z plic. On své ruce dal tak abych nespadla-kolem mého hrudníku a nos tam kam já u něj. Já vzduch vydechla, ale on zas naopak nasál. Několikkrát. Nepotřebovali jsme slova ani polibky. Potřebovali jsme jen objetí. Objetí, které znamenalo, že tu jsme pro sebe.
On pro mě.
Já pro něj.